„Předtím jsme byli rozhádaná a teď pracující dvojka,“ zavtipkovala moderátorka. Z Prahy se ale ona ani Jirka stěhovat nehodlají. „Zůstaneme tam, kde bydlíme. Tady je ještě práce na pár let,“ vysvětlila Tereza, která po dlouhé době otevřeně promluvila o svém životě.

*Minulý rok jste měli krizi. Dokonce jste se i s dětmi odstěhovala.
„Neměli jsme chuť spolu komunikovat. Vypukla u nás ponorková nemoc.“

*Zřejmě jste ji zvládli..
„Je předčasné říkat, že jsou věci zažehnané nebo že něco je vyřešeno. Vím určitě, že jsme dva lidé, kteří mají chuť porozumět si, vnímat se. A že všechny věci překonáme. A až se tak stane, pak si budeme moci říct ano, tohle byla veliká, těžká zkouška. Bez nich to ale ani nejde. Dokud všechno klape, tak je totiž velmi snadné se milovat.“

*Změnil se potom, co jste se k sobě vrátili, nějak váš vztah?
„Jasně. Oboustranně jsme opatrnější. Uvidíme, jestli si v té druhé šanci budeme jenom pochlebovat, nebo jsme na sobě fakt zapracovali s tím, že budeme částečně ustupovat a komunikovat o tom, co nás trápí.“

*Teď už si tedy říkáte, co vám na sobě vadí?
„Nejenom vadí. Důležité je říkat si jak ty negativní věci, tak hlavně ty pozitivní.“

*A to jste dřív nedělali?
„My jsme právě prošli až moc idylickým obdobím. Mysleli jsme si, že nám se nemůže nic přihodit. Žádná kolize. Myslím, že to nás doběhlo. Ta nepokora vůči citu a projevu.“

*Minulý rok jste se od Jirky s dětmi Natálkou a Samuelem odstěhovala. Po jaké době jste se vrátila?
„Hned. Opravdu za pár dní. Myslela jsem, že to je pauza na několik měsíců. Ale nevydrželi jsme to bez sebe.“

*Jak jste se s Jirkou vůbec seznámili?
„Kamarádil s mým bratrem a vždycky jsem trpěla láskou k němu. Neměla jsem ale odvahu mu to dát najevo. Jirka už potom byl zadaný a měl rodinu. To bylo pro mě tabu. Mezitím jsem si odžila nějaký kus života. Zřejmě to bylo potřeba. Pak jsme se potkali, když on už byl v rozvodovém řízení a já jsem nastupovala zase zpátky do normálního racionálního života. A najednou jsme si byli blízcí.“

*Jirka vám někdy vyčítal drogovou minulost?
„Když jsme měli období hádek, tak jo. Ale je to taková ta situace, kdy už nevíte, po čem byste sáhli. A tak jdete na ty nejzranitelnější místa. A to jsou právě pak ty rány, které vás buď odradí, nebo vám je tentýž člověk pomůže zahojit.“

*Co vám na něm imponuje?
„Že je to něžnej, přemejšlivej člověk. Myslím si, že je to výbornej otec. Někdy je to nesnesitelnej parchant. (smích) Ale to kouzlo jeho osobnosti pro mě zůstává.“

*Co tedy další děti a svatba?
„Ne. Ne. Já si to neumím představit. Svatba, to by bylo stejný jako naplánovat si focení, líčení a exhibici. Já budu ten případ, který bude mít svatbu jako senior. S Jirkou o tom nevedeme nějaké debaty. Ale kdyby přišla ta nabídka teď, tak řeknu ne. Ale ona by teď nepřišla.“ (smích)

*Jirka mi ale říkal, že by chtěl ještě syna...
„No já vím. Já na to ale vůbec nereaguji. (smích) Ono to už párkrát zaznělo. Ale já už asi nedělám chlapečky. Já už jednoho mám, i holčičku, a už asi umím dělat jenom opičky.“ (smích)

* Budete děti od showbyznysu spíše odrazovat, nebo podporovat?
„Je to otázka jejich rozhodnutí. Myslím si, že každý rodič by měl podporovat talent svého dítěte, ale asi ne vždycky a za každou cenu. Pokud by to bylo jenom na mně a mohla bych to ovlivnit, tak říkám, že prostě ne. Navíc si myslím, že Sam půjde úplně jiným směrem. Natálka je taková éterická. Necháme ji žít a uvidíme, kam se posune.“

*Podařilo se vám udělat za minulostí tlustou čáru?
„Já myslím, že ta není nikdy. A neměla by být, protože ta člověka zklidňuje. Odpadla by spousta vykřičníků. A ty jsou pro mě důležité. Nemyslím si, že by měl člověk mávnout rukou a po čtyřech měsících tvrdit, že je nový člověk. Znám to a vím, že ta cesta je delší, a já volím tu pokornější variantu. Pořád mám na paměti to, jak to bylo strašný. To je pro mě důležitý.“

*Všechno zlé je pro něco dobré. Platí to i v případě vaší minulosti?
„Určitě ano. Jeden z nejsilnějších momentů, které znám, je boj sám se sebou. A vítězství nad sebou. To jsou okamžiky, které nenahradíte. Od jistý doby mám na sebe mechanismy, které fungují. Jsou někdy laciné, ale používám je, protože vím, že mi dělají dobře.“

*Byl někdy okamžik kdy jste měla znovu chuť si drogy vzít?
„To není o chuti. Tu si odkroutíte někde na začátku. Pro mě je podstatné, že jsem to zvládla, když mi vrátili Samuela. Vydržela jsem všechno, aniž by mi lidé tleskali. Dnes děkuji za všechny ty škarohlídy a posměváčky. To všechno pro mě bylo podstatnější, než že by ve mě někdo znova uvěřil. To jsou osobní vítězství, která mi nikdo nesebere. Už je to sedm let zpátky, co jsem přestala. A já o tom už někdy dokážu i žertovat.“

*Po narození Natálky jste řekla, ze vás dlouho nikdo neuvidí, a teď budete moderovat předávání cen Anděl. Proč jste na nabídku kývla.
„Už mi kvůli tomu volali minulý rok. Letos jsem nabídku přijala hlavně proto, že tento rok se nebude nic předtáčet. Všechno, i hlasování, bude naživo. A to je ten adrenalin, který mě baví. Může se stát cokoliv. Člověk může udělat mnoho chyb, anebo to zvládnout.“

*Po Andělech se zase stáhnete?
„Po Andělech jedu domů. A zase nastane kolotoč. Žehlení, praní, procházky, úkoly. Nevnímám to jako nějaký start nebo návrat zpátky.“

*Žádné plány do budoucna?
„Žádné plány. Už jsem i dávno přišla na to, že nepatřím k ženám, které potřebují dělat kariéru. Nedělá mi to dobře.“