Herečku Markétu Hrubešovou chytlo vaření natolik, že nakonec vydala kuchařku Tak vařím já s podtitulem Kuchařka pro vytížené ženy. Zůstává samozřejmě věrná i svému povolání. S divadelní společností Josefa Dvořáka hraje v Praze v Branickém divadle, ale v zájezdových představeních S Pydlou v zádech a Chudák Harpagon ji můžete vidět prakticky po celé republice.

Kuchař Filip Sajler, známý z pořadu Kluci v akci, pořádá s kolegou Ondřejem Slaninou kurzy pro veřejnost pod názvem Čerstvá škola vaření. Společně také vydali novou knihu 31 x Vyzkoušeno s recepty, které  jim za jejich televizní kariéru přirostly k srdci. Od roku 2004 také vaří a stará se o hosty jako spolumajitel společnosti Perfect Catering zajišťující cateringový servis.

Emanuele Ridi je známý z televizní kuchařské show S Italem v kuchyni, kde s pravým jižanským temperamentem předvádí, jak celkem snadno uvařit vynikající jídla. Kuchařem se nikdy nevyučil, ale odmalička se pohyboval v restauraci prarodičů na italském ostrově Elba. Nejvíc času dnes tráví ve vlastní restauraci Da Emanuel v Dejvicích, kterou si otevřel v roce 1998. Provozuje k ní i obchod Little Italy s bohatým sortimentem italských sýrů, uzenin, olejů, vín a dalších specialit.

Jiří Babica vaří a moderuje v televizním pořadu Babicovy dobroty a je vyhlášený nápady, jak upravit pokrmy, aby si je mohli uvařit obyčejní lidé za málo peněz. Nedávno vydal už  třetí kuchařku Babicovy dobroty s recepty, které neuplatnil v televizi, a vychází mu i publikace Sváteční vaření u Babiců, již připravil se svou maminkou a sestrou.

Radek Šubrt nasbíral zkušenosti ve vyhlášených restauracích po celém světě, mimo jiné u Daniela Bouluda v New Yorku. Dnes vaří v Praze v restauraci Amade a SoKool a od jara do podzimu i v Benešově v restauraci u hřebčína Favory. Můžete ho vidět v televizním pořadu Tescoma s chutí a na DVD grilování od Romana Vaňka. Práci v kuchyni věnuje každou minutu a má neuvěřitelný přehled o všech kuchařkách, které kdy vyšly.

Tady jsou jejich rady a zkušenosti:

1. Jaké jídlo jste měli nejraději od maminky?

M. H. Maminka umí bezkonkurenční chlebovou polévku, kterou málokdo zná, ale je opravdu vynikající. A taky nesmím zapomenout na její buřtguláš. Nicméně nedostižným vzorem pro mne zůstává moje babička, která vařila naprosto famózně. Snažím se ten její „šmak“ zachytit i ve své kuchyni. A pokaždé, když připravuji něco nového,  prosím ji na nebíčko, ať mi drží palce a dobře to dopadne.

F. S. Od maminky španělský ptáček a řízek s bramborovým salátem. Táta vaří užasnou domácí „čínu“ a skvěle improvizuje, vždy mě překvapí.

E. R. Od maminky hodně jídel, špagety s mořským pavoukem a spousty jiných, ale ty špagety jsem miloval.

J. B. Jako každá máma, tak i ta moje má pár svých vynikajících jídel, na které se vždy těším. Její svíčková a vepřová jsou pro mě nejlepší na světě.Táta miluje jídlo a má to štěstí, že mu ho máma každý den vaří, což mám já jednou za čas.

R. Š. Mamka vaří skvělá prostá jídla. Mám je rád všechna. Táta nevaří a neumí vařit. Vlastně jsem zapomněl na jeho oblíbený salám s cibulí.

2. Jaká je vaše noční můra ze školní jídelny?

M. H. Nebylo to tak strašné. Většinu jídel jsem jedla bez protestů. A dnes je samozřejmě  trochu obměněné ráda vařím. Snad jen zemlbábu bych už nemusela. Tu jsem nikdy ani neměla chuť si sama jako kuchařka zopakovat.

F. S. Noční můru ze školní jídelny žádnou nemám, nemám školní jídelnu spojenou s negativním zážitkem, víc mě děsí některá gastronomická pekla, která potkáte v restauracích.

E. R. U nás doma se chodilo na jídlo ze školy domů, tak jsem měl štěstí, ale jinak se dalo i ve škole velmi dobře najíst.

J. B. Protože jsem od malička sportoval, měl jsem vždy hlad, takže jsem jedl v podstatě všechno. Hlad je nejlepší kuchař. Na co nerad vzpomínám, je hrachová kaše a čočka. Samozřejmě jsme byli ve škole hlídaní, abychom vše snědli, ale znali jsme triky, jak učitelky obelstít.

R. Š. Neměl jsem rád tlusté žužlavé maso, které mě ve škole nutila jíst taková „ důra“ a dostal jsem za to poznámku. Jinak vařily dámy skvěle.

