Po bouřlivém svazku a rozvodu s hercem a neúspěšným producentem Jiřím Pomeje se zamilovala do podnikatele Romana Holomka (52). Odstěhovala se za ním na Vysočinu a před rokem a půl se jim narodil syn Roman. Nyní žije střídavě tam a v Praze, kde vystupuje v divadle Kalich v muzikálu Tajemství.

Nelitujete dnes sňatku s Jiřím Pomeje?
Kdybychom se s Jirkou nevzali, mohla bych už v klidu vzpomínat jen na to hezké. Bohužel, dodnes musím řešit závažné věci a je to pro mě těžké.

Proč jste s ním tedy vydržela třináct let?
Člověk se nedokáže pořád jen trápit, najde si způsob, aby se cítil relativně v pohodě. A pak – byla jsem vdaná a chtěla dodržet slib v dobrém i zlém, i když se to dnes moc nenosí.

Jiří Pomeje se v nedávném rozhovoru vyjádřil, že do filmu Andělská tvář šel mimo jiné z lásky k vám, že jste ten film chtěla točit…
To je podivná láska, když kvůli vám někdo skočí z okna a nezapomene vás při tom pevně držet za ruku. Obrazně řečeno, samozřejmě.

Stále vedete soudní spory?
O tom právě mluvím. Pro upřesnění, ten soud je jen jeden a táhne se už několik let. Kdybych nebyla vdaná, u soudu bych se bránit nemusela.

Sledujete jeho manželské peripetie s Ivetou Bartošovou?
Zpovzdálí, to se snad ani přehlédnout nedá... Ale v kontaktu nejsme.

Je soud a dluhy důvodem, proč jste se za Romana Holomka neprovdala?
Dnes se dá vše opatřit předmanželskými smlouvami, přesto nechci přinést do našeho svazku jakékoli případné nepříjemnosti. Roman nemá s mým dřívějším životem nic společného. My se na to téma ani nebavíme. Nepřeju si to.

Jaké chyby byste v partnerství už nezopakovala?
Naučila jsem se, že člověk ve vztahu musí být trochu sobec. Dělat to, co ho těší a směřovat svůj život tak, aby neměl pocit, že se pro druhého obětuje.

Jaký je váš názor na nevěru?
Žárlivost se dá zvládnout rozumem. Pokud mi nevěra nenarušuje to, v čem žiju a necítím nějaké změny, tak mě nezajímá. Nepřemýšlím o tom a nechci přemýšlet.

To ale není pro ženu úplně jednoduché...
Pokud se nechcete týrat, naučíte se to. Jde o určitou sebeobranu. Stejně si člověk nepomůže, jen se ta situace ještě zhorší.

Trvalo dlouho, než jste na svět přivedla syna Romana. Uvažovala jste o tom být svobodnou matkou, kdybyste nepotkala toho pravého?
Takový dobrodruh nejsem. Kdybych chtěla dítě bez ohledu na kvalitu vztahu a zázemí, měla bych ho už dávno. Ale bylo by to vůči dítěti nezodpovědné.

Pomáhá vám partner s péčí o kluka?
Především tím, že máme všechno, co k životu potřebujeme. Jakmile ale Romík vyrostl z miminkovského věku, tráví spolu ti dva čas moc rádi, hrají si a přítel už plánuje, jak budou vymýšlet takové ty klukovské hry.

Přes týden jste s dítětem v Praze, v pátek odjíždíte za partnerem na Moravu. Nebojíte se víkendového vztahu?
Proč? Láska není přece o tom, že lidé jsou spolu dvacet čtyři hodin denně. A funguje takto řada vztahů...

Máte pro syna chůvu?
Hlídá moje maminka, malý už u ní dokonce občas přespává a evidentně se mu změny líbí. Mně je ale bez něj smutno, prostě mužskej, co mě dokonale zblbnul (směje se)

Kolikátý muž v životě?
Hmm, myslím, že první (směje se). Takhle to samozřejmě nejde brát, mateřský cit je něco jiného a je ten nejsilnější. Možná ještě o to více, že jsem se stala maminkou na prahu čtyřicítky.

Na svůj věk rozhodně nevypadáte. Jak se udržujete v kondici?
Nijak. Ale jsem šťastná a určitě je to na mně vidět. I když si myslím, že kdybych žila vždycky takhle pohodový život, asi bych vypadala líp.

Chcete další dítě?
S přítelem jsme se dohodli na jednom. Víc raději osud, i vzhledem k mému věku, nebudeme pokoušet.