2°C
Miluše Bittnerová se mi také svěřila, že byla v den našeho rozhovoru u kartáře…
Jak vaše návštěva dopadla?
Poprvé jsem u něj byla minulý rok v únoru. Doporučil mi ho kamarád. A protože se trefil tak na 70 %, tak jsem tam šla i letos. A dobrý!
Budete mít skvělý rok?
Prý mám dva strážné anděly. Minulý rok jsem měla jen jednoho, takže mi jeden přibyl. Ale je to opravdu hrozně zvláštní. Prvním z nich je pradědeček, který zemřel, když mi byly asi dva roky, takže si ho ani nepamatuji. Ale byl to ochotník… Dnes měl kartář ještě lepší den a říkal: "Ten pán je s vámi pořád a pak je s vámi ještě paní. Jmenuje se Marie." Absolutně jsem nevěděla, jakou Marii má na mysli, i když mě přesvědčoval, že je moje příbuzná. Tak jsem nakonec zkusila říct jméno Marie Bittnerová. Byla to herečka, která působila v první generaci Národního divadla. A já sice samozřejmě říkám, že jsme příbuzné, ale nemám udělaný rodokmen a nemám pro to žádný důkaz.
Ale věříte tomu…
Je fakt, že když jsem byla ve druháku na DAMU a šla jsem s indexem na zkoušku, seděl tam pan profesor Horácký, podíval se na moje jméno a zeptal se: "Vy jste příbuzná s Marií Bittnerovou?" A já mu odpověděla po pravdě: "Já to říkám, ale asi ne." A on na to: "Jste! Jste jí podobná! Ukažte se z profilu…" A dal mi zkoušku rovnou, ani jsem nemusela nic říct.
Takže už tehdy vám jeden ze strážných andělů asi pomáhal…
Ano. A tak mám Jarouška i Marušku… Doufám, že si rozumí… Ale vážně, já tomu opravdu docela věřím, i horoskopům.
Vaše seriálová postava sestřička Eliška má za sebou velmi problematickou minulost. Musela jste i vy překonat nějaké těžké životní etapy?
Myslím, že každý má něco. Člověk, u kterého si myslíte, že je v relativním klidu a u něhož se vám zdá, že žije šťastný život, může prožívat osobní tragédie. I když chápu, že nejsou obecně porovnatelné. Třeba smrt dítěte… To je strašlivá věc a tu jsem nikdy nezažila. Nepotkalo mě ani úmrtí v rodině. Ale samozřejmě mám za sebou nepovedené zkoušky, nepovedené vztahy… S tím, s čím bojovala Eliška, jsem ale opravdu zápolit nemusela. A navíc má dceru. Tu já nemám, takže se to nedá srovnávat.
Jste se svým životem spokojená?
Nemám samozřejmě život jako v bavlnce. Tak to není. A myslím, že nejvíc bojuji sama se sebou. Se svými strachy, se svojí leností…
Také se musíte k něčemu občas složitě odhodlávat a dokopávat?
Určitě! A další věc: narostl mi arogantní obličej. A tak si spousta lidí na první pohled o mně myslí: "Hm, arogantní prsatá blondýnka…" Můžu je sice příjemně překvapit, ale jen pokud mi dají šanci. A tak člověk třeba bojuje i s tímto problémem. Ale to má každý. Někdo více a jiný méně… A také mě zasahují špatné věci, které se dějí mým blízkým nebo kamarádům. Když těmto lidem někdo ublíží, tak to s nimi hodně prožívám. Možná to trochu vychází i z toho, že jsem Střelec a nesnáším nespravedlnost.
Proč jste se vlastně rozhodla pro herectví?
Tak to také nevím…
Takže na střední jste ještě neměla jasno, jakým směrem půjdete?
Hodně jsem hrála na klavír, proto jsem přemýšlela nad konzervatoří. A pak přišla puberta a divadlo a klavír šel na nějakou dobu stranou. Vlastně nevím, jak ta myšlenka vznikla. V podstatě jsem herectví chtěla dělat vždycky, jen jsem zpočátku neměla odvahu to vyslovit. Rodiče si přáli, aby ze mě byla právnička nebo třeba novinářka. Ale když jsem přišla do prváku na gympl, řekla jsem, že chci být herečkou. A rodiče si mysleli, že mě to přejde! Ale já jsem pořád vyplňovala, že chci jít na DAMU. A pak už jsem v podstatě nemohla couvnout. Ale je fakt, že v současné době bych si přála ještě studovat. Ráda bych zkusila sociologii. I když jsem koukala, že zkoušky jsou hodně těžké, takže uvidím, protože jsem samozřejmě spoustu věcí zapomněla. Dokud nemám děti, ještě bych to zkusila.
S manželem zatím děti neplánujete?
Ne, doufám, že mi biologické hodiny začnou tikat, ale dosud se tak nestalo. Rozhodně ale děti plánuji. Určitě je jednou budu mít. Kartář mi dnes řekl, že příští rok to určitě nebude. Tak uvidím…
A jak dlouho jste vlastně vdaná?
Dva roky. A manžel je opravdu úžasný, jinak bych s ním samozřejmě nezůstala. Protože jsem Střelec, tak by to bylo hodně rychlé. Můj muž je také úžasně tolerantní, za což si ho hrozně vážím. A skvěle vaří. A informace pro čtenářky: já vařit neumím! A nikdo mě ani do kuchyně nepouští! Prý nesmím ani krájet cibuli, protože to vypadá hrozně nebezpečně!
Zdá se mi docela fajn, že to za vás manžel převezme…
Jeho to hrozně baví, on u toho relaxuje… Ale mě dost rozčiluje, že když už mám tendenci něco uvařit a podívám se do kuchařky, tak tam je třeba napsáno, že mám udělat jíšku. Jenže jakou má mít konzistenci? Proč tam nenapíšou, kolik které suroviny přesně dát? Já to potřebuji vědět! A tak jsem k Vánocům dostala kuchařku pro blondýny, která začíná tím, jak si objednat pizzu.
A chutná vám, co manžel navaří?
Já jsem hrozně žravá. Myslím si, že jídlo, spánek a sex jsou takové tři základní životní komodity. Ale fakt! Díky tomu je život krásný. Hrozně lituji holky, které jedí každý den jen trochu salátu pokapaného citronem. Podle mne se strašně ochuzují. Tak budou mít o pár kilo víc. No a co? Já třeba lítám s váhou pořád nahoru a dolů, ale mám pocit, že když mám o pět kilo víc než třeba teď, tak mám také víc ctitelů. Na váze asi nezáleží. Když žena sex-appeal má, tak ho prostě má!
Váš manžel je ze stejné branže?
Není, a to je tak o něm asi všechno.
Tajíte jeho identitu?
Ne, netajím. Jen ho do toho nechci zatahovat. Přece jen si žije docela spokojeně…
Překročila jste třicítku. Stresují vás někdy přibývající roky?
Hrozně mě udivuje, když mi někdo říká, že na něco už nemá věk. Připadá mi totiž, že jsme první generace, která má obrovskou možnost volby. Já mám třeba kromě přátel z branže také šest "civilních" kamarádek, a pravidelně se scházíme. Většina z nich je svobodných a nemají děti. Podle mne je to právě tím, že máme na výběr. Jenže jsme malinko zmatené, protože nám chybí vzory. Nemůžeme mít vzor v našich matkách, protože ty maximálně v pětadvaceti už měly děti. Ale my jsme si mohly vybrat a vybraly jsme si, že chceme žít život tak, jak je. A tím nemyslím kariéru nebo to, že bych si chtěla nějak užívat. Víme, že máme ještě čas a klidně můžeme studovat nebo dělat spoustu jiných věcí, a to je super!
Tři nej Miluše Bittnerové:Nejoblíbenější hudba: "Momentálně pořád sjíždím Vivaldiho Čtvero ročních období. A ještě staré písničky od Hany Hegerové." 
Vivaldi
Autor: archv
Nejlepší film: "Amadeus." Nejoblíbenější nápoj: "Zelený čaj." |
