Srážka v Dubaji
První zkouškou byl šestihodinový let z Prahy do Dubaje. Nikdo z kluků nespal a o půlnoci českého času vyběhli z letadla na Arabský poloostrov čilí a veselí. Tranzitní hala dubajského letiště prospěla všem klukům jako bezva sportoviště. Po hodinách v sedačce teď s chutí lítali stovky metrů mezi jednotlivými gejty.
V zápalu her bohužel Vítek jen pár metrů před chobotovým nástupem do letadla přehlídl desénové zábradlí a čelem narazil na jeho ostrou hranu. Vysoko nad pravým okem si z této srážky odnesl docela nepříjemný zásek, ale Soně se okamžitě podařilo sehnat v nejbližším bistru led a čelo chladit tak dlouho, až Vítek k naší radosti sám okomentoval své zranění slovy: „Už to uschlo, mami.“
Ať žije elektronika!
Druhých šest hodin letu do Bangkoku bylo už delších. Případnou nudu starších kluků naštěstí zahnala mohutná porce elektronické zábavy, moudře připravená v opěradle každého sedadla.
Honza s Matýskem sledovali filmy (třeba že v angličtině) nebo hráli hry a až nad Indií svorně zvadli. Ani noční snídani moc nejedli. Vítek pak ve svých třech letech a s čerstvou hrčou na čele usnul mámě na klíně sotva čtvrthodinu po startu.
Thajsko-pakistánsko-český konflikt
Před pasovou kontrolou nás nemile uvítala obrovská fronta. Fakt obrovská! Já jsem navíc ještě všechny zdržel, protože jsem musel narychlo vyplňovat formuláře, takže postavit se pak na konec fronty dlouhé jak ve válce na chleba byla ubíjející představa.
Naštěstí si nás ale poměrně rychle všiml policista středního věku a převelel nás k přepážce pro těhotné, seniory a děti. Tady nebyl skoro nikdo. Prima. Zato se rychle ukázalo, že u okénka před námi právě s úředníkem diskutuje podle oblečení zřejmě pakistánská rodina. Mávali pasy, nějakými papíry a vůbec to nevypadalo na rychlé vyřízení.
Vítek si podmaňuje thajské celníky
V tu chvíli bylo ale pro Vítkovu tříletou dušičku už cestování a stresu prostě dost, lehnul si na zem a plakal a křičel. A tak jsme mu byli nablízku a mluvili na něj tichým hlasem, aby se pomalu se uklidnil. Neuplynula pak ani minuta a nešťastného človíčka na zemi si přišla prohlédnout policistka.
Okoukla situaci, přepočítala členy naší rodiny, znaleckým okem odhadla situaci u pakistánské komplikace, vzala si pasy, omrkla děti na fotkách, zabouchala razítkem a byli jsme šťastně v Thajsku. A Vítek? Ten byl od té chvíle jako vyměněný. Usmíval se usazený jako malá gorilka na máminých zádech a sledoval, jak starší kluci honí kufry na pásu a plní dva letištní vozíky.
Cestou minibusem až k domu na ostrov už všichni unaveně pospávali a dveře domu jsme odemykali už za hluboké tmy. Konečně v novém doma!
Další zážitky z tříměsíčního pobytu v Thajsku na vás čekají už zítra. A nejen to, s rodinou v Thajsku můžete být dokonce v kontaktu. Pokud vás bude cokoliv zajímat, neváhejte poslat e-mail na adresu rodinavthajsku@email.cz