Patříte k našim nejvytíženějším herečkám, k tomu navrhujete i módu a máte spoustu dalších aktivit. Jak se vám to vše daří skloubit s rolí matky?

No, někdy si už ze mě doma dělají i legraci: „Děti prohlédněte si maminku, než zase někam odjede…“ To mi pak i na rovinu řeknou, ať už zůstanu doma a já se pak práci snažím redukovat.
Ale období, kdy jsem dlouho pryč, bývají jen nárazová, jsem jinak běžně fungující rodič. Vlastně mám víc volného času, než jiné zaměstnané mámy, co dělají od osmi do čtyř každý den.

Jste považovaná za jednu z našich módních ikon. Jak velký máte šatník?
Divili byste se, ale úplně malinký. Musím v něm udělat co nejdřív čistku, protože se mi tam už nic nového nevejde.

Jste tedy pravidelná „vyhazovačka“?
Právě, že nejsem, proto se mi do šatníku už nic nevejde. Navíc dělám archiv Stelle (4,5) – odkládám pro ni kousky, které si myslím, že stojí za to uchovat. Jsou to skvělé věci a móda se pořád vrací. A jsou v nich i mé vzpomínky, když je vidím, říkám si: „Tohle jsem měla při téhle příležitosti, v tomhle jsem zažila tohle…“ Dávám jí to do krabic, tak snad to bude někdy nosit. Právě ty krabice mi v šatníku zabírají místo a tak bude muset nastat likvidace. Co půjde, rozdám příbuzným a kamarádkám a zbytek skončí v našem vánočním bazaru.

Potrpíte si v módě na luxusní značky, nebo pro vás nejsou tak důležité?
Vůbec ne. Nejlepší na trendy je levné H&M, které pak ráda kombinuji s dražšími značkami, jako je právě Pietro Filipi, nebo třeba i Prada.

Co byste tedy ženám pro vytříbení jejich stylu poradila?
Každá by měla mít kvalitní základ od dobré značky, kde by neměla chybět bílá košile, bílé tričko, dobře padnoucí džíny, černé kalhoty, a to stačí pak v průběhu času doplňovat o aktuální trendy a barevné kousky z běžných obchodů. Tak se dá snadno vytvořit originální a hezký outfit.
Oblékněte si černé kalhoty, bílou košili, k tomu si vezměmte nějakou hezkou barevnou kabelku, koženou bundu a nemůžete nemít styl – to je základ šatníku.

Právě jste představila svou novou módní kolekci, kde berete inspiraci?
Tahle kolekce je zajímavá hlavně v tom, že jsem původně měla navrženou úplně jinou, ale protože mi vykradli auto kompletně se všemi vzorky a návrhy, musela jsem to všechno celé vymýšlet znova. Byla jsem ale nakonec ráda, protože jsem s těmi původními návrhy nebyla úplně spokojená a podruhé jsem to pojala úplně jinak.
A co mě inspiruje? Cokoliv, film, hudba, lidi, třeba i myšlenka k vytvoření nějakého detailu. Vše je to o vnímavosti.

Svými návrhy si tedy nejste úplně jistá?
Pochyb se člověk nikdy nezbaví. Pocit, že se dá něco vylepšit, udělat jinak, mám stále. Naštěstí nejsem nechaná úplně napospas. Spolupracuji s Álou Loudinovou, která je ředitelka designu a pak s dalšími lidmi z Pietro Filipi, kteří mi radí, a jejich názor mě velmi zajímá.

Navrhujete, jen to, co byste nosila sama, nebo přemýšlíte i o lidech s jiným vkusem?
Začínám už vnímat i jiné lidi. Napřed jsem samozřejmě vymýšlela to, co jsem si sama přála nosit, ale přes skvělé ohlasy, se ozvaly i takové: „Udělejte něco pro vysoký, pro malý, pro tlustý...“ Došlo mi, že ten dopad je podstatně širší a začala jsem podle toho tvořit.

Často záříte i na společenských akcích, ráda se na ně oblékáte?
Ano, moc ráda. Dokonce nabádám ostatní, aby společenský vzhled nezanedbávali. Je přeci hezké se upravit a dát svým stylem na jevo, že vám na tom večeru záleží, a že o sebe a svůj zjev pečujete.
I když na druhou stranu, jsou pro mě společenské akce někdy docela utrpení. Musím mít proto důvod, abych se jich zúčastnila. A oblečení? To si vždy vybírám sama!

Na sobě máte sáčko, které působí elegantně a přitom má střih „křiváku“ – tedy rockerské kožené bundy.
A to je právě ono. Chci módu oživit i ženám z kanceláří, které musí nosit kostýmky dané délky, a mít určitou uhlazenost. Myslím, že je ta jednotvárnost musí nudit a tohle splňuje požadavky, přitom je to zábavné.

Máte za sebou už několik módních kolekcí, jaký je to pocit být na tomto poli tak úspěšná?
Každý další úspěch ve mě vzbuzuje větší hrůzu, protože je to pak i větší zodpovědnost. Vždycky si myslím, že není možné, aby to šlo ještě dál, a pak zase ještě dál a ono to zatím jde... Je to zároveň motivace i obava, kam až v této oblasti můžu dojít.