Hned po vaší premiéře na Primě se objevily hlasy, že tu je zase jen nějaká nová „barbína“. Co vy na to?
„S podobnými názory jsem se setkala v životě už několikrát. Třeba když jsem pracovala jako makléřka. To mluvíte s lidmi, něco důležitého jim říkáte, a oni na vás jen koukají, neposlouchají a říkají si: ježíšmarjá ta je mladá… a blonďatá! Tak těm lidem prostě musíte dokázat, že něco víte, vydobýt si své místo na slunci i přes všechny prvopočáteční předsudky.“

Předtím jste moderovala na ČT burzovní zpravodajství a internetem koloval váš trapas „Krťa volá“…
„Jo, na to nezapomenu.“ (směje se) „Kvůli technickým potížím mi volal kolega a já jsem netušila, že jsem v živém vysílání. Když jsem se to dozvěděla, tak mě to dost trápilo.  Ale pak jsem zjistila, že reakce na internetu jsou víceméně kladné, tak jsem si z toho dokázala udělat legraci už i sama.“

Co vás do světa akcií přivedlo?
„Když jsem přišla zhruba před šesti lety do Prahy, byla jsem na semináři o akciích a tam mě to zcela pohltilo. Pracovala jsem pak u obchodníka s cennými papíry a díky tomu jsem dostala i nabídku ze Studia burza v České televizi. Šla jsem tenkrát na kamerové zkoušky a i když tam byli na konkurzu i zkušení a ostřílení moderátoři, pomohlo mi, že jsem uměla mluvit o akciích z praxe.“

Jste profesionální makléřka?
„Prošla jsem různými pozicemi. Nejprve jsem skutečně přicházela do styku s potencionálními klienty, ale pak jsem si udělala makléřskou licenci a měla jsem své vlastní klienty, kterým jsem obchodovala akcie. To bylo v mých jednadvaceti letech.“

To jste byla docela mladá…
„Když se člověk něčemu hodně věnuje, pak to není o věku…“

Obchodujete i sama pro sebe?
„To nemohu, protože mám makléřskou licenci. V případě, že bych měla nějaké klienty, mohlo by dojít ke střetu zájmů. Mohu tedy jenom někomu radit. Ve volném čase si otevírám servery o akciích, je to moje srdeční záležitost.“

Jak jste při takovém pracovním zápřahu zvládala studia?
„Momentálně končím Vysokou školu ekonomickou, kde studuji především firemní management. Snad už to po letech brzo dotáhnu a budu v příštím roce inženýrka.“

Máte přítele?
„Skvělého. Drží mi palce ve všem, co dělám. Bydlíme spolu a jsme spolu přes dva roky.“

Seznámili jste se na burze?
„Spíš trochu kuriózně na tramvajové zastávce. Normálně na sebe cizím lidem své číslo nedávám, ale u něj jsem tehdy udělala výjimku.“

Čím vás tak okouzlil?
„Má obrovské charisma a je velmi inteligentní. Ale zbytek už si nechám pro sebe.“ (usmívá se)

Pracuje také s akciemi?
„Má svou vlastní firmu, která se zabývá tvořením webových stránek a e-shopů. Vlastně jsem ani nechtěla přítele, který by se věnoval cenným papírům nebo akciím, protože jsem si uvědomovala, že akciové trhy se každý den nevyvíjejí pozitivně a pak bychom z toho byli oba v jednu chvíli smutní.“

Takhle na vás pád nějakého indexu skutečně zapůsobí?
„Teď už ne, ale dřív to tak bylo. Pokud má člověk nějaké očekávání a ono se to nevyvíjí tak, jak by chtěl, tak ho to samozřejmě rozesmutní.“

Bude svatba?
„Tu zatím neplánujeme.“

Co děláte nejraději ve volném čase?
„Hlavně ráda spím. Když nejsem vyspalá, nemůžu nic dělat. Velkým koníčkem je vaření a jídlo a v zimě si ráda zalyžuji. Občas navštěvuji čajovnu, kouřím vodní dýmku, ráda si zajdu na masáže.“

Kariéra se vám rozjela, nemyslíte přesto občas na rodinu?
„Výhledově bych rodinu samozřejmě chtěla. Moji rodiče jsou spolu už šestadvacet let a jejich manželství je pro mne příkladem vztahu, jaký bych chtěla mít.“

Po Novém roce všichni hubneme. Co děláte pro svoji superštíhlou postavu vy?
„Vůbec nic. Mám sice permanentku do fitnescentra, ale tam jsem už půl roku nebyla. Dietu jsem snad nikdy nedržela. To, jak vypadám je dílem přírody a mám to v genech po mamince.“

Když se na vás ve Zprávách TV Prima budou dívat stovky tisíc  lidí, začnou se o vás zajímat i noviny. Uvědomila jste si to?
„Počítám s tím, že si na to budu muset zvyknout.“

Jak se v novém křesle cítíte?
„Je tam nejlepší parta lidí, s jakou jsem kdy pracovala. I když … na spolupracovníky jsem vlastně měla štěstí vždycky.“