2°C
A tak si jejího vzdouvajícího se bříška skoro nevšimnete. Přitom čeká dvojčátka…
Vážně v jídle ani trochu nezhřešíte?
Úplně stoprocentně se nedržím. Není to tak, že bych si nikdy nedala sladké. Ale jím stejně, jako jsem jedla předtím. Rozhodně se nepřecpávám! Na tom se nic nezměnilo. Ani nemám žádné chutě.
Jak se vůbec v „jiném“ stavu cítíte?
Úplně normálně. Jediné, co je jiné, je, že se přestávám vejít do oblečení. Začíná to být docela problém. Takže všechno rozepínám, dokonce jsem musela pár věcí vytřídit. Zbytečně mi zaplňovaly skříň. To je ale opravdu jediný rozdíl.
Ani ze začátku vám nebylo špatně?
Ne, vůbec. A teď už jsem v šestém měsíci…
… a budete mít dva kluky. Některé ženy touží více po holčičce, vy ne?
Já jsem vždycky chtěla chlapečka. Odjakživa. Takže jsem spokojená, že budu mít Honzíka a Adámka. U nás v rodině se totiž rodí samé ženské, proto jsou kluci vítanou změnou.
Můžete rodit přirozenou cestou?
Vzhledem k tomu, že jsou děti dvě a mně už není dvacet, tak to musí být císařským řezem. Nemám z toho ale žádný strach. Ono to nějak dopadne. Neřeším nic dopředu.
Miminka jste s přítelem plánovali?
Už jsme děťátko chtěli, ale nijak jsme na to netlačili. Brala jsem to vždycky tak, že buď miminko bude, nebo ne. Buď nám to půjde, nebo nepůjde… Nikdy bych třeba nepodstoupila umělé oplodnění. Mám na to stejný názor jako moje bývalá kolegyně Martina Kociánová. Ona také říkala: „Proč se mučit nějakým umělým oplodněním, když si člověk může vzít dítě z dětského domova?“ Mám stejný názor.
Uměla byste si představit život bez dětí?
Ano, ale bylo by to smutné.
Nikdy dřív jste „neslyšela“ bít své biologické hodiny?
Ne, myslím si, že k dítěti musí být vhodný partner. A já jsem ho našla až teď. Ty, kteří byli předtím, rozhodně vhodní nebyli.
Kde jste svého „osudového“ muže Jana Hrušku vlastně potkala?
Seznámili jsme se spolu na vánočním večírku jednoho rádia. On byl převlečený za čerta, měl paruku, načerněný obličej a kopyto, takže jsem dlouhou dobu nevěděla, jak ve skutečnosti vypadá. Ale hezky jsme si tehdy popovídali.
A kdy jste vycítila, že je to ten „pravý“?
Cítila jsem to hned od začátku, kdy jsme spolu začali chodit.
Co vám u předchozích partnerů bránilo v tom, abyste s nimi založila rodinu?
Někteří byli ženatí, jiní zase nebyli dostatečně zodpovědní…
Jak dlouho jste ve vztahu se ženatým mužem dokázala vydržet?
V podstatě to nebyl nikdy žádný plnohodnotný vztah. Byly to takové vztahy nevztahy. Ale jednou jsem už byla i vdaná. Jenže s bývalým manželem jsem děti neměla, protože jsem je tenkrát ještě nechtěla. A tak jsem si počkala…
Proč jste vdávala, když jste spolu nechtěli mít děti?
Jednoduše jsme se měli rádi. Myslela jsem, že je to pro společné soužití to hlavní.
Nakonec jste se s Jiřím Ostafijczukem po šesti letech manželského soužití rozešli. Co bylo špatně?
Měli jsme na různé věci odlišné názory. Souvisely s vysokým věkovým rozdílem, který mezi námi byl.
Rozvod se táhl dva roky. Údajně jste pak prohlásila, že už se nikdy vdávat nebudete. Nezměnila jste přece jen názor?
Netvrdila jsem, že se už nikdy nevdám. Řídím se stále heslem: „Nikdy neříkej nikdy!“
A s Janem Hruškou svatbu plánujete?
Měla být, ale kvůli miminkům jsme ji museli zatím odložit.
Na neurčito?
To ne. Mysleli jsme, že by se mohla konat v létě, ale uvidíme…
Toužíte po velké svatbě?
Moc, ta první byla jen taková malá, tentokrát bude větší. A hlavně se těším na šaty. Při první svatbě jsem měla na sobě jen kostýmek. Pokud se budu vdávat podruhé, tak konečně v dlouhých šatech. Ale rozhodně ne v bílých! Jakmile se obléknu do bílé, zákonitě se něčím upatlám. Já už se znám! Proto budou pravděpodobně v odstínu champagne.
Péče o dvojčátka vás určitě dost vytíží. Chystáte se po porodu zvolnit pracovní tempo?
Jsem přesvědčená, že všechno v pohodě zvládnu, protože jsem na volné noze. Nejsem nikde zaměstnaná, nic mě neomezuje. Jak si mě kdo najme, tak pracuji. Někdy je toho víc, jindy méně. Je to nevyzpytatelné.
V současné době pracujete jako mediální lektorka. V čem vaše práce vlastně spočívá?
Učím v moderátorské škole. Ale hlavně si mě najímají firmy nebo politici, abych je připravila na televizní vysílání a střet s kamerou.
Co dělá politikům největší problém?
Nejhorší jsou pro ně krizové otázky. Takže nacvičujeme, jak na ně reagovat. A také, jak se chovat v televizním studiu. Trénujeme proto přímo ve studiu. Využívám celý tým, takže mám i kameramana a televizní kolegy.
Baví vás to?
Baví! Je to pořád stejná práce, jen z druhé strany. A taky moderuji. Teď se třeba připravuji na moderování dvoudenní konference v angličtině, protože to bude náročné.
Dříve jsme vás vídali na Primě. Bylo vám líto, když vás propustili, nebo jste to vzala sportovně?
Samozřejmě, že mi to bylo líto. Ale na druhou stranu jsem to brala tak, že tak to občas chodí. Na Primě jsem působila deset let, a to je dlouhá doba! Přirozeně jsem chápala, že nebudu moderovat zprávy do důchodu. Jednou to muselo skončit. A Prima se ke mně zachovala velice slušně. Nemám rozhodně žádný pocit zášti...
Deset let je velká část života, stýskalo se vám, když jste odešla?
Nejvíc mi scházeli někteří kolegové. Samotnou mě to překvapilo, že se mi po nich bude tak stýskat. Ale zdůrazňuji, že jen po některých.
Měla jste hned jasno, jakou cestou půjdete dál?
Ano. Věděla jsem, že se chci věnovat mediálním tréninkům a moderování.
Zdá se, že vás v životě jen tak něco nezaskočí. Jste optimistka?
Určitě, ale ne vždycky to vyjde. Teď jsem třeba věřila, že už přichází jaro. Měla jsem skoro jistotu. Včera ale hlásili, že má zítra sněžit. A to mě opravdu zklamalo.
3 NEJ Štěpánky Duchkové:
Nejkrásnější květiny: „Hyacint a frézie.“
Nejpočetnější módní doplňky: „Boty a kabelky.“
Nejoblíbenější jídlo: „Nejraději mám thajskou kuchyni a sushi. A taky čočku od maminky.“
