Česká rodina v Thajsku: Moskyti a pokusní králíci

Moskyti útočí! Mrchy.

No, realita je samozřejmě trošku jiná. V noci kluky komáři tak zle požrali, že vylezli z postelí, flekatí jak americké pouštní maskáče. A to jsme od večera denně zavírali sítě v oknech i dveřích.

Obratem jsme vyrazili pro antikomáří chemii. A jelikož globalizace spolehlivě spolkla i tento ostrov, bez problému jsme nakoupili z domova prověřené značky. Drahé to bylo skoro stejně, jako u nás. Hned odpoledne jsme odpařovače nasadili do zásuvek a pustili na moskyty jedy. Vypadá to zatím v pohodě.

Příroda vs. chemie

Já nemám chemii moc rád, takže jsem se snažil vykoukat, jak problém s otravným hmyzem řeší místní. A tak jsem večer na terase zapálil čtyři vonné tyčinky a rozsvítil dvě svíčky v mohutných hliněných lampách u vchodu. Udělal jsem zároveň "zle" i dobře. Komáry jsem naštval a zapudil a Soně se to moc líbilo.

Makro u moře

Touha po čerstvých rybách a zelenině nás se Soňou vyhnala zase na nákup. Rybárnu jsme ani po půlhodinovém ježdění skútrem nenašli, zato jsme natrefili na parádního zelináře. Spíš mini-tržnici. Dost možná jsme s drzostí nevědomého vlezli do místního Makra. Všechno tu měli totiž ve velkých igelitových pytlech.

Nejprve na nás trochu divně koukali, ale pak si zvykli a nechali nás vybírat. Poznali jsme bezpečně jen rajčata a mladou cibulku. Jo a ještě limetky.  O ostatních devadesáti procentech zeleniny (a zřejmě i ovoce) jsme neměli ani potuchy. Ale protože to vídáme v miskách pouliční polívkárny, brali jsme všechno.

Králíček na testování rajčat

Na Vítka to bylo trochu dlouhé čekání. A tak se nejprve držel mámy za sukni, pak koukal na motorky svištící kolem, no a pak si všiml bedny s malými rajčátky. Sedl si na bednu vedle, zabořil se oběma rukama do rajčátek a jedl. Jedno, druhé, čtvrté, sedmé, jedenácté, nevím-kolikáté… Nejprve jsme se lekli. Ale protože jsme nezachytili už ty první, nechali jsme ho. Měl přitom úžasný úspěch u prodavačů. Chodili se na něj koukat, smáli se, fotili na své mobily.

Čekání na výsledek

Vítek se u zelináře dosyta najedl nemytých, zaprášených thajských rajčat. Musím uznat, že se mu nedivím, chutnaly totiž naprosto božsky. Už je to více než 12 hodin. Panáka mu, kloučkovi tříletému dát nemůžeme a prášky jen tak, preventivně , se nám do malého organismu cpát nechce. Zatím to ale vypadá, že nám ten Vítkův rajčatovej mejdan nejspíš projde. A jestli jo, tak pak už se není v Thajsku čeho bát.