2°C
"Chtěla jsem, aby moje dcera chodila na klavír, protože hraní na něj má v naší rodině tradici. Navíc klavír máme a tak jsem myslela, že bude stačit dojít první týden školy do hudebky a dceru zapsat," líčí anabázi se zápisem do základní umělecké školy Pražanka Kateřina.
Bohužel, když to zkusila ten rok, kdy šla dívka do první třídy, neuspěla. Ukázalo se totiž, že na klavír nebo také na flétnu je potřeba dítě zapsat hned první školní den, přijít nějaký čtvrtý pátý nestačí. "Měli už volné hodiny pouze před sedmou večer a to bylo pozdě, navíc to nešlo skloubit s povinnou naukou," vysvětluje Kateřina, které se dceru podařilo přihlásit až loni, když byla ve druhé třídě. Sice se dozvěděla, že by bývalo bylo lepší, kdyby začala už loni, ale to se rozhodla neřešit.
Výtvarná výchova - přednost mají talentovaní
Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že pokud sem potomka přihlásíte, pravděpodobně ho budou několikrát ročně čekat veřejné přehrávky a na konci každého školního roku závěrečné zkoušky. A to i v případě, že nemáte jiné ambice, než aby se v tomto směru trochu rozvíjelo. Pokud se tomu chcete vyhnout, zkuste najít menší hudební školu například při základních školách, bývají v tomto mnohem benevolentnější.
Základní umělecké školy nabízejí i další mimoškolní umělecké aktivity, jako jsou výtvarné, taneční, pěvecké nebo výtvarné kroužky. Dítě přitom můžete přihlásit i v jiném obvodě, než v jakém bydlíte nebo kam chodí do školy. Je třeba však respektovat to, že si mohou chtít prověřit talent dítěte.
Sport vyjde na tisíce korun ročně
A i tady platí, že zvláště sportovní oddíly si vybírají děti se zájmem o sport a zároveň očekávají, že rodina mu bude ochotná obětovat čas i peníze, protože vybavení stojí i deset tisíc ročně.
Protože trenéři většinou považují za automatické, že se stoupající výkonností začnou malí sportovci trénovat vícekrát týdně, žeb budou v létě jezdit na soustředění a že je rodiče budou o víkendech vozit na zápasy. "Kvůli tomu jsme po roce a půl syna odhlásili z fotbalu. Zase takový nadšenec do hry nebyl, navíc máme tři děti a chtěli jsme se o víkendech věnovat i jim," přiznává čtenářka Anna, které se bohužel nepovedlo najít nějaký fotbalový oddíl, kam by se dalo chodit jen jednou týdně a nešlo by o nic víc než si trochu zakopat. Její syn tak nakonec začal chodit na horolezeckou stěnu jednou týdně v místním středisku volného času.
Právě tato zařízení často financovaná obcemi mohou rovněž nabízet množství volnočasových a přitom celkem finančně dostupných aktivit.
