2°C
Podvědomě jsem cítila, že náš vztah není vyvážený, že se nemilujeme stejně, že já ho mám ráda více... Nechtěla jsem si to ale připustit. Na Valentýna jsem čekala něco romantického a krásného, možná i snubní prstýnek...
Romantická večeře ano, ale... Můj miláček mi oznámil, že chce něco jiného a rozhodl se cestovat po světě, prý můžu jet s ním, tedy jestli chci. Byl to šok. Nebyla jsem na to připravená a nejsem ten typ, který by jel naslepo do neznáma.
Klidně odjel a já tu zůstala jako tělo bez duše. Nedokázala jsem ho dostat z hlavy. Kamarádky i rodina mě utěšovaly, ale já se z toho stále nemohla vzpamatovat. Asi po půl roce jsem v obchodě úplně náhodou narazila na spolužáka ze základní školy. Zapovídali jsme se a byla z toho kávička, druhý den vínko, pak procházka... Připadalo mi, že se opět vracím do života.
Svátek zamilovaných byl nádherný. Úplně jiný než ten minulý. Byla jsem moc šťastná a vztah s Vítkem mi připadal naprosto dokonalý. Na Valentýna rok poté jsem chtěla pro Vítka připravit něco zvláštního. Věděla jsem, že nás čeká večeře, ale před odchodem z bytu jsem provoněla ložnici, připravila svíčky a dala chladit šampaňské.
Vítek mě nevědomky zavedl do stejné restaurace, jako před dvěma lety Mirek. Jako bych zažívala déjà vu. Zdálo se mi, že celý večer prožívám znovu. Pak se na mě podíval a otevřel ústa, přesně jako Mirek tenkrát. Málem jsem dostala infarkt. A pak řekl: "Vezmeš si mě?" Nebyla jsem schopná slova. Čekala jsem nějakou "jobovku" a on mě takhle překvapil!
Jsem dokonale šťastná. Čekáme naše první děťátko, Vítka miluji a on miluje mě. Těšíme se na miminko a nic nám nechybí.
Čtenářka Jitka
