Zpověď Světlany Nálepkové: Můj otec byl násilník | Pro ženy | Blesk.cz

Zpověď Světlany Nálepkové: Můj otec byl násilník

15. března 2010 | 12:03

Herečka a zpěvačka Světlana Nálepková (48) neměla v životě příliš štěstí na muže. I když lásce obětovala peníze i přátele První ji zklamal otec. Světlana tvrdí, že dodnes má kvůli jeho krutosti psychické potíže.

Když jsme domlouvaly schůzku, říkala jste, že přijdete rovnou od lékaře...
Ano, byla jsem na vyšetření v nemocnici na Karlově náměstí. Potřebovala jsem dořešit nějaký zdravotní problém. Je to všechno už v pořádku. Na marodění bych stejně neměla čas.

A marodíte často?
Vůbec ne. Nemoci si nepřipouštím, a když už bych si lehla, tak to asi bude můj konec. Navíc doma je stále hodně práce, takže se snažím být pořád fit.

Máte na to nějaký speciální recept?
Ani ne. Snažím se hlavně vidět svět pozitivně, i když to dá někdy po mých životních zkušenostech dost práce. Bývám na čerstvém vzduchu, jím většinou zdravé jídlo.

Prý i velmi ráda vaříte.
To je pravda. Do restaurace už opravdu zajdu jen výjimečně. Oblíbila jsem si hlavně japonskou a celkově asijskou kuchyni. A přímo miluju sushi.

A to jej připravujete doma? Dá se to vůbec?
Samozřejmě. Musíte k tomu pochopitelně mít dobré suroviny, kvalitní a originální. Ty dá ovšem docela námahu sehnat.

Jste krásně štíhlá. Je to tou stravou?

Do velké míry asi ano. Těžká jídla mi nedělají dobře, takže skutečně preferuji zdravou kuchyni, hodně zeleniny, rýži, ryby. Taky mám pořád dost pohybu, koně...

Máte nějaké stravovací neřesti?

Neřekla bych. Je ale fakt, že si pravidelně dávám dvojku dobrého vínka, občas si i zapálím cigaretu.

Jste rozená Pražačka. Nestýská se vám, když teď žijete mimo?

Vůbec ne. Užila jsem si dost vzruchů, teď vyhledávám spíš klid. V oblasti, kde stojí můj dům, jsem mívala ustájené koně, tamější kraj se mi vždycky hrozně líbil. Tak jsem to před šesti lety sbalila a začala stavět dům.

Co vaše dcera Josefína? Té Praha nechybí?

Víte, Pepina (herečka ji má s bývalým manželem, kolegou Michalem Nesvadbou – pozn. red.) miluje koně a tady si je může dopřát. Přímo se mnou tu už nebydlí, ale stále sem jezdí. Teď studuje akademii výtvarných umění, ale udělala si i trenérské zkoušky z jezdectví. Učí jezdit na koni děti i dospělé. Zkouší podnikat, pronajala si vlastní stáj. Tak uvidíme, jak se postaví do života. Je skvělá už teď.

Žijete tedy sama?
Ne. Už půldruhého roku mám přítele, sochaře Vojtu Kokeše. Moc mi pomohl v těžkém životním období. Tehdy jsem se rozešla s člověkem, kterého brala i Pepina a který nás vlastně obě dvě tahal za nos. Každou pochopitelně jinak.


Máte na mysli Davida Radiměřského?

Ano. Byl to totiž podvodník. Ale ne ledajaký, takový se rodí snad jednou za sto let. Mohli by o něm natočit detektivku. Měl údajně sponzorovat vaše album. Nic nesponzoroval, naopak ze mě vytáhl strašně peněz. Všechno, čím se předváděl, včetně auta, kanceláří, prostě úplně všeho, byl podvod. Nechápu, jak jsem mohla tak nalítnout.

Zmínila jste se, že si získal i důvěru vaší dcery.

To je pravda. Prostě to s námi uměl. Věřím, že Pepina se poučila z mých chyb. Měla jsem totiž ve vztazích dost smůlu. Víte proč? Já se vždycky zamilovávala dost bezhlavě. Šla jsem do toho naplno, se srdcem. Umím si vydělávat peníze, chlapa kvůli tomu nepotřebuju. Možná právě proto se na mě nalepili lháři a gigolové. Navíc prý působím jako energická praktická ženská, ale ve skutečnosti jsem melancholická a důvěřivá bytost. Kalkul jakéhokoli druhu je mi cizí. Láska byla pro mě na prvním místě. Asi jsem to očekávala i z té druhé strany.

Udělala byste v životě zase stejné chyby?
Věřím, že po takových zkušenostech už snad ne. Ale těžko říct... Člověka hodně formuje prostředí rodiny. Ta moje byla dost problematická. Otec byl voják, maminka učitelka. Nerozuměla jsem si s ním, byl tvrdý, násilnický, bil mou matku. Nemám to s ním srovnané dodnes. Možná proto jsem si nevybírala dobře, já nevím.


A jak jste si vybírala?
To je složité. Vždycky to bylo samozřejmě o něčem jiném. Obecně jsem ale vždy podvědomě toužila po inteligentním, laskavém a chápavém partnerovi s vlastnostmi, které otci zcela chyběly.

Teď už ale harmonický vztah máte.
Ano, Vojta je dobrý člověk. Dlouho mi ale trvalo, než jsem mu začala důvěřovat. Po těch zklamáních jsem se bála, že to zase nevyjde, že se něco semele. A vlastně se bojím dodnes. Pohody a klidu si proto strašně vážím. Jsem moc ráda, že jsme spolu, sama bych žít nechtěla. Ale nechtěla bych ani přežívat v nějakém svazku, který je o ničem.

Co teď právě chystáte pracovně?

Za prvé šansonový recitál. Budu zpívat s kapelou písničky z nové desky Láska se vrací. Pražská premiéra by měla být teď koncem března v divadla Radka Brzobohatého. Tam hraju i v několika komediích a dost úspěšném muzikálu Milovat k smrti – je o Edit Piaf. Hraju také v připravovaném seriálu televize Nova První krok.

Autor: Silvie Risová, frč