Při naší schůzce vypadala zpěvačka skvěle a pohodově, proto vzbudila hned zaslouženou pozornost. „Jé, vy jste včera zpívala na Konopišti, že jo?“ hrnul se k ní jeden z hostů pražské pizzerie ještě dřív, než jsme se stihly pozdravit. Začal Andree skládat komplimenty a snažil se ji nalákat ke svému stolu, což operní diva rázně, ale zdvořile a s úsměvem odmítla. S Andreou jsme se neviděly poprvé a mně bylo jasné, že tentokrát se rozhovor bude točit převážně kolem muže jejího srdce, lásky a všeho, co s tím souvisí…

Od našeho posledního setkání jsem tě skoro nepoznala! Zase jsi o něco hubenější, máš nový účes a celá záříš. Má na tom zásluhu tentýž muž, o kterém jsi dřív nechtěla příliš mluvit?
Ano, jsme spolu téměř rok a je to čím dál lepší! Cítím se skvěle a jsem ráda, že to tak vnímá i okolí.

Takže ti láska s partnerem, který je o sedm let mladší než ty, maximálně prospívá…
Myslím, že se dokonce stanu propagátorkou takových lásek a všem ženám, které váhají, jestli jít do vztahu s mladším mužem, doporučuju, aby se toho vůbec nebály. Vztah není o nějakém věkovém rozdílu, ale o člověku, se kterým ho máte. To, že je muž starší, ještě neznamená, že se nebude chovat jako puberťák. A naopak.

Jak jste se vlastně s Filipem seznámili?
Díky jeho rodině. Před rokem při mimořádné příležitosti uspořádali můj malý recitál v nádherném kostele na Vyšehradě pro nejbližší publikum. Vtipné tedy bylo, že nejdříve jsem poznala jeho rodiče, Filip mi byl představený až o den později. On už toho o mně ale docela dost věděl, což mi přišlo moc milé.

Takže jeden z tvých obdivovatelů?
Řekněme, že jsem se mu asi trošku líbila. Určitě mezi námi přeskočila jiskra. Samotný vztah ovšem začal trochu později.

Co vlastně Filip dělá?
Pracuje výhradně se svým tátou v rodinné firmě a také se ještě věnuje studiu.

Po roce už páry většinou plánují společné bydlení. Jak jste na tom vy?
Máme velkou výhodu v tom, že můžeme bydlet hned na několika místech, takže to alespoň není stereotypní. Společnou domácnost ale zatím nesdílíme. Já jsem navíc typická diva, která má ráda to své království a cítí se v něm nanejvýš pohodlně. To se ale samozřejmě může brzy změnit. Koneckonců už mi Filip nedávno naznačil, že bych mu mohla uvolnit aspoň nějaké místo ve skříni.

Často se odvoláváš na „ty nahoře“ a mluvíš o andělech. Jsi věřící?
Ano, jsem a anděly dokonce sbírám. Je zajímavé, že Filipova maminka je na tom úplně stejně. I ona věří na anděly a právě od ní jsem dostala jednoho krásného, kterého mi přivezla z Říma. Jsme na sebe docela hodně napojené, sdílíme společné záliby, což je příjemné.

Jak se ti podařilo shodit přebytečná kila a jak se vůbec udržuješ fit?
Chodím cvičit k Hance Kynychové, ale nijak zvlášť sportování nehrotím. Nejsem žádný zapálený nadšenec. Sportuji spíš podle příležitostí. S Filipem například oba milujeme kolo a na zimu plánujeme lyžování. Na lyžích jsem stála naposledy asi v osmé třídě, takže zřejmě zažijeme spoustu vtipných chvilek. V jídle se nijak neomezuji kromě toho, že nejím přílohy. Řekla bych, že láska je nejlepší dieta a kosmetika na světě.

Přemýšlíš už někdy o svatbě a o rodině?
Myslím, že na to je ještě dost času. Vždyť je mi teprve třiatřicet! Není kam spěchat!

Vážně? Tak to jsi jedna z mála bezdětných třicátnic, které si to myslí!
Já to ale vážně neřeším. Mám i spoustu kamarádek, které měly první dítě docela pozdě a o nic nepřišly.

Kolik času v partnerství potřebuješ, abys o něčem takovém začala přemýšlet?
To je různé, ale až bude ta pravá chvíle, tak to myslím poznám. Zatím prožívám moc krásné období a chci si to užít. Další věc je, že nejsem zrovna vdávací typ a stejně jak zpívám o svobodě v roli Carmen, tak i já cítím, že je pro mě svoboda moc důležitá. Uvidíme za půl roku, třeba bude všechno úplně jinak. Věřím na osud. Jsem přesvědčená o tom, že všechno má svůj čas a co se má stát, stane se. Některé věci by se příliš plánovat neměly. Člověk se tak připraví o spoustu překvapení.

