Markéta Hrubešová: Tajemství mé štíhlé postavy je v pravidelném jídle | Pro ženy | Blesk.cz

Markéta Hrubešová: Tajemství mé štíhlé postavy je v pravidelném jídle

1. dubna 2012 | 11:14

ROZHOVOR: Je herečka, kuchařka, spisovatelka. Ona sama se však nejvíc cítí být "mámou". Narození dcery Christel bere Markéta Hrubešová (40) jako svůj nejsilnější životní zážitek.

Když jste nemocná, jak se kurýrujete? Alternativně, nebo klasicky?

Nejsem velkým příznivcem léků. Téměř nepráškuju. To už musí být, že si vezmu aspirin. Vím ale, že někdy se bez toho člověk neobejde, zrovna vloni jsem dostala antibiotika. V tomhle doktorům věřím, ale ve chvíli, kdy to ještě není zas tak nutné, se snažím jíst zdravě, zásobovat se vitaminy a pít čaje. Vařím si třeba tymiánový, cibulový, zázvorový, heřmánkový. Nejdůležitější je však odpočinek.

Umíte si polehávání užít? Necháváte se hýčkat?

Jen tak ležet a nic nedělat je pro mne skoro nepředstavitelné. Mám stále pocit zodpovědnosti za celou rodinu. Takže půl hodiny ležím, pak jdu nacpat pračku, uvařím polévku, pak si zase lehnu. Hned zase myslím na to, že bych si měla malovat s dcerou a je mi líto, že s ní nejsem. Takže jsem pořád na dvou židlích.

Odpočinek si užít neumíte, ale jídlo ano.  Loni jste vydala kuchařku. Jaké jsou v ní recepty?

Kuchařka se jmenuje Tak vařím já a všechny recepty jsem uvařila, upekla a nazdobila já a můj manžel je nafotil. Některé z nich jsem i sama vymyslela, některé jsem přizpůsobila podle toho, co mně chutná. Ale je to jako v hudbě. Existují klasické postupy, stejně jako stupnice a akordy, které jsou dané, a na vás je, jestli z toho uděláte novou, hezkou melodii a třeba to poskládáte trošičku jinak.

Na který z receptů jste pyšná?

Jsem pyšná na celou knížku, že se mi podařilo ji napsat. Moc lidí mi nevěřilo, že to dokážu. Na trhu je hodně kuchařek a já si dala práci, abych nepustila do světa polotovar. V žádném případě to není stažené z internetu, opsané nebo vycucané z prstu. Vše je poctivě uvařené.

Jaké jídlo máte ráda a co vůbec nejíte?

Když potřebuji víc energie, dám si maso, když chci odlehčení, tak těstoviny nebo zeleninu. Přibližně dvakrát do týdne zařazuji do jídelníčku ryby. Někdy mám chuť na českou klasiku, jindy jen na salát.
Nejím papriku. Ne proto, že by mi nechutnala, nebo bych se po ní osypala, ale zkrátka ji nestrávím. Nicméně jsem se už naučila vařit bez ní a v restauracích si objednávat pokrmy, ve kterých není.

Jste náročná konzumentka?

Vůbec ne. Jím skoro všechno, hlavně když je to dělané s láskou a poctivě. To jsou nejdůležitější ingredience. Ve chvíli, kdy v restauraci dostanu odfláknuté jídlo, nebo v něm není to, co tam má být a oni se mi snaží namluvit, že to tam je, a ještě se u toho tváří nemile, tak to mi vadí. Ale pokud mi někdo s láskou namaže chleba máslem a dá na to rajče, tak jsem naprosto spokojená.

Povídáme si spolu v čase oběda. Budete dnes ještě něco vařit?

Už jsem uvařila. Christel je nachlazená, zůstala doma, takže neměla oběd ve školce. A protože jsem ráno utíkala na natáčení, tak jsem připravila úplně jednoduché jídlo. Vývar z kostí, masa a zeleniny a k tomu vepřové řízečky na kmínu se šťouchanými brambory.   

Pomáhá vám dcerka s vařením?

No jéje, moc ráda. Vždycky se zeptá, maminko, můžu ti pomáhat? A už si nese stoličku. Mám pro ni umělohmotný nožík, s nímž třeba krájí zeleninku, ráno mi pomáhala naklepávat řízky, dostala takovou malou paličku a bouchala do masa

Jaký je strávník?

Je dobré, když vidí, že se jídlo samo nevaří, že suroviny neskáčou samy dohrnce a že ho maminka nevyčarovala. Pak má dítě k jídlu jiný vztah, než když se na stole odkudsi objeví večeře. Christel je dobrý strávník. Vidí, že se doma nikdo nad jídlem neošklíbá, tak to nedělá ani ona.

Jezdíte za jídlem i do zahraničí?

S manželem, který je také mlsný, rádi cestujeme tam, kde se dobře jí – do Itálie, Francie, Španělska. Kam jedu, tam jdu do restaurace a hned si koupím místní kuchařku. Ráda ochutnávám. Když je to poctivě připravené, tak mi chutná i v chatrči. Ale jak už jsem řekla, jídlo se nesmí odfláknout.

Doma vaříte jen vy, nebo někdy k plotně pustíte i manžela?

On vaří výborně! Thajskou a čínskou kuchyni umí skvěle. Pracuje s takovým tím mužským rozmachem – nasype zajímavé koření, přidá tohle a ještě tamto a chutná to úžasně. Umí třeba dobrý guláš. Dá do něj hodně cibule a pak ho dusí asi šest hodin...

O jídle mluvíte s opravdovým požitkem. Jak to děláte, že jste při tom tak štíhlá?

Moje tělo ví, že dostane pětkrát denně malé porce jídla. K obědu si dám třeba maso, k tomu trochu zeleniny. Za dvě hodiny sním hrušku, za další dvě hodiny jablko, pak zase třeba jogurt nebo kus sýru. Ale jím všechno. Když náhodou dostanu chuť na sladké, třeba před premiérou, tak si dám kousek čokolády. Taky se hýbu. Zvykla jsem si chodit do dámského fitka, minimálně dvakrát týdně hodinku cvičím a hodně chodím pěšky.

V březnu jste oslavila čtyřicítku. Myslíte, že je to zlom ve vašem životě?

Nemyslím. Nejvíc jsem asi prožívala třicítku. Ve dvaceti si člověk myslí, že ve třiceti je konec světa a bude starý, ale ono to tak není. Naopak, ve třiceti pobere trochu víc rozumu. Teď si říkám zaplaťpánbůh, že už jsou ta telecí léta za mnou. Nemusím řešit, jestli se nosí fialová čepice, nebo modrá a jiné „důležitosti“.

Jaký byl nejsilnější zážitek vašeho života?

Narození dcery Christel, to jen tak něco nepředčí.

Jste herečka, kuchařka, spisovatelka. Čím se cítíte být nejvíc?

Mámou.

Markéta Hrubešová (39)

•    Narodila se 17. 3. 1972 v Praze.
•    V dětství tančila a věnovala se baletu.
•    Absolvovala pražskou jazykovou základní školu.
•    Vystudovala herectví na Pražské konzervatoři.
•    Od dětství se objevuje v televizi a ve filmu (Pták ohnivák, Oznamuje se láskám vašim, Sedím na konári a je mi dobře…).
•    Hraje v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka.
•    V loňském roce vydala kuchařku Tak vařím já.

Autor: Michaela Jendruchová, Kema