Nemocnice na kraji města? Kdepak! Diváci ohodnotili lépe jiný Dietlův seriál
Mnozí diváci si Jaroslava Dietla spojují především se slavnou Nemocnicí na kraji města. Jenže scenárista měl na kontě desítky dalších projektů od historických dramat po satirické komedie. Podle hodnocení diváků na ČSFD jsme vybrali pět nejlépe hodnocených seriálů, u nichž byl Dietl jediným autorem scénáře. Možná vás překvapí, že Nemocnice v tomto žebříčku nezaujímá první místo a že čtyři z těchto pěti titulů jsou černobílé.
1. místo: Byli jednou dva písaři (1972): 86 % na ČSFD
Šestidílná televizní série Byli jednou dva písaři přenesla na obrazovky nadčasový příběh dvou postarších písařů, inspirovaný románem Gustava Flauberta Bouvard et Pécuchet. Seriál sleduje Bouvarda (Jiří Sovák) a Pécucheta (Miroslav Horníček), kteří se po odchodu do penze rozhodnou „žít naplno“. Zkoušejí farmařit, psát knihy, provádět vědecké pokusy, ale téměř vždy selžou. Přesto jejich zápal a přátelství zůstávají nakažlivé a seriál si získal diváky díky jemné satirě, chytrému humoru a přirozené chemii hlavních protagonistů.
Děj začíná v 19. století ve Francii, kdy se oba postarší pánové a bývalí písaři setkají na lavičce v parku a zjistí, že mají podobné zájmy (literatura, věda a umění). Netrvá dlouho, než se rozhodnou odejít na venkovský statek a plně se oddat svým diletantským pokusům, mezi něž patří pěstování melounů, konzervování jídla nebo rozbití atomu. Herci dostali prostor k improvizaci, kterou si podle svých slov velmi užívali, a tak se z tohoto díla stal doslova herecký koncert. Jiří Sovák vzpomínal: „S Horníčkem se znám od vojny. Největší práce, kterou jsme spolu dělali, byl seriál Byli jednou dva písaři. Psal to Jaroslav Dietl, ale nápad přišel od Horníčka… Dietl ho přijal a řekl, že bude rád, když do toho budeme moci vložit vše, co chceme. Byla to velice šťastná myšlenka.“
Ze seriálu Byli jednou dva písařiAutor: ČSFDSeriál si diváky získal díky jemné satiře, chytrému humoru a přirozené chemii mezi hlavními představiteli. Dietl v něm prokázal smysl pro nadčasové téma, jímž je touha po smyslu života, která neztrácí na aktuálnosti ani dnes, po více než 50 letech.
Se vznikem seriálu se bohužel pojí tragická událost. Horníčkův syn Jan tragicky zemřel při epileptickém záchvatu právě během natáčení, když se přijel podívat za otcem. Přesto Horníček, ač zlomený ze ztráty svého jediného dítěte, pokračoval v natáčení už týden po tragédii. Jeho výkon ani po této události ani v nejmenším nepostrádá humor či lehkost, které jsou pro seriál charakteristické. Divák, který o této události ví, tak při sledování seriálu ještě více obdivuje jeho nasazení a přistupuje k dílu s o to větším respektem.
2. místo: Alexandr Dumas starší (1970): 83 % na ČSFD
Třídílná televizní minisérie o životě slavného francouzského spisovatele představuje jedno z nejpůsobivějších dramat Jaroslava Dietla. Vladimír Menšík v titulní roli ztvárnil Alexandra Dumase staršího, autora Tří mušketýrů či Hraběte Monte Christa, s takovou přesvědčivostí, jako by se do postavy doslova převtělil. Mnozí diváci i kritici se shodují, že Menšík postavu Dumase ani nemusel hrát, neboť jím byl. Scénář napsal Dietl podle románu Andrého Mauroise, který ho zaujal natolik, že vytvořil dramaticky hutný, lidsky dojemný a psychologicky propracovaný portrét umělce.
První díl sleduje mladého Dumase, který přichází do Paříže a snaží se prosadit ve světě divadla. Ve druhém díle už vidíme slavného a zámožného autora, jehož bohémský život je plný večírků, žen i rozmarů, ale také neutuchající píle. Po noci plné zábavy Dumas každé ráno usedá ke stolu a píše dál. Třetí díl zachycuje jeho poslední léta, kdy se s neústupnou energií brání stáří, dokud ho nakonec nedostihne.
