Ráda cestujete do vzdálených zemí, dokonce z cest točíte dokumenty. Kde jste byla naposledy?
Naposledy jsem byla na Filipínách, ale jen na dovolené s kamarádkou. Tam jsem netočila. Jely jsme sami dvě, jen s batohy a až na místě jsme si našly ubytování a cestovaly jsme dál.

To jste se nebály? Kdy jste během svých cest měla největší strach?
Přestože moje cesty vypadají dobrodružně, nevyhledávám rizikové situace. Největší strach jsme ale měly s kamarádkou právě na Filipínách, kde jsme chtěly na ostrově Palawan vidět podzemní řeku. V roce 2001 tam totiž unášeli lidi. My jsme tam jely samy dvě, neměly jsme nic zařízené. Jeden týpek se nám nabídl, že za úplatek nás tam vezme, tak jsme mu brzy ráno nasedly do auta a za pár hodin nás za další úplatek předal jiným dvěma lidem. To jsem už fakt měla strach, ale naštěstí všechno dobře dopadlo a k podzemní řece jsme s kamarádkou šťastně dorazily.

Přeci jen jste ženská, která má své potřeby, co třeba hygiena?
Na Filipínách byli všichni velmi vstřícní, tam to fungovalo. Základní hygiena je důležitá. Vždy jsme našly to nejlevnější ubytování, kde byl záchod i sprcha. Jinak žádný velký luxus, dobré jen na přespání.
Ale v Africe, v Kamerunu, kde jsem i točila dokument, tam to bylo nejhorší. Dokonce jsme se pět dnů nemyli! Když jsme po mnoha nocích ve stanech dorazili někam mezi lidi, dostali jsme každý jen jeden lavor na umytí, protože tam je samozřejmě o vodu nouze. Pak člověk ocení, že mu doma teče voda z kohoutku proudem. Naštěstí jsem z toho neměla žádné zdravotní problémy.

Nebála jste se stanovat v africké přírodě?
V Kamerunu jsme měli průvodce, který věděl, kde je bezpečné stanovat. Nejlepší to ale bylo mezi domorodci, kteří nejsou zvyklí na cizince. Samozřejmě jim napřed foťák připadá jako zbraň, ale když zjistí, že je nechcete ohrozit, tak jsou velmi přátelští a jsou to neuvěřitelně šťastní lidé.

Nepřemýšlela jste někdy, že by bylo fajn žít šťastně jako oni?
Určitě. Chtěla bych takto někde dožít. Mít malou chaloupku u moře, kde bych měla ohýnek a klid. Nemusela bych platit daně a nic řešit?

Co ale rodina, přátelé?
To už bych měla děti velké a se svými rodinami i s dalšími přáteli by za mnou jezdili na dovolenou.

Znamená to, že už nějakou rodinu plánujete?
Ještě ne. Až tak za tři roky, ještě bych si ráda užila nějaké extrémní cestování.

Ale přítele máte, asistenta režie Jakuba Strangmüllera. Co říká na to, že tatko docela nebezpečně cestujete?
No, bojí se o mě, ale zase ví, jaká jsem, že to k mému životu patří.

Seznámili jste se při natáčena seriálu Vyprávěj?
Ne, už jsme se znali dřív, ale znovu jsme se na seriálu potkali a zajiskřilo to.

Jaký je váš cestovatelský sen a kam se chystáte v nejbližší době?
Teď dlouho nikam, protože točím další sérii Vyprávěj a tak na cestování nebude čas. Jinak ale můj sen je jet na Fidži a potápět se tam. Chci si udělat potápěčský kurz a vidět ještě blíž všechno to, co jsem zatím viděla při šnorchlování. Už na Filipínách nás obklopilo hejno asi tří set barevných ryb a to bylo úžasný. Pod vodou totiž přestane člověk přemýšlet a vnímá jen své životní funkce. Je to relaxace, něco jako jóga.

Je ještě něco neobvyklého, co byste ráda vyzkoušela?
Lákalo by mě dělat charitativní práci v nějaké chudé zemi. Myslím, že každý člověk by si to měl vyzkoušet. Ale bojím se, že by mě to poznamenalo, jako mojí kamarádku, která takhle byla v Kambodži. Když se vrátila, tak už ji tady náš běžný život nedokázal naplnit. Určitě bych to cítila stejně.

Proto se účastníte charity alespoň u nás? Teď jste například byla na dvou akcích nadace Můj nový život, na podporu dětí s rakovinou.
S rakovinou naštěstí nemám osobní zkušenost. Poprvé jsem se s ní setkala po premiéře Rafťáků, kdy jsme byli navštívit na onkologii malé děti. Tehdy jsem se z toho zhroutila. Nebyla jsem na to připravená, nevěděla jsem o čem to je. A protože myslím, že málokdo je připravený, o to víc je třeba o tom mluvit. Tedy, když mě někdo osloví, ráda se zúčastním, vím, že tím udělám těm nemocným dětem radost. Samozřejmě bych svůj volný den mohla využít jinak, třeba jet někam na výlet, ale tohle má větší smysl.

Co nového tedy v tom běžném životě chystáte?
Momentálně zkouším v divadle v České lípě hru Dekameron. Jsem z toho trochu vyděšená, protože to je pro mě první jevištní zkušenost. Budu tam navíc hrát jeptišku, která je zamilovaná do kněze, je to něco jako Ptáci v trní.

A také točíte další díly Vyprávěj...
Ano, teď točíme pátou sérii a ta je dost náročná. Už tam totiž mám vrásky a je to hodně zvláštní, protože vypadám úplně jinak. Budu se s tím muset snažit pořádně sžít. Navíc mi teď syna hraje Braňo Holič, kterému je 26 a mě je 27! A to nemluvím o tom, že mi dál syna bude hrát Matěj Hádek, který je starší, než já. Tak to už opravdu nevím, jak se mi podaří hrát jeho matku...

Hana Vagnerová (28): Moje anorexie? Chtěla jsem být dokonalá pro rodiče!