Máte tři dospělé děti a ročního Davídka. Změnilo se za tu dobu něco? Vnímáte teď výchovu jinak?

Bylo by nespravedlivé, kdybych řekl, že se něco zásadně změnilo. Já mám děti rád, miluju je přímo šíleně. Jsem z nich vedle - zejména, když jsou malé. Pak samozřejmě odrůstají a už je to trochu jiný, spíš partnerský typ vztahu.

Maličké děti jsou ale roztomilé a já se snažil věnovat obdobně Natálii, Jessice, Mikymu i teď Davídkovi. Ve všech případech to ovšem narželo na to, že mám málo času. Vytvářely si ke mně fixní vazbu a zdálo se jim, že je táta málo doma. Já se ale snažím co nejvíc, s Davídkem jsem většinou dvě tři hodiny denně.

Snažím se dodržovat režim "normálních" lidí, kteří chodí do práce. Spočítal jsem si, že když se člověk vrátí z práce v pět nebo v šest a dítě jde spát v osm, jsou to právě dvě až tři hodiny.

Jste tatínek a dědeček zároveň, jak to kloubíte?

To nemusíte nijak kloubit. Mia, mladší dcera Natálky, je jen o čtvrt roku mladší než Davídek, takže to skoro nerozlišuju. Pořád je kolem mě hodně děti. Ale to je dobrý!

Ani práce nemáte málo, ale s Pražským výběrem jste oznámili, že po letošním turné už koncertovat nebudete. Proč?

Pražský výběr

Autor: Roman Černý (achiv 2media)

Každý z nás má spoustu další práce, na kterou bychom museli rezignovat. Výběr je přitom velmi namáhavý, takže letos odehrajeme pět velkých koncertů a vystoupíme na festivalech, příští rok už ne.

Nejde o žádnou fintu, ale na rozdíl od kapel z větších zemí, třeba ze Spojených států, se tím v podstatě neuživíme. Nemůžeme objíždět Česko pořád dokolečka.

Nikdy jste si nebrali servítky, co se politiky týče, bude tomu tak i nadále?

Dneska si nemusí brát servítky nikdo, protože žijeme v demokracii, podmínky se změnily. Takže nás už nebaví tolik se vměšovat do politiky, je to laciný. Když dnes člověk kritizuje, jde spíš o to, taky navrhnout něco, co má smysl, co by situaci skutečně zlepšilo.

Mohli bychom si předem říct: "V tomhle textu zkritizujeme Klause za to, že jeho syn dělá v ČEZu." Ale to nevychází z našeho pojetí kumštu, chceme, aby byl čistý. Ani dřív jsme nekalkulovali.

Takže provokace u vás vznikala spíš přirozeně?

Je to paradox, ale třeba když jsme zpívali "Krysy už jsou tady / Je jich plno všady", komunisti si to vztáhli na sebe. Ale my jsme tehdy opravdu měli na mysli krysy!

Oni nám ve své chorobné vztahovačnosti vnukli odpor vůči nim. Jindy jsme to mysleli na ně, ale v téhle písničce šlo opravdu o krysy, které měl Michal Pavlíček ve sklepě. Napsali jsme o tom a ejhle, komunisti si to vztáhli na sebe. Měli jsme geniální protestsong úplně zadarmo! (smích)

Matěj Ruppert: Chtěl bych být první muž Dáši Havlové!

Když už mluvíme o politice - co říkáte na výsledky voleb?

Samozřejmě jsem stál na straně Karla Schwarzenberga, pomáhal jsem mu vehementně spoluorganizováním tzv. Tříkrálové výzvy. No, vyhrál Zeman. Mě mrzí, že použil nečistý způsob boje a že se podle všeho bude obklopovat bratrstvem bývalých normalizátorům.

Mám na mysli třeba Miroslava Šloufa nebo Františka Čubu, bývalého šéfa Slušovic (zemědělské družstvo přezdívané "socialistický zázrak", pozn. red.). To je špatně, myslím, že je to cesta do pekel. Vadí mi taky Zemanova až caligulovská arogance a agresivita; jeho program mi zase tolik nevadí.

Vy sám o návratu do politiky neuvažujete?

Vracím se, jen když mě někdo vyzve nebo když v tom vidím zvláštní smysl. Kdyby mě teď někdo teoreticky oslovil, třeba kvůli funkci ministra kultury, nevzal bych to, jak bych mohl pomoci?

Když mě oslovili na oblast lidských práv a viděl jsem, v jak katastrofálním stavu jsme, zejména v oblasti romské problematiky, cítil jsem, že to má smysl. Ale abych si tam šel jen něco vysedět? Ani náhodou.