Ze seriálu Alexandr Dumas staršíAutor: ČSFDMenšíkův výkon v závěrečných scénách, zejména při umírání Dumase v náručí syna (v podání Jana Kačera), bývá označován za jeden z nejpůsobivějších momentů české televizní tvorby vůbec. Oba herci navíc vystihli hluboký vztah mezi otcem a synem, který sám kráčí v profesních stopách svého otce. Minisérie zaujala nejen silnými dialogy, ale i autentickou atmosférou Francie 19. století. Dietl se zde soustředil na téma tvůrčí posedlosti, ceny slávy i boje s vlastní pýchou. Z natáčení pochází i zajímavá historka. Tehdejší ústřední ředitel Československé televize Jan Zelenka prý nařídil, aby byla ze seriálu vypuštěna replika Dumasovy ženy (v podání Jany Štěpánkové): „Do krajiny vtrhli Prusi!“ Údajně se obával, že by divák mohl přeslechnutím počátečního písmena P slyšet jiné, politicky nevhodné slovo.
3. místo: Píseň pro Rudolfa III. (1967): 81 % na ČSFD
Dietlova odvaha experimentovat se projevila i v tomto muzikálovém seriálu z konce šedesátých let. Sledujeme v něm příběh pražského řezníka Rudolfa (Darek Vostřel), který ve víru všedních dnů ztratil schopnost snít, a jeho dcery Šárky (Iva Janžurová), jež mu ji pomůže znovu objevit. Každý díl kombinuje realitu s fantazií, hudebními čísly a snovými sekvencemi.
Na tehdejší dobu šlo o mimořádně moderní projekt, který překračoval hranice běžného televizního vyprávění. Jednotlivé díly byly psány i natáčeny postupně, což seriálu zajišťovalo svěžest a přirozený vývoj. V každé epizodě se hrdinové ocitají v jiném prostředí – středověkým dvorem počínaje a budoucností konče. Původně lehce poetický tón se však s okupací Československa v srpnu 1968 proměnil. Do pozdějších dílů se promítla i společenská nálada; písně ztemněly, ztišila se radost a přibylo podtextů o ztrátě svobody.
Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.Autor: ČSFDSeriál se stal fenoménem nejen díky svému nápaditému zpracování, ale i hudební složce. Můžete v něm slyšet písně Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové, Václava Neckáře či Uda Jürgense. Právě zde poprvé zazněla slavná Modlitba pro Martu, kterou si Jaroslav Dietl přál jako oslavnou píseň. Po srpnové okupaci však dostala nový, silně symbolický význam a stala se hymnou odporu proti sovětské invazi. A právě kvůli protiokupačnímu charakteru měla Píseň pro Rudolfa III. pro tvůrce vážné následky. Režisér Jaromír Vašta musel z televize odejít a později pracoval jako kameník na Karlově mostě, Dietl byl přeřazen do ostravského studia. Seriál se ovšem zapsal do dějin i později. V roce 2019 byla po padesáti letech nalezena ztracená epizoda Dinosaurus (1969)! Originální filmové kotouče objevil badatel Otto Sotorník a odevzdal je České televizi, která materiál zrekonstruovala a převedla do HD kvality. Chybějící zvukovou stopu se podařilo obnovit díky odezírání ze rtů a dochovanému scénáři. Z žijících herců své postavy nadabovaly Iva Janžurová a Helena Vondráčková, roli Václava Hrzána namluvil jeho vnuk Antonín Holub. Tento „zázrak“ učinil seriál rekordmanem: Jeho natáčení a dokončení se protáhlo na více než půl století.
Píseň pro Rudolfa III.Autor: ČSFD4. místo: Tři spory (1981): 79 % na ČSFD
Jaroslav Dietl se v této mimořádné trilogii pustil na půdu, kterou by od autora populárních seriálů čekal jen málokdo. Tři spory propojují historii, divadlo a osobní dramata tří významných osobností spjatých s Národním divadlem. Jedná se o architekta Josefa Zítka, dramaturga Ladislava Stroupežnického a herečku Hanu Kvapilovou. Každý z nich svádí svůj osobní zápas s osudem, společností i vlastními tvůrčími pochybnostmi. Tato seriálová trilogie, která zaujme I náročného diváka, patří k vrcholům Dietlovy tvorby.
V prvním díle se architekt Josef Zítek (Luděk Munzar) ujímá po požáru Národního divadla v roce 1881, který celý národ zasáhl jako katastrofa, rekonstrukce budovy. V náročné dobové atmosféře čelí tlakům, kompromisům a sporům o své plány. Nakonec, přes veškerou snahu, se projektu vzdává. Jeho nástupce architekt Schulz však dokončuje stavbu v intencích Zítkových vizí. Druhá část je věnována Ladislavu Stroupežnickému (Jaromír Hanzlík), dramaturgovi, který se snaží prosadit svou vysokou tvůrčí kvalitu a realistický repertoár. Stroupežnický se ocitá mezi konflikty s kolegy i společností a čelí i osobní tragédii, kdy po neúspěšném pokusu o sebevraždu přichází o část obličeje a musí podstoupit lékařskou rekonstrukci. Třetí díl sleduje život Hany Kvapilové (Jana Hlaváčová), herečky, která spolu se svým manželem, režisérem a dramatikem Jaroslavem Kvapilem (Petr Kostka), usiluje o začlenění českého divadla do evropských proudů. Dietl zde klade důraz na její umělecký a životní profil.
Ze seriálu Tři sporyAutor: ČSFDNatáčení ale provázely i tragické okamžiky. Herec Richard Záhorský zemřel přímo na place, což bylo pro všechny kolegy emocionálně náročné. Režisér si tuto událost podle Luďka Munzara dlouho vyčítal, protože byl známý perfekcionista a celé natáčení bylo náročné. Pokud si seriál pustíte, nadchne vás i v současnosti, ač černobílý. Jeden z diváků do hodnocení například napsal: „Pro mě osobně doposud neznámý a nečekaný skvost, který jsem hltal od začátku až do konce. Parádní scénář, skvělí herci a výborný režisér.“ Tři spory jsou tak nejen poctou Národnímu divadlu a jeho významným osobnostem, ale i ukázkou Dietlovy schopnosti napsat dramaticky silné, historicky přesné a zároveň emocionálně působivé televizní dílo.
5. místo: Nemocnice na kraji města (1977): 74 % na ČSFD
Seriál, který z Jaroslava Dietla udělal autora známého napříč generacemi, se stal ikonou československé televizní tvorby – a přesto je v diváckém hodnocení na ČSFD až na 5. místě v Dietlově autorské tvorbě.
Nemocnice na kraji města sleduje osudy lékařů, sester a pacientů ortopedického oddělení vedeného primářem Sovou. Diváky si získala nejen propracovanými postavami, ale i realistickými dialogy a vysoce kvalitními hereckými výkony. Příběh začíná dramaticky. Do nemocnice je po autonehodě přivezen těžce raněný hokejista Přemysl Rezek, na oddělení nastupuje mladá lékařka Alžběta Čeňková (Eliška Balzerová) a nechybí ani nezapomenutelný doktor Štrosmajer, svérázně komentující práci sestry Huňkové. Primář Sova, původně v podání Karla Högera, se během rodinné oslavy začíná obávat o osud svého syna Karla.
Ze seriálu Nemocnice na kraji městaAutor: ČSFDNatáčení však provázely tragické události. Karel Höger zemřel během natáčení, a tak všechny jeho scény musely být přetočeny s Ladislavem Chudíkem. Jedna z nich však byla zachována. Ve finální epizodě Setkání odjíždí primář Sova svým moskvičem zpět do Týniště, a protože kamera zabírá auto zezadu, mohl režisér Jaroslav Dudek zachovat z piety k herci původní scénu s Karlem Högerem. Seriál měl původně 13 dílů, po obrovském úspěchu však bylo dotočeno dalších 7. Přestože vznikal v době totality, našel si cestu i za hranice. Například v Německu sledovanost dosahovala 40 %, což byl rekord tehdy srovnatelný jen s nejsledovanějšími sportovními přenosy, a vysílal se i ve Finsku. Jedinou výjimkou byl Sovětský svaz, kde by údajně nikdo neuvěřil, že existuje takováto nemocnice. Mezi zajímavosti patří i fakt, že Jaroslav Dietl chodil na natáčení jen zřídka, cítil, že tam