K vám je láska v životě troška skoupá a nespravedlivá. Cítíte to tak?
Já si to vůbec nemyslím, určitě ne. V mém životě je hodně lásky. Ať už je to láska mé mámy, mé dcery. Láska, kterou dostávám od svých přátel nebo i při práci - to jsou děti a charita, zpětná vazba, kterou tam dostávám. Naopak, jsem člověk bohatý na lásku a je to asi největší bohatství v mém životě.

A co partnerská láska, nechybí vám? Jste například nyní zamilovaná?
I vášně a vzrušení bylo v mém životě dost a vždy to bylo pěkné. Ale když člověk nepotká toho pravého a duše nesplynou, myslím, že je správné pokud žena dokáže takový vztah skončit. Pokud chce žít pravdivě sama se sebou. Mnoho žen se totiž přizpůsobuje a zůstává ve špatných partnerstvích, jen aby někoho měly. A já tak nechci žít. Já špatný vztah dokážu ukončit velmi rychle, vždyť je to i vidět. A jestli jsem teď zamilovaná, o tom už nechci veřejně mluvit. Ale můžeme to nechat otevřené...

Muž vašeho života teprve čeká na setkání nebo jste ho už poznala a nevyšlo to?
Na to, aby člověk potkal svou druhou polovinu, musí být velmi svobodný a musí se mít rád. Já jsem se po čtyřicítce začala mít opravdu ráda. Uklidnila jsem se, přestala se pořád strachovat, zda uživím sebe, mámu a dceru. Už nejsem takový workoholik. Vím se odměnit a být k sobě dobrá. Najít pravou lásku je především práce na sobě samém. Můj dosavadní partnerský život vnímám jako jistou cestu. Jako růst mé osoby, mé duše. Procházela jsem svými vztahy, dělala jsem chyby. Nebyla jsem dost opatrná, a proto jsem přitahovala k sobě podobné zkoušky, abych se naučila to, co jsem se měla naučit. Každý z nás se v životě s něčím pasuje, všichni toužíme po trvalém partnerství a všichni chceme být milováni. I já jsem toužila vzít si jednoho muže a být s ním až do smrti. Že to nevyšlo, nevnímám jako osobní tragédii. Mám v životě jiné poslání.

Máte krásnou už dospělou dceru. Jaký je váš vztah? Víte už, jakou radu o mužích jí do života dáte?
Danielka je pro mě velkým darem a mou velkou oporou. Je to velmi moudré dítě a náš vztah je velmi otevřený a přátelský. Nejsem direktivní máma, vždy jsem se snažila nechat jí svůj prostor. Velmi si jí vážím a je to pro mě obrovská osobnost. No a jestli jí radím... V lásce asi neexistují žádné rady. Samozřejmě, chci vědět, s kým tráví čas a jak. Ale jinak jí do toho nemluvím. V tomhle mi připadá chytřejší, než jsem já. Rozhodně chytřejší, než jsem já byla v jejím věku.

Geny nezapře. Z Daniely vyrůstá krásná mladá dáma. Vy jste vyrůstala sama s mámou. Na výchovu Daniely jste byla také sama. Nebojíte se, že se tenhle model bude opakovat i v jejím životě?
Toho se nebojím. Jsem fatalistka. Čím jsem starší, tím více na sobě duchovně pracuji a věřím tomu, že pokud se vnitřně zklidníme, všechno se jakoby rozuzlí. Vše zlé v životě je o našem strachu, o pochybnostech. Málo důvěřujeme životu. Přitom život, vesmír, Bůh... se o nás postará. Jen my stále s něčím bojujeme a chceme něco víc. Nevěřím na nějaké opakované modely.