Benzin místo básniček
Namísto Mikuláše jsme slíbili klukům jinou atrakci: školu jízdy na skůtru. Matěj i Honza jsou totiž už dost velcí na to, aby ze sedačky dosáhli na řídítka. Místní nejoblíbenější model má automatickou převodovku, takže se jen nastartuje a už se fičí.
Kluci se jen jen třásli. První jel starší Honza. Nejprve jsem je vzal za sebe, aby okoukli, jak se drží balanc při rozjezdu. Na konci rovinky jsme se vyměnili. Já šel dozadu. Pořád jsem ale dvěma prsty držel řízení.
Honza je ve svých necelých devíti letech velmi zodpovědný. S novými věcmi začíná opatrně, klidně, uvážlivě. A tak taky jel. Pak se kluci vystřídali. Matěj naopak je živel. Jakmile dosedl, přidal. Trochu jsem ho umravnil, pak už to bylo lepší. Klidnější.
Na skútru tu jezdí všechno
Učit děti v necelých sedmi nebo devíti jezdit na motorce je pro oko středoevropského rodiče strašidelná představa. Thajsko to vidí jinak. Dva tři dospělí, k tomu nějaký ten potomek na jednom skútru, není problém.
Tak jsme se inspirovali
Skútr máme svůj jako součást vybavení pronajatého domu. Je to stopětadvacítka a jede jako čert, ale zvládli jsme na něm i druhý velký nákup. Mohutnou tašku jsme nacpali na zpáteční cestě mezi řídítka a sedačku.
Mikuláš po Thajsku