Simona nakonec kývla a pozvala mě se svým mužem, Karlem Vágnerem, na návštěvu. Zřejmě k tomu napomohly Vánoce, kdy se lidé těžko odmítají. Fotky malého Maxe, který se jim v listopadu narodil, ale neposkytli. „Nezlob se, ale nechceme ho ukazovat. Má právo na soukromí.“ Chápala jsem to.

Slovanský dům, v němž momentálně Simona s Karlem bydlí, je velmi tichý, ochrankou hlídaný. Antisepticky bílé zdi, bezhlučný, mosazí osazený výtah a intimitu jistící dveře z masivu. Simona mi otevřela nenalíčená. Vlasy měla svázané do uzlu, na sobě volnou pánskou košili (nejspíš Karlovu), úzké džíny a na nohou rudé lyžařské ponožky.

Na plotně v kuchyni byly vyvařené dětské lahvičky. V obývacím pokoji stál malý vánoční stromek a nedaleko okna spal v proutěném koši na kolečkách malý Max. Dole pod ony zářil žárovičkami ověnčený dvůr Slovanského domu, výlohy restaurace Kogo lákaly příchozí...

„Vypadáš krásně,“ řekl Karel Simoně. „Miláčku, nevypadám,“ odvětila. „Že je to nádherná máma,“ chtěl souhlas Vágner. Dostal ho. Krainové to v té sympaticky civilní přirozenosti jako každé šťastné matce moc slušelo. Až mi bylo trochu líto, že čtenáři budou o tenhle pohled do soukromí ochuzeni. A někteří mě v diskuzi nařknou, že to s tou nechutnou selankou přeháním. Nepřeháním - jen mapuji nehorázně idylickou atmosféru. Rodinné klima. Doufejme, že jim vydrží.

Simono, jaký byl letošní Štědrý den? Jak moc se lišil od předcházejících, kdy si jezdila domů k rodičům. Předpokládám, že jste byli s Maxem doma. Nebo ne?
Doma jsme samozřejmě byli. Nikam jsme nejeli. Jasně, že tenhle Štědrý den byl úplně jiný. Konečně jsem zažívala pocit, jaké to je mít svou vlastní rodinu. Doteď mi od určitého věku tenhle článek chyběl. Teď už ne.

Kolik neděl už vlastně Maxovi je?
Za pár dní mu budou dva měsíce.

Je stále vzorný a nebrečí?
V podstatě ano. Naučil se pracovat s dudlíkem, s nímž si vystačí. Brekem se hlásí, když má hlad. Možná mu brzo došlo, že nemá smysl bez příčiny řvát. Moje matka tvrdí, že já to jako mimino nechápala. Asi je klidný po otci. Miminkovské nadýmání řešíme fenyklovým čajem. Nemůžu si stěžovat, i když se jako každá máma v noci nevyspím. Věřím tomu, že dítě dost ovlivní čas, kdy se vyvíjí. Já byla v těhotenství šťastná, věčně jsem se smála...

Bála ses, jak miminko zvládneš, když jste přijeli z porodnice? Pomohl ti někdo v prvních dnech?
Bála jsem se děsně. Cítíš děsnou zodpovědnost, máš nulové zkušenosti, obavy, že tohle, jak říkáš, nezvládneš. Hodně mi pomohla sestra Yvona. Vybírala se mnou výbavičku, byla se mnou v prvních dnech po návratu z porodnice. I později při stěhování. Jsem jí za to moc vděčná. Už psychicky je dobré mít vedle sebe zkušenou oporu.

A dneska to zvládáš sama?
Musím a hlavně chci. Mám k dispozici chůvu Magdu, ale moc jí nevyužívám. Je s Maxem, když potřebuju vyřídit nějaké věci, pracovní schůzky, které si stejně většinou dávám v resortu Slovanského domu, dole v restauraci Kogo. Maxe mám pár pater nad hlavou. Řeknu to jinak. Musíš to ukočírovat, vědět, jak to chodí. Teprve po tom si můžeš dovolit chůvu. Jsi klidná, umíš trochu předvídat.  

Takže pohoda.
Ano, myslím, že ano. Mám první dítě, nemám srovnání. Ale mám kamarádku, která krátce po mě porodila. S ní můžu zkušenosti konfrontovat. Často si voláme. Podle mě to s Maxem zvládáme bravurně, i když samozřejmě přijdou chvilky beznaděje a já nevím, co s ním mám udělat. Ale moc jich není. Vždycky to spolu nějak uhrajeme. Nezlobí, porodní váhu zdvojnásobil. Předpisové miminko.

Prozradíš, co ti dal Karel k Ježíšku?
Nezlob se, to neprozradím. Je to pro mě intimní věc. Stačí, když řeknu, že mi nadělil cestování po světě? Chvilku si ještě počkáme, protože Max je malý, ale pak se do něj vydáme. Karel ví, jak cestování miluju. A svému dítěti bych chtěla všechno, co jsem měla možnost díky své profesi vidět, poznat, taky ukázat. A mnohem víc.

Jsou sice kruté mrazy, ale kdo jezdí s Maxem ven? Ty nebo jde táta s kočárkem?
Párkrát jsme s ním oba dva vyrazili, ale počasí to moc nedovoluje. Pediatr mi říkal, že když je víc než mínus pět stupňů pod nulou, tak ať raději ven nechodíme. Faktem je, že Max drcání v kočárku miluje. Ihned usne. Venčit ho chtějí všichni. Tetičky, babičky. Znáš, jak to chodí.

Záhy po porodu jste se s miminkem stěhovali do nového pronájmu. To muselo být náročné. Co vás k tomu přimělo?
Náročné to bylo, setra Yvona pomohla. Donutila nás k tomu rekonstrukce dejvického bytu, která bude minimálně trvat rok. Odkoupili jsme, jak všichni vědí, k mému bytu sousední byt od Dary Rolins. Spojíme dva mezonety o několika patrech. Přestavba bude náročná a do té doby musíme někde bydlet. Slovanský dům je v centru, dostupný přátelům, kteří se bez problémů mohou zastavit. Necítím se izolovaná. Mám pocit veškeré dostupnosti, komfortu, bezpečí. To za tu akci stálo.

Domek za Prahou se zahradou vás nelákal?
Jsem městský typ. Možná někdy v budoucnu. Kartářka mně předpověděla - a nebyla sama, že stejně s rodinou v Čechách nezůstanu. Kdo ví, jak se život vyvine. Každopádně v Dejvicích si budujeme jakýsi dům v domě – bydlení o pěti podlažích, dvě stě třicet metrů čtverečních, sauna, třicet metrů velká terasa... Je to velká investice, pilíř rodinného zázemí. Když už, tak malý domek někde u moře, kde je celý rok teplo. Do budoucna uvažujeme o Kalifornii.

Jak dlouho hodláš zůstat se synem doma? A chceš se vrátit zpátky k modelingu? Nebo uvažuješ o jiném uplatnění?
V modelingu chci zůstat. Troufám si tvrdit, že téhle branži za dvacet let praxe rozumím. Jsem zainteresovaná v mezinárodním projektu Elite Model Look. Čeká mě řada kol u nás i na Slovensku, které moderuju a zároveň děvčata spolu s jinými odborníky vybírám. Mimochodem na dovolené v Řecku jsem objevila jistou dívku. Zúčastnila se polského Elite Model Look a dnes je velmi úspěšná. Vybral si ji pro přehlídku haute couture i slavný Y. S. L. Mám z toho radost.

Takže chceš objevovat nové tváře, být tzv. scoutem? Tahle profese je ceněná, ale zároveň obnáší cestování. To ostatně i zmíněné castingy pro Elite Model Look. Co Max?
Toho samozřejmě budu brát s sebou. Víc než pár hodin bez něj zatím nevydržím. S chůvou to v pohodě zvládneme. Profesi scouta vidím jako dobrou perspektivu. Jak říkám, můžu v ní své zkušenosti zúročit. Cestování mi nevadí, jsem na něj od šestnácti let zvyklá. Jsem kočovník a Karel má pochopení. Je podobně naladěný jako já.

Jak moc změnilo mateřství tvůj názor na život. V těhotenství si tvrdila, že máš úplně jiné priority. Platí to i dnes, kdy se hormony zklidnily?
Hormony se už zklidnily, mám po šestinedělí. Spíš nevím, jak říct, co prožívám, aby to nevyznělo přiblble pateticky. Zkrátka mám syna Maxe. Mám ho plnou hlavu. Dal mi jistotu, která mi scházela. A schopnost mít nad nadhled nad spoustou věcí, z nichž jsem dřív šílela. Prostě dává mému životu smysl. Když jsem taková vyjádření četla předtím v jiných rozhovorech, přišla mi přehnaně dramatická. Teď jim rozumím a říkám to samé.

Dnes ženy běžně rodí i po čtyřicítce. Nicméně, dokážeš si v sedmatřiceti představit, že budeš mít další dítě? Pořídíte Maxovi sourozence?
Teď spím v noci maximálně hodinu v kuse. Každé vrnění Maxe mě probudí. Ještě stále si pamatuji strach, jestli se dítě narodí zdravé. Jestli jej v rizikovém těhotenství bez velkých komplikací donosím. Zeptej se mě za dva roky. Karel by chtěl ještě holčičku. I já po ní původně toužila, i když porodit kluka je taky úžasné. Pokud nám osud ještě nadělí dceru, bude to Anděla.

Co si budeš přát do nového roku? Stejnou dávku štěstí jakou tě ten starý obdařil?
Ne, to si nedovolím. To bych se rouhala. Uplynulý rok byl děsně rychlý a děsně bohatý. Vdala jsem se za muže, který splňuje můj ideál manžela. Přišel do mého života relativně pozdě, ale podstatné je, že v něm je. Počali jsme dítě, máme krásného syna. Už víc si přát nemůžu. Na začátku ses mě ptala, jaký byl letošní Štědrý den. Prostě krásný, Ježíšek mi předem bohatě nadělil. Do nového roku si přeju, aby všichni moji blízcí byli zdraví. To je nejvíc, oč můžu poprosit. Spousta lidí, včetně těch kolem mě, uplynulý rok dobrý neměla a jen doufám, že ten nový bude pro ně šťastnější.