3. Co jste neměli rádi v dětství a dnes to bez problémů sníte?

M. H. Jsem tzv. „jedlé“ dítě. Možná právě díky babičce, která skvěle vařila. Tudíž mám k jídlu více než pozitivní vztah. Ale vzpomínám si, že někdy ve třinácti letech jsem ve Francii poprvé ochutnala olivy. Vůbec mi nejely. Dnes patří mezi stálice mé spíže.

F. S. Nevím proč, ale nemusel jsem zelené fazolky, dnes je miluji.

E. R. Jako dítě jsem nemusel artyčoky, ale dnes je mám rád.

J. B. Hrachovou kaši a čočku. Dají se nádherně ochutit, ale hlavně se z nich nesmí udělat ta známá kejda.

R. Š. Zelňačku, ale dnes ji miluju.

4. Co byste si nikdy nedali?

M. H. Nikdy neříkej nikdy. Ale vědomě bych nesnědla koňské maso. A také cokoli z ještě živých zvířat.

F. S. Zatím nic takového nemám, asi bych znova nemusel hada, kterého jsem chutnal v Asii. Ale jinak mě nic neděsí, hlavně aby pokrm byl z čerstvých a kvalitních surovin a vařil ho kuchař, kterého to baví a ví, co dělá.

E. R. Asi bych nikdy nesnědl nudle s mákem.

J. B. My kuchaři musíme ochutnat vše. Snažím se na jídle, co dostanu na talíř, najít nějaký smysl a pochopit, proč je to právě takhle uvařené. Všichni nemáme stejnou chuť. Když přijedete do Indie, tak vám tam nemusí chutnat, ale co nechutná vám, chutná Indům. Jinak nemusím lékořici.

R. Š. Tři tucty chytrých europoslanců nám chtějí naordinovat červy. Tomu se rád vyhnu!

5. Které světové kuchyni dáváte přednost?

M. H. Co ráda uvařím, to také ráda sním. Máme to s manželem rozdělené. Já vařím Středomoří, Francii, Itálii. On zas Východ, tedy Thajsko, Čínu, Japonsko – suši.

F. S. Mám rád hodně kuchyní, italskou hlavně z okolí Neapole, pak andaluskou, z jihovýchodní Asie, ale i vybrané kuchyně USA a Mexika. Vynikající je i vídeňská, poctivá francouzská, japonská. Vařím rád věci, u kterých jsem si jistý a jsou z míst, kde jsem pracoval, žil nebo byl.  

E. R. Samozřejmě italská, která je mi velmi blízká. Jinak mám velmi rád francouzskou, japonskou, asijskou a španělskou.

J. B. Jako strávník přirozeně české. Když třeba jedeme s kamarády na týden na hory, vaříme si sami. Po celodenním lyžování máme chuť na guláš, a ne na kuskus nebo zadělávanou dýni. Jako kuchař miluji thajskou a japonskou kuchyni pro jejich čerstvost, a barevnost.

R. Š. Nemám jasný cíl. Vařím rád naši domácí, francouzskou a italskou kuchyni. Doma to vyhrávají snadná jídla, čím jednodušší a rychlejší, tím lepší.

6. Vyberte jedno jídlo, na kterém si nejvíc pochutnáte.

M. H. Dopadla bych jako ten osel z Ezopových bajek.Tak dlouho bych přemýšlela, až bych uhynula hladem. Vezmu to zeširoka – všechno vyjma sladkého. To mi moc nechutná.

F. S. Vždy to jídlo, na které mám právě největší chuť, každý den ocením dobrou polévku.

E. R. Já si chci pochutnat každý den a každý den mám chuť na něco jiného. Tudíž si vybírám pouze podle chuti toho daného dne.

J. B. Jsem řízkovej. Řízky můžu pořád. Vymýšlím je stále křupavější, ale věřte mi, když si dám v Argentině hovězí steak, poliju ho chimi-churri, tak jsem v sedmém nebi.

R. Š. Dnes máme v Amade restauraci jelení hřbet pečený v listovém těstě (Wellington). To je skvělé jídlo a na něm bych si rád pochutnal.

7. Jaký byl váš největší kuchařský úspěch a největší průšvih?

M. H. Nejlépe by bylo zeptat se mých kamarádů a mé rodiny. Ti všichni svorně tvrdí, že výborně vařím. Jako uznání úspěchu mi to rozhodně stačí. Za úspěch též považuji, když mi lidé píší a říkají, že vaří podle mé knihy a chutná jim. A taky když jsem vařila na knižním veletrhu pro skoro 150 lidí a někteří si šli i několikrát přidat... A průšvih? Chybami se člověk učí. Ale například špatně vymytý špenát od písku už bych si nerada zopakovala...

F. S. Každý spokojený klient a host je úspěch, na průšvihy není v gastronomii prostor, vše musí být hned.

E. R. Doufám, že ještě teprve přijde a průšvih už také nějaký byl.

J. B. V Německu jsem vařil na rozlučce vládní SPD, když odcházeli z Bonnu do Berlína. Byla tam celá plejáda německých politiků v čele s kancléřem Schröderem a chutnalo jim.
Největší průšvih byl, když jsem nastoupil první den do práce, uvařil jsem a začala hořet fritéza. Zavřeli poprvé po deseti letech na tři dny.

R. Š. Nejdůležitější jsou stále vracející se klienti, kterých si nesmírně vážím za jejich věrnost. O průšvizích nemluvím, na ty rychle raději zapomenu.

8. Kdo vaří u vás doma?

M. H. Demokraticky na 90 % já, zbytek manžel.

F. S. Já i manželka.

E. R. Nikdo. Ba ne, já zhruba jednou týdně a manželka pro našeho syna.

J. B. Když je nějaká slavnost, tak to přebírám já. Snažím se vždy udělat vícero jídel, aby si každý mohl vybrat, na co má chuť. Běžně vaří ten, kdo je zrovna doma. Určitě nemusíme mít večeři každý den ve stejnou dobu, u které by byli všichni u stolu. Večer jíme hodně listové saláty, třeba s kousíčkem masa. Mám názor, že jedno pořádné teplé jídlo denně stačí.V sobotu a v neděli si rádi uděláme bohatý oběd.

R. Š. Moje žena Monika a má k sobě dva skvělé asistenty, Kubu a Honzu. Oba mají rondony, zástěry a čepice, a tak jim práce jde rychle od ruky. Rádi obsluhují a sklízejí velký ohlas. Jsou na začátku kariéry. Kubíkovi je pět let a Honzíkovi tři, práce jim tedy nejde tak rychle od ruky, ale nepořádek umějí udělat pořádný.

9. Máte pro naše čtenářky radu na rychlé pohoštění pro návštěvy?

M. H. Když máte ve spíži česnek, plechovku oliv, skleničku sušených rajčat a kaparů, eventuálně nějaká semínka nebo vlašské ořechy a v lednici balení uzeného lososa, pár rajčat a kus dobrého sýra, můžete vykouzlit doslova rajskou manu. Tatarák z lososa, pesto ze sušených rajčat, tapenádu z oliv. Pak už stačí z mrazáku vytáhnout kus bagety, nasucho ogrilovat a můžete za pár minut servírovat. A k tomu si dejte dobré víno, a hlavně dobrou náladu...

F. S. Vše vyřešíme za vás, když se podíváte na klucivakci.cz, sekce recepty. Je tam víc než tisíc vyzkoušených receptů.

E. R. Doporučuji pěnu z kuřecích jater s toasty. Budete potřebovat 250 g kuřecích jater, 1 malou cibuli, 3 ančovičky naložené v soli, 10 ml bílého vína, 1 lžíci kaparů v octě, 1 lžíci panenského oleje, 8 plátků bagety. Do hrnce s olivovým olejem dejte cibulku nakrájenou najemno, lžíci kaparů, ančovičky a nechte chvíli restovat.

Přidejte pokrájená játra, zalijte vínem a poduste. Když jsou játra opečená (tak, aby po rozříznutí byla uprostřed červená), odstavte je z ohně a rozmixujte na pěnu. Bagetu opečte nasucho v troubě, potřete pěnou a ozdobte kapary.

J. B. Brambory pořádně omyjte, nakrájejte na plátky i se slupkou, pro zrychlení můžete 3 minuty povařit. Pak se podívejte do ledničky. Můžete použít nakrájenou šunku, slaninu, zeleninu, sýr, cibuli a česnek.

Když máte trochu představivosti, určitě si poradíte. Brambory dejte na pekáč, posypejte směsí, pokapejte olivovým olejem a dejte na 5 minut zapéct.

R. Š. Ano, nejjednodušší je si objednat naše služby v restauraci www.amaderestaurant.cz. a mi vše dodáme hotové.

10. Máme za dveřmi Vánoce. Jak vypadá u vás doma štědrovečerní večeře?

M. H. Na přípravě Vánoc si dávám záležet. Ať už se to týká dekorace bytu, pečení cukroví, zpívání koled. S dcerou chystáme slavnostní štědrovečerní tabuli, na které nesmí chybět vlastnoručně vyrobený adventní věnec. Co se týče menu, zůstávám věrna klasice, která se dědí z generace na generaci. Tedy bramborová a rybí polévka, samozřejmě salát a kapr. Někdy ještě připravím nějaký rybí předkrm. Vše chystám s láskou a péčí. Vánoce jsou přece svátky klidu.

F. S. Vánoční večeři vařím já a vždy pro celou rodinu. Je nás vždy tak 12 a na oběd jdeme na šneky do restaurace.

E. R. Většinou vařím na Vánoce já pro celou rodinu. Možná, kdo ví, se tento rok nechám rád od někoho pozvat.

J. B. Vánoční večeře je u nás naprostá tradice. Snažím se vše připravit už den dva dopředu, abychom měli sváteční klid.Večer už jenom obaluji a smažím.V restauraci se stavíme odpoledne na svařené víno. Další dny jdeme k mámě a sestře, nebo oni k nám. Tak na tu restauraci nezbývá čas. To není menu!!!!

R. Š. Každý rok jsme u rodičů mé ženy a vaří tchán Luboš. Jíme krémovou polévku, vinné klobásy, řízky, smaženého kapra, bramborový salát a tunu vánočního pečiva.