Česká rodina v Thajsku: V pohodové válečné zóně

A protože je možné z toho udělat docela zajímavý výlet, rozhodli jsme se, že se mnou do Bangkoku pojede skoro devítiletý Honza. Pojedeme už den předem a něco zažijeme. Pánská jízda!

Dějí se věci

No a pak den před odjezdem byl v Bangkoku vyhlášen výjimečný stav. A v místní televizi se začaly objevovat záběry granátového útoku na demonstranty, zatarasené ulice a tak.

Soňa, jako správná máma, reagovala  ultimativním rozhodnutím, že Honzík nejede. Do města, kde se hází granáty a střílí se a jsou tam nepokoje, přeci syna nepustí. Co teď? Největším nepřítelem rozhodování je nedostatek informací. A tak jsme sedli k internetu, emailu a telefonu a sháněli a ptali se.

Hledáme seč síly stačí

Nejprve jsme oslovili Olgu, která tady v Thajsku žije už několik let. Ta měla informace taky jen z televize a říkala, že se jí cesta do hlavního města nezdá jako dobrý nápad. Poslali jsme tedy email do české agentury, kde jsme kupovali letenky, ale tam se netvářili, že by měli cokoliv měnit natož třeba rušit lety.

Další informační zdroj byly české internetové zpravodajské servery. Ty měly ovšem jen převzaté záběry z agentur. A ještě ne všechny. Na internetové stránce českého ministerstva zahraničí byla v tu chvíli jen tři týdny stará obecná informace vyzývající k opatrnosti.

Více informací jsme získali z anglicky psaného zpravodajského serveru Bangkok Post. Tam měli dokonce minutovou on-line reportáž z protivládních demonstrací. Ale tady žádné válečné zpravodajství nebylo. Našli jsme tu zprávy typu: oslabil thajský Bath, Japonsko vyzývá k uklidnění, demonstrace sníží hrubý domácí produkt, premiérka se sešla s ministry, důstojníci válečného námořnictva dostali zákaz mluvit.

Je ale fakt, že součástí výjimečného stavu je i možnost státních zásahů do médií. Tedy cenzura.

Tak co?

Zkusili jsme tedy napsat do svou bangkokských hotelů. Přímo v centru. Odepsal jeden: že mají tak plno, že naši rezervaci nemohou potvrdit, že všichni jejich zaměstnanci jsou v práci, že turisti jezdí tuk-tuky i taxíky. A že pohoda. Říkali jsme si, že kdyby neměli plno, mohli bychom je podezírat, že nás i za cenu ohrožení chtějí jako turisty přilákat. Ale oni měli plno.

A tak jsme napsali i na českou ambasádu. Moc jsme si od toho neslibovali, pravda. ALE! Prakticky obratem nám odepsal pan Beneš. Jeho odpověď byla sice diplomatická – psal, že teď je klid a vše funguje, ale že nemůže samozřejmě další vývoj věrohodně předvídat. Nicméně duch jeho odpovědi byl natolik klidný a rozvážný, že nebylo dál co řešit. Vyrážíme do Bangkoku pro babičku. A jedeme i s Honzíkem!

S Panem Benešem jsme byli ve spojení ještě několikrát. Radil nám jak s prodloužením víz. Vždy byla jeho psaní vstřícná, vlídná, praktická a přitom lidská. Pane ministře zahraničí, pan Beneš v Bangkoku je na svém místě moc dobrý!

Jak to s cestou babičky na ostrov dopadlo a jaké drama Rýdlovi tou dobou v Thajsku zažili, se dozvíte už zítra! A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz