Zagorová: Nemusím vydělávat, Štefíček mě zabezpečí! | Pro ženy | Blesk.cz

Zagorová: Nemusím vydělávat, Štefíček mě zabezpečí!

2. ledna 2011 | 13:29

S Hanou Zagorovou (64) se Blesk setkal v pizzerii poblíž jejího bydliště na Praze 4, kde žije s manželem, operním pěvcem Štefanem Margitou (54). Sotva začala vyprávět, hned si jí všimli hosté a u našeho stolku se to začalo hemžit především mladými muži. „Hanko, vypadáte báječně! Můžu se s vámi vyfotit a dát vám při tom ruku kolem pasu?“ Zpěvačka opáčila: „A neměla bych být spíš vaše matka?“

Hanko, tohle vás musí moc těšit… Ten zájem a ty poklony mladíků…

„To si pište. Je to moc příjemné. V tu chvíli mně je úplně fuk nějaký honorář, tohle je ta nejlepší odměna. Zvlášť pro ženskou v mém věku.“

Vy máte ale vážně výstavní nohy, ruce a pěknou figuru. To diety?

„Ale ne. Ráda jím. Večer se ale snažím jíst saláty. A když jsem sama bez Štefana, také si je dělám. Pustím si potom televizi, to je pěkný zlozvyk, baštím a relaxuju. Tuhle jsem se ale moc pobavila. V televizi běžel seriál, ve kterém Jitka Čvančarová komusi říká: Nedělej Zagorku! Tak to mě taky potěšilo víc, než nějaký honorář.“

Kdo by nebyl rád, když jeho jméno zlidoví… nicméně, to rčení v podstatě znamená: Nedělej drahoty! Jak to vniklo, dělala jste takové drahoty?

(S úsměvem) „Tak to opravdu nevím… Každopádně mě to těší stejně jako moje koncerty.“

Že jsou vyprodané?

„Myslím to spíš tak, že když vám tleskají malé děti, dospělí chlapi, zpívají si s vámi a každou písničku vítají jásotem, tak není co si na světě víc přát. Ti lidé vás nabíjí. Najednou cítíte, že můžete udělat cokoliv, i chybu. Oni s vámi prostě dýchají a to je nádhera.“

Vám nezáleží na honoráři?

„No určitě kvůli němu nezpívám. Zpívám pro radost sobě a druhým. Peníze nejsou všechno. Teď jsem byla třeba druhá po Karlu Gottovi, které vyšla výpravná kniha Legenda Hana Zagorová s podtitulem Málokdo ví, to je pro mě takový několikamilionový honorář.“

Chápu, každopádně je jasné, že vám už o nějaké honoráře nejde, když váš manžel vydělává po světě velké peníze!

„Tak samozřejmě. A i kdybych už nevydělala ani korunu, tak Štefíček mě krásně zabezpečí…“

Díky za upřímnost. Takže třeba každoroční předvánoční Lucerny a šest koncertů s Petrem Rezkem po české vlasti do měsíce pořádáte jen tak pro radost…

„Víceméně ano. A koncertujeme s výjimkou letních prázdnin a Štefanových povinností v cizině. Nechci říct, že je třeba hala v Hradci Králové míň než Metropolitní opera v New Yorku, já ale svoji práci řídím a především chci řídit podle Štefana.“

Jak tomu mám rozumět?

„No on má kalendář plný až do roku 2015. Vím tedy, co bude dělat den po dni, a svůj program si řídím podle něho. Myslím, že člověk jako já by už měl myslet spíš na svoje blízké než na kariéru. Teď například vím, že na jaře strávím celý měsíc se Štefanem v San Francisku, kam se nesmírně těším.“

Jste tedy vůbec někdy sama doma?

„Ne. Maximálně to vydržím tak 14 dnů. To jsou ale účty za telefon nehorázné. Štěstí obrovské, že vynalezli Skype. Na celý zájezd ale se Štefanem nejezdím. Zkouší od rána do večera a přiletím za ním vždycky těsně kolem premiéry a opouštím ho týden předtím, než končí angažmá on.“

A když už jste doma sama, dokážete toho alespoň využít?

„Jistě. Nejraději mám, když nikam nemusím, to je ale vzácnost, a mohu se po bytě pohybovat jen v dlouhém tričku a ponožkách. Není to sice moc vábné, ale velmi příjemné.“

To se zřejmě ani nelíčíte, že?

„Ne. Ani nečešu, ostuda, viďte?“

Vůbec ne, když vás nevidí žádný mužský. Když už jsme u toho česání, změnila jste účes. Necháváte si narůst vlasy?

„To ne. Nechala jsem si je ale na zkoušku o trošku prodloužit a zahustit. Štefan mi to schválil, tak v tom chvilku setrvám.“

S Petrem Rezkem, se kterým máte nesmrtelný Duhová víla, jste se pracovně rozešli, teď ale opět vystupujete spolu…

„Ano, on mě tenkrát opustil, když se mnou začal zpívat Petr Kotvald a Standa Hložek. Měl pocit, že ho kluci zastíní. Byl ale na velkém omylu. Jenom jim usnadnil cestu. V roce 1999 jsem ho po letech vyzvala do Lucerny ke společnému vystoupení. Do té doby vůbec nezpíval. Nechal se přemluvit a od té doby jezdíme zase spolu. A můžu říct, že teď mu to zpívá nejlíp v životě. Můžete mi dát jednu cigaretu?“

Vy kouříte?

„Občas mám chuť. Měsíc teď nebudu používat hlas, tak si to mohu dovolit.“

Někam vyrážíte? Do ciziny, a kam?

„Tak různě se budeme se Štefanem pohybovat. Držíme se pravidla: Vánoce doma, Silvestra za hranicemi.“

Máte byt ve španělské Malaze, tak tam letíte?

„Tam ne. Není tam v lednu moc příjemně. Tam trávíme tak 2 až 3 měsíce v létě.“

A co budete teď ty čtyři neděle dělat?

„Odpočívat. Budu si psát texty, číst si a hlavně nebudu vařit. Teď na Vánoce jsem doma měla devadesátiletou úžasnou tchyni s rozvětvenou rodinou a tak jsem vzorně vyvařovala. Tchyně je z Maďarska a tak jsem se snažila o ty perkelty, kapustnice, fašírky. Prostě o všechno kořeněné, tučné, takže méně zdravé, za to ale chutnější. Ale stačilo to, až zase za rok."

Vždyť Štefan se chlubí, že vaří halušky...

„Vážně? Možná je udělá tak jednou za dva roky. To se jen vytahuje!“

Letos poprvé Štefan vystoupil, a sklidil také obrovský potlesk, na vašem vánočním koncertu v Lucerně. Co to?

„Byl tam vždycky, seděl v řadě, držel mi palce, ale nezpíval. Víte, já nejsem zvyklá využívat rodiny a blízkých ke svým úspěchům. Tentokrát učinil po 15 letech výjimku, protože mi chtěl udělat radost a Lucernu překvapit. Na plakátech nebyl…“

Vy Štefana hodně milujete…

„Převelice. Jsme takové spojené nádoby, které si rozumí i beze slov. Velmi si přeju, abychom mohli sdílet ten náš pozemský život co nejdéle. A právě proto, jestli někdy nechám svoji práci a nebude to ze zdravotních důvodů, tak to bude pouze a jedině kvůli němu. Abych na něho měla víc času. Pro to jsem se rozhodla už dávno.

HANA ZAGOROVÁ (64) se narodila 6. září 1946 v Petřkovicích u Ostravy. Od sedmi let hraje na klavír. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě přešla v roce 1964 na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde vystudovala herectví. Svou pěveckou premiéru v soutěži Hledáme nové talenty měla v roce 1963. K účasti v soutěži ji tehdy přemluvil a se svým orchestrem doprovodil Gustav Brom. Velmi rychle se stala nejpopulárnější domácí zpěvačkou a v letech 1977–85 devětkrát vyhrála Zlatého slavíka. Už osmnáct let je provdaná za operního pěvce Štefana Margitu.

Autor: Michaela Remešová, Kjaj