5°C
Nechci se tu rozepisovat o konkrétním případu ztracené a bohužel zavražděné dívky a spekulovat, kdo to udělal. Přemýšlím spíš o tom, co všechno se začne honit hlavou rodičům ostatních dětí ať už ve stejném městě, nebo kdekoli jinde. Protože vyhnout se úvahám o tom, co kdyby se to stalo mému dítěti, nejde.
Dobře je to vidět třeba z diskusí pod články o ztracené školačce, stejně jako v různých facebookových fórech - pominu-li nenávistné výkřiky věnované neznámému pachateli, je jasné jedno: mnozí rodiče jsou přesvědčení o tom, že svět je čím dál horší místo.
Protože v něm jejich dětem hrozí obrovské a dříve nevídané nebezpečí od neznámých lidí, kteří přemýšlí jen o tom, jak by jim ublížili. A proto je potomky třeba vyděsit a hlavně vozit nebo vodit do školy i ve věku, kdy jsme už dávno ze školy nebo ze družiny chodili sami a navíc ještě odpoledne lítali venku.
Podobné tragédie jsou zcela výjimečné
Ačkoli to může vypadat neuvěřitelně, podobných tragických případů se stává poměrně málo. Poslední podobný se stal na podzim 2010 v Praze, kdy devítiletou Aničku zabil muž, který si ji zřejmě vyhlédl na cestě ze školy domů.
Odsouzen nebyl, protože po zatčení spáchal sebevraždu, ale všechny stopy i poměrně evidentní důkazy vedly právě k němu. Rodina s ním přitom do té doby neměla vůbec nic společného.
Pachatel, kterého každý zná
Asi pro to neexistuje žádné pravidlo, ale vysvětlení možná ano - taková oběť je vlastně snadno dosažitelná nebo jde krutý způsob, jak se skrz dítě pomstít někomu jinému.
Tedy žádný neznámý, před nímž je třeba dítě varovat a nepouštět ho kvůli němu nikam samotné.
Další případy ztracených chlapců a dívek, které nedopadly dobře a nám proto utkvěly v paměti, byly spíše tragickými náhodami, kdy děti například utonuly v řece.
I proto si myslím, že není třeba usínat a probouzet se s tím, že mému synovi nebo dceři někdo ublíží, protože každý druhý zachmuřeny muž, kterého člověk mine na chodníku, je potenciální úchyl.
Nezapomeň na SMS
Naučit je reagovat v různých situacích, které je mohou na cestě do školy a ze školy potkat - co bys například dělal, kdyby se tramvaj rozbila a ty bys musel vystoupit na místě, kde to neznáš?
Domluvit se s potomky třeba na tom, že mají jít ze školy rovnou domů, ale nepanikařit hned, když nereagují na sms, kterou se jich ptáme, zda jsou v pořádku. Ale chtít po nich, aby se ozvaly, když dorazí domů, když už ty mobily mají. A možná ještě důležitější je naučit je, jak se chovat na sociálních sítí, na kterých se vyskytují stále mladší děti.
A pokud už se snad stane, že své dítě prostě nemůžete sehnat a bojíte se o něj, obraťte se na policii. Raději dříve než později. Ale věřte tomu, že nic takového nejspíše nikdy potřebovat nebudete.
