Nechte svoje děti chodit do školy a ze školy samotné, radí psycholog

Když jsem před několika lety zůstala sama s dvěma dětmi, které zrovna nastupovaly do první a třetí třídy, musela jsem celkem brzy přistoupit na to, že se alespoň občas budou přepravovat po Praze beze mě.

Neměla jsem na výběr - musela jsem chodit do práce a studentku na hlídání jsem si mohla dovolit pouze na ty nejhorší přesuny dětí. V té době jsem narazila na dvě úplně odlišné reakce: část žen mě naprosto chápala, dělaly to podobně, zatímco další se tvářily vyděšeně a bylo jasné, že by své potomky autem nejraději dovezli i k maturitní zkoušce. 

Spíše než na věku dítěti záleží na složitosti cesty

Zajímalo mě jak se na rodičovský přístup k vodění nebo vožení dětí do školy nebo na kroužky dívají psychologové. A psycholog Václav Mertin z Karlovy Univerzity by klidně pustil do školy samotného už prvňáka. Samozřejmě za určitých podmínek.

"Pokud cesta není logisticky náročná, tak bych s prvňákem šel dvakrát třikrát, možná týden a pak už ne. Zejména, když třeba stejným směrem chodí víc dětí, když škola není daleko. Se staršími dětmi bych do školy nechodil," uvedl na dotaz, zda to podle něj rodiče dnešních dětí s doprovázením potomků do školy nepřehánějí a do kdy je tam mají vodit nebo vozit.

Celkově však podle jeho slov rodiče ustrašení nejsou. "Ve velkých městech je spousta věcí je mnohem komplikovanějších než dřív, dynamičtějších, řada věcí se mění ze dne na den," má pochopení po ty, kdo v takovém místě vozí nebo vodí do školy nebo kroužků i starší děti. 

Když se něco semele, dítěti nemusí nikdo pomoci

Psycholog Mertin upozornil ještě na další riziko, které samostatně cestujícím dětem hrozí. "Dnešní veřejnost se neplete do cizích  věcí, takže když by se něco stalo, hrozí nebezpečí, že v tom dítě zůstane samo," upozorňuje psycholog. Může jít třeba o banalitu, tramvaj kvůli nějaké nehodě pojede jinudy, dítě může zazmatkovat a zabloudit. 

Podobně poměrně kladně hodnotí i to, když rodiče pro děti chodí na kroužky - podle něj to může svědčit o tom, že se zajímají o to, co dětí dělají ve volném čase. Navíc během cesty mohou ledacos probrat.

"Ale nemám na mysli kroužky, které jsou ve škole nebo do pěti deseti minut chůze," podotýká nicméně psycholog. Na takové děti mohou bez potíží dojít samy. 

Řiďte se podle toho, jak vyspělé je váš potomek 

Při rodičovském zvažování by každopádně mělo největší roli hrát vyhodnocení toho, jak je dítě samostatné a jak si například umí poradit v méně standardních situací.

Výsledkem může být třeba rozhodnutí, že sedmiletá holčička už cestu zvládne, zatímco devítiletý chlapeček typu mimoň ještě ani omylem. 

"U nás je to o to jednodušší, že dětem stačí dojít pár set metrů na zastávku, odkud všechny sváží do školy autobus. Jiný tu v té době nejede, takže se nemohou splést," říká Blanka, matka svou žáků prvního stupně ze středních Čech. Jenže stejně jsou tam mezi dětmi velké rozdíly - část rodičů totiž přesto vozí děti až ke škole autem a po vyučování je zase odváží. Nemají tak šanci, že by třeba zažili něco spolu se svými vrstevníky na společné cestě ze školy - některé z nich totiž někdy na odpolední autobus nečekají a po dohodě s rodiči chodí domů pěšky. 

Když jsme byly malé, byly ulice bezpečnější, tvrdí matky

A jak se matky dívají na to, že by jejich děti chodily samy ze školy nebo na kroužky přímo ve velkém městě? "Nedovedu si to představit, ačkoli my se sestrou jsme to už na prvním stupni dělaly běžně, pravděpodobně jsme samy chodily ze družiny už v první třídě," říká Brňanka Kamila. Podle ní je však například oprava mnohem rušnější a rychlejší, což považuje za nebezpečné. 

Přiznává i obavu z toho, že by její dvě dcery mohl cestou někdo obtěžovat. Toho se nebojí Karolína z Kolína. "Ze školy chodí moje děti samy, obě jsou na prvním stupni. Ale do školy je kvůli času vozíme, bylo by mi jich líto, kdyby se musely více než půl hodiny handrkovat z našeho satelitu až do školy v centru města autobusem. Stejně do Kolína často jezdím na pracovní schůzky," říká tato finanční poradkyně.

K častějšímu vožení dětí do školy nepochybně přispívá i fakt, že mnohé děti chodí do jiné školy než do té nejbližší v místě bydliště, například kvůli její jazykové specializaci.