O miminko jste se s přítelem snažili dlouhá léta, nakonec jste podstoupili umělé oplodnění. Jak se na to díváte zpětně?
Teď už jen v dobrém. Přineslo mi to to nejkrásnější, co žena může cítit. Víte, když se něco povede, úplně zapomenete na všechno nepříjemné, co tomu předcházelo. Paměť na to zkrátka nemá místo a mně to tak vyhovuje. Dozadu se nikdy nedívám, už jsem zkrátka taková. Zároveň si moc vážím veškeré péče, které se mi dostalo, a jsem šťastná, že se to podařilo a obě děti jsou zdravé.

Vyzkoušela jste předtím i nějaké alternativní způsoby léčby?
Spousty! Chodila jsem k léčitelům, navštěvovala lidi, kteří umí pracovat s energiemi, zkoušela jsem lymfatické masáže, cvičila podle Ludmily Mojžíšové – zkrátka, nevynechala jsem snad nic, co existuje. Já na tyhle věci hodně věřím.

Ale nepomohly vám...
To si vůbec nemyslím. Já věřím, že všechno do sebe přesně zapadalo jako dílky do skládačky a přispělo k tomu, že se nám to nakonec skutečně podařilo.

Kde myslíte, že byla chyba?
Teď už vím, že nejdůležitější je psychická pohoda. Pokud člověk něco chce příliš nebo je ve stresu – ať už pracovním nebo partnerském, někde se to musí zákonitě projevit. Nic se nesmí hrotit a všechno má svůj správný čas, i když si myslíte, že je to úplně jinak.

Takže jsou vám nemedicínské formy terapie bližší?
Moje babička byla bylinkářka a hodně mě toho naučila. Bylinkám věřím, stejně jako homeopatické léčbě i tradičním babským receptům. Nejsem  člověk, který běhá s každou blbinou k doktorovi, zároveň vím, kdy už je to nutné, a rozhodně nic nepodceňuji.

A na preventivní prohlídky chodíte?
Samozřejmě, prevence je klíč ke zdraví. Je to jediná možnost, jak zabránit nějakým dlouhodobým onemocněním a vleklým potížím. Skamarádila jsem se se svým tělem a učím to i své děti, protože to je základ všeho.

To zní velmi rozumně. Prozraďte mi, jak moc vám mateřství změnilo pohled na život? Zklidnilo vaši rozlítanou povahu?
V okamžiku, kdy se člověk stane rodičem, změní se mu priority a pohled na cokoliv jde víc do hloubky. Předtím jste nad tím ani nepřemýšleli, dnes vidíte všechna možná rizika. A co se týče rozlítanosti, řekla bych, že se ze mě stal ještě silnější koncentrát. I když nejsem superman, zdvojnásobila jsem veškerou svou dosavadní a už celkem nadstandardní rychlost. S dvěma dětmi naráz to ani nešlo jinak, je to přirozená změna. Někdy mám pocit, že mám čtyři ruce a čtyři nohy, když se snažím to všechno stíhat. A ostatní maminky mě ještě varují, že je to teprve začátek.

V jakém smyslu?
Každý věk dítěte je samozřejmě o něčem jiném, a to je na tom to krásné, nuda rozhodně nehrozí. Na druhou stranu platí, že malé děti jsou velké starosti a naopak. Madlenka i Pepíček mají své hlavy a už bývá docela náročné je občas zkorigovat. Někdy jsou jako pytel blech, je těžké je uhlídat, aby si něco neudělali.

A jak spolu dvojčátka vycházejí? Nebojují o vaši pozornost?
Určitá rivalita tam samozřejmě je, ale já se na ni snažím nereagovat. I když občas mají své dny, kdy mám nervy na pochodu a připadám si jako na špagátech, snažím se být trpělivá. To je vlastnost, kterou jsem nikdy neměla, stejně jako flegmatismus. Ale učím se to, i když přiznávám, že ne vždy se mi to daří. Někdy vylítnu jak čertík z krabičky, ale za pár minut mě to přejde. Madlenka s Pepíčkem to mají podobně, někdy se mezi sebou perou a za pár minut už se spolu mazlí, jako by se nic nestalo

 

Pravidelně ji můžete vidět v dětském diskusním pořadu Tykadlo, od září se hraje v seriálu Cesty domů. * OBLÍBENÉ MOTTO: Miluj a budeš milován. * NA ČEM SI ULÍTÁVÁ: Na mazlení se svými dětmi. * CO PRÁVĚ ČTE: Jediné, co se svém nabitém programu teď stíhá číst, jsou návody k hračkám.

Musíte být občas hodně unavená. Máte někdy tendence utéct z rodinnéhokolotoče a pořádně si zařádit?
To potřebuje každá máma, která je s dětmi 24 hodin denně. Já to řeším tak, že si aspoň na chvíli někam zalezu a chci být úplně sama. V takových okamžicích je namístě být opravdu sobecká a udělat si něčím radost, naplnit ty droboučké střípky okamžiků něčím zvláštním a originálním.
Taky mi dělá dobře se sejít s přáteli u lahve dobrého vína a jen tak si povídat. To mi vždycky zaručeně dobije baterky.

Plánujete, že si mateřskou dovolenou ještě prodloužíte? Chcete v dohledné době další miminko?
Život mě v první řadě naučil neplánovat. Nechávám to otevřené a budu se těšit na to, co přijde. Nemá smysl se za něčím honit, mohlo by to před vámi začít utíkat.

Zní to hezky, ale popravdě – opravdu nelitujete odchodu ze seriálu Ulice?
Nelituji ničeho a tak to má být. Když uděláte jakékoliv rozhodnutí, musíte si za ním pevně stát. Lítost je jen zbytečná ztráta energie, kterou vám už nikdo nevrátí. Ale na natáčení vzpomínám ráda, bylo to krásné období a skvělá práce. A já za ni děkuji.