2°C
Černovlasý fešák se přestal pitvořit před kamerou ve společnosti dalšího Snowboarďáka Jirky Mádla, a popustil naplno uzdu svého talentu. To, že je opravdovým hercem, ukázal už ve filmu Perfect Days režisérky Alice Nellis, a v letošním roce to jen potvrdil v mini sérii Hořící keř.
Snad poprvé ve své kariéře jste ztvárnil postavu, která má reálnou předlohu. Jak se vám s ní pracovalo?
Moje postava studentského vůdce Ondřeje Trávníčka, je vlastně poskládaná z několika reálných charakterů. Režisérka Agneszka Holland mi nechala v podstatě volnou ruku, abych jeho charakter našel, a tím pádem na mě nebyla zodpovědnost tak veliká, jako na hercích, kteří ztvárnili opravdové lidi.
Myslím si, že je těžké kategorizovat tento čin, určitě to nebyl blázen, hrdina-možná, oběť-ano, oběť doby. Vzít si život je strašně veliká oběť, a to nejen jeho, ale také pro jeho nejbližší. Strašně by mě zajímalo, jestli dokázal zhodnotit zpětně jestli to mělo cenu nebo ne.
Z herce jste se stal ůspěšným režisérem. Jak jste se dostal k vašemu celovečernímu debutu s názvem Lež má rozbité auto?
Do cyklu Nevinné lži jsem původně naskočil jako herec. Autorka projektu Tereza Vrábelová mě požádala, abych v jedné epizodě zahrál sám sebe. Byla to pidi role, za kterou jsem měl slíbeno, že si v dalším filmu zahraji něco většího. Nakonec jsme se dohodli, že si to rovnou zrežíruji. Byla to pro mě skvělá příležitost, jak ukázat to, o co se v poslední době snažím, tedy, že jsem režisér.
Naštěstí byli všichni báječní a snažili se mi pomáhat. Bylo pro mě zajímavé mít před kamerou opravdovou partnerskou dvojici, která navíc hraje milence, ale ještě zábavnější bylo mít před kamerou Matěje Rupperta. Ve dvojici s Vojtou Dykem byli jako Pat a Patachon. Při natáčení se ukázalo jako největší problém udělat z dlouhána a trpaslíka dobrý polocelek. Navíc Matěj, i když není herec, se svojí role zhostil skvěle. Je neuvěřitelně pravdivý, ale také energicky neukočírovatelný. Jemu jsem zkrátka toho potetovaného automechanika věřil se vším všudy (smích).
