Faltýnová přiznala: Byla jsem trdlo a magor | Pro ženy | Blesk.cz

Faltýnová přiznala: Byla jsem trdlo a magor

19. února 2010 | 10:00

Románek s Jiřím Langmajerem modelce Petře Štekl Faltýnové málem zničil manželství. Rozvod se nakonec nekonal. Petra se umoudřila a vrátila se do náruče Simona Štekla. Na konci ledna se jim narodila dcera Adriana a z Petry je vzorná máma. Dneska říká: „Bývalí chlapi jsou prostě minulost“.

Adriana je jednoznačně celá po vás. Je pravda, že si váš manžel nechal udělat testy otcovství?
„Miminko je jasně jeho a dál se o tom nechci bavit. Maminka sice byla trdlo a magor, ale už se zklidnila. Jsem už hodná holka.“

Takže miminko nakonec slepilo váš vztah?

„Miminkem něco napravovat a lepit, to je děsná blbost. Jestli si to někdo myslí, tak může jen ublížit dítěti, ale žádný vztah tím nezachrání.“

Udělali jste za minulostí tlustou čáru?
„Přesně tak. A Simon to na mě nikdy nevytáhl a já mu za to jsem vděčná. Víc vám k tomu neřeknu.“

Nebála jste se, že vám těhotenství zkazí figuru? Kolik jste celkem přibrala?
„Celkem asi šestnáct kilo. Skoro deset kilo jsem nechala na sále, malá byla macek, měla téměř čtyři kila. A ten zbytek půjde dolů rychle – stačí jen běhat kolem Adrianky. Třeba dneska v noci jsem byla vzhůru každou hodinu.“

Není tajemstvím, že máte plastiku prsou. Nevadí vám to při kojení?
„Nechala jsem si zvětšit prsa asi před deseti lety.
Dělala jsem to tehdy jen pro svůj dobrý pocit a vlastní sebevědomí. Kdo neví, že nejsou pravé, tak to nepozná. Při kojení to nevadí ani trošičku. Malá je spokojená a já si kojení náramně užívám“

Jak vaše těhotenství manžel prožíval? Byl třeba u porodu?
„V těhotenství byl úžasný a pozorný. U porodu byl se mnou celých devět hodin. Asi bych to bez něj nezvládla, bylo moc fajn mít se o koho opřít. A když mu podávali nůžky, aby přestřihl pupeční sňůru, tak mu je museli dát přímo do ruky a nasměrovat ho, protože vnímal jen naše miminko. Pak mi řekl, že to byl nejsilnější zážitek jeho života. Teď, když mi volá, tak se ptá „Jak se má Miláček a Láska?“, já jsem se posunula až na druhé místo.“ (směje se)

Snad nejslavnější miminko Česka, Margarita Paroubková, má botičky od Diora. Jaký luxus jste zatím dopřála dceři vy?
„Neznám pana Paroubka a jak se říká „nemusím ho“, ale třeba ty botky fakt dostal. Adriana taky dostala od kamarádek dudlíky Dior a lahvičku, kterou bych jí sama nikdy nekoupila. Do toho přece nikomu nic není. Lidi řeší nesmysly.“

Co nejdražšího jste jí koupili?

„V Itálii jsem se za výlohou zamilovala do bílého kočárku a manžel zase vybral v Americe druhý, bezpečný, z materiálů, které vyvinula NASA. Nemusím snad říkat, že ten, který vybral on, je nakonec mnohem praktičtější.“ (směje se)

Kdy se vrátíte na přehlídková mola?
„Měla jsem na únor domluvené focení v Itálii a v Africe pro stálého klienta, protože před porodem se mi zdálo, že mi ty peníze za to stojí. Když ale vidím toho malýho človíčka, tak ho nedokážu nechat doma, ani ho tahat na druhý konec světa. Všechno jsem zrušila. Prostě jsem objevila nový smysl života.“

U českých modelek je ale celkem pravidlo, že se do práce vrací brzy…
„Ale za jakou cenu! Nedovedu si představit, že bych v tom stresu, který na přehlídkách panuje hlídala mimčo, oblékala se do šatů a jednou rukou ho přebalovala… Nepotřebuju se ukazovat a dokazovat tady někomu, jak dobře vypadám. Je mi jedno, co si o mně lidi myslí. Dokud bude Adrianka malá, tak tady pracovat nebudu.“

To je dost špatná zpráva pro charitu, protože honoráře, které dostáváte v korunách, dáváte všechny na dobročinné účely…
„Ale v tom určitě budu pokračovat. Přišlo by mi divné, nepodporovat ty, co to potřebují. Honoráře jsou tady spíš směšné. Často dám víc za benzín, než vyinkasuju, takže radši za to něco koupíme dětem v domově. Kojenecký ústav potřebuje hlavně finanční prostředky, ale vůbec nejvíc by jim pomohlo, kdyby rodiče, kteří děti do ústavu odložili a nestarají se, dali souhlas s adopcí a umožnili jim normální život. Tomu ale musí pomoci lepší zákony.“

Znáte děti, které podporujete?
„Samozřejmě, že ano, jsem v kontaktu i s těmi, které už opustily ústavy.“

O modelingu se často píše jako o prostředí plném drog a postelových skandálů, potvrdíte to?
„Taky se mi jednou v zahraničí stalo, že jsem přišla na focení a místo štábu tam byl jen jeden fotograf, který si na mě začal dovolovat. Ale okamžitě jsem zavolala do agentury, hned mě vyzvedli, nahlásili to a fotograf z toho měl obrovský průšvih. Hned se omluvil. Záleží na každém, jak se k tomu postaví, ale já bych z toho žádný skandál nedělala. Tady je to podle mě mnohem větší džungle.“


Jak to myslíte?
„Ve světě jde pořád hlavně o profesionální modeling. Tady si holka nechá udělat prsa a prezentuje se hned jako modelka nebo dokonce topmodelka. Za hranicemi se pořád fotí za slušné peníze a máte všechno kryté agenturou, bez ní bych nikdy žádný kšeft nevzala, i když jí za to platím třeba v Itálii nebo v New Yorku 50% z vydělaných peněz, ve Francii 70%.“

Přesto se to vyplatí víc, než stejná práce v Česku?
„Rozdíly v honorářích tady a v cizině jsou až statisícové. Abyste je dostala, musíte být absolutní profík, nesmíte přijít pozdě, neexistuje dát si skleničku před klientem a hlavně musíte být kdykoli k dispozici. Ale stálo to za to, vydělala jsem si.“

Dovolila byste takový život i svojí dceři?
„Na to je brzo, ať si to rozhodne sama. Mamka mi to taky zakazovala a teď jsem ráda, že mě donutila dodělat si školu. Dneska nejsem holka s nálepkou blbá modelka se základním vzděláním. Mluvím třemi jazyky, můžu se od něčeho odrazit a nejsem tak závislá jen na modelingu.“


Do čeho se pustíte, až skončíte s předváděním?
„Ráda bych v Americe studovala. Baví mě design, architektura… Máme tam zázemí a plánujeme být chvíli tam a chvíli tady. Teď je ale priorita Adriana a záleží i na manželově práci.“

Jste na něm finančně závislá?

„Fungujeme jako normální rodina. Mám svoje peníze, za které mu kupuji třeba dárky. A máme společné rodinné peníze na běžnou režii. Znám hodně chlapů, kterým vadí, když je žena soběstačná a vydělává. Stejně tak znám hodně žen, které jsou úplně závislé na manželových penězích. My jsme někde uprostřed.“

Je ve vaší minulosti něco, za co byste sama sobě nejraději nafackovala?

„Určitě ano, ale řídím se heslem Nelituj toho, co jsi v životě udělal, ale toho co jsi neudělal. I to, za co jsem obrazně řečeno dostala přes hubu, bylo k něčemu dobrý.“

Vídáte se se svými bývalými partnery?

„Bývalí chlapi jsou prostě minulost. Někteří zůstali moji přátelé o jiných ani nevím, jak se mají. S mým prvním klukem máme společné pejsky, takže se stýkáme často.


A s Martinem Ručínským?
Občas ho potkám. O těch ostatních nic nevím.“

Takže fandíte hokeji nebo se spíše podíváte na nějaký seriál, třeba Ordinaci?

„Na české seriály nekoukám, ale hokej mám pořád ráda. Simon ho taky jako kluk hrál, byl brankář. Na zápas se už ale jen tak nedostanu, sedět ve VIP zóně mě nebaví, vždycky jsem radši byla v kotli s fanoušky. Teď se díváme na hokej i s manželem, a křičíme tady doma před televizí.“

Jak tedy tipujete, že dopadnou naši na olympiádě?
Budu držet palce, ale upřímně mi tam chybí mladá krev jako třeba Jirka Hudler.

Autor: Alena Němečková