Čím to je, že tolik toužíš po svobodě? Většinou to bývá naopak.
To není věkem, spíš mužem. Někdo se usadí už ve dvaceti a je šťastný, jiný se na to začne cítit až v padesáti. Záleží, koho potkáš. A pokud mám být v tomto ohledu opravdu upřímná a vyložit karty na stůl, musím říct, že jsem odjakživa cítila, že budu mít děti později. Je to i způsobem života, který je v prostředí opery úplně jiný. Teď v navíc prožívám to nejaktivnější období. Tvrdě jsem na sobě pracovala a nechci odcházet v tom nejlepším.

Budeš chtít skloubit práci a mateřství, nebo pak operu na čas pověsíš na hřebík?
Dítě bude takové mé druhé dílo, kterému se chci věnovat na sto procent.  Totéž cítím i ve vztahu s partnerem. Abych se mu mohla věnovat podle svých představ, nezbývá než v práci trochu ubrat. Ten čas pomaličku nastává až teď, můj workholismus se mírně krotí. Je to tak přirozené a cítím, že i správné.

Takže u tebe ve třiceti nenastal žádný vnitřní průlom a strach ze stárnutí?
Naopak, teď ve třiatřiceti letech se cítím ještě líp než ve třiceti! To, co se říká, skutečně souhlasí. V tomto věku je žena na vrcholu a taky nejpřitažlivější.

Prozradila jsi, že ses právě vrátila z dovolené. Jak jsi ji strávila?
Po posledním představení v červenci jsem se rozhodla vypnout. Odřekla jsem všechny nabídky na venkovní představení a po deseti letech jsem si poprvé vzala pořádnou dovolenou. S přítelem jsme se rozhodli procestovat Moravu a Turecko. Byl to jeho nápad a já jsem mu vděčná, že to taky celé naplánoval a zorganizoval. Nemusela jsem se o nic starat. Tím mi udělal velkou radost.

Byla to klasická hotelová dovolená, nebo jste absolvovali i poznávací výlety?
Tak trochu od všeho kousek, kombinovali jsme relax na pláži s výlety za poznáním. Jedině tak si představuji ideální dovolenou. A to mi můj partner umožnil.

Zmínila ses, že skvěle vycházíš s rodiči partnera. Už jsi ho seznámila se svou rodinou?
Ano, ještě než jsme letěli na dovolenou do zahraničí, jeli jsme k našim na Moravu, kde jsem jim Filipa oficiálně představila.

Neměl ze setkání trému?
Mám skvělé rodiče, jsou to velmi veselí a pohodoví lidé, mladiství a akční, takže si mého Filipa velmi rychle oblíbili stejně jako moje babička, která je ve svých osmdesáti letech stále temperamentní dáma. Nutno ještě dodat, že Filip je dobrodruh, jenž rozhodně z nových věcí trémou netrpí.

 

3x o Andree Kalivodové: * Od roku 2002 působí jako mezzosopranistka ve Státní opeře Praha. * Za svou osudovou roli považuje Bizetovu Carmen. Vidět ji můžete také v rolích Dulciney a Ježibaby v opeře Rusalka. * V dětství obdivovala zpěváky pop-music, pro operu se rozhodla až v patnácti letech. * Ráda se věnuje i operetě, v Hudebním divadle Karlín zpívá například v Netopýrovi či Polské krvi

Teď trochu z jiného soudku. Jaké jsou tvé pracovní plány?
Čekají mě tři role, ale ještě o tom nechci moc mluvit, abych to nezakřikla. V červnu jsem natočila nové CD, které bude mít křest na podzim.

Panuje mezi operními zpěvačkami velká konkurence?
Zdravá konkurence je dobrá a já se ráda inspiruji. Když ale zpívám Carmen, tak se do role snažím dávat svůj vlastní pohled. Je dobré mít idoly, ale špatné je někoho kopírovat.

A co přátelství mezi operními pěvkyněmi?
Přiznám se, že mé kamarádky jsou spíš z jiných profesí. S operními pěvkyněmi na kávu moc nechodím. Nechce se mi v soukromí rozebírat pracovní záležitosti. Čím jsem starší, tím víc si taky hlídám, koho si připustím k tělu. Naštěstí mám na lidi docela dobrý instinkt.

Působíš jako člověk, který se nebojí říct svůj názor. Jak je to na jevišti nebo při spolupráci s režiséry?
Razím teorii, že dirigentům a režisérům se zkrátka neodporuje. Když mi něco vytknou, snažím se nad tím přemýšlet a najít způsob, jak naplnit jejich vizi.

Nediskutuješ?
Diskutuju, ale kritiku beru pozitivně, je to pro mě způsob, jak se o sobě něco dozvědět. Chyby mě posouvají dál.

Kam ses ze svého pohledu posunula za posledních pět let?
Myslím, že momentálně do stavu, kdy mám pocit, že se mi v životě už přece jen pár věcí povedlo, někam jsem došla, jsem samostatná a finančně nezávislá... Můžu říct, že se mám dobře a mám stále chuť na sobě pokorně pracovat.

Kde se vidíš tak za deset let?
To je těžká otázka. Počkej, zkusím si to představit… Vidím se s vlastní rodinou, jedno dítě, možná dvě, a taky dva psi a hezký dům. Trochu se bojím to vůbec takhle říkat nahlas, ale myslím a doufám, že to tak opravdu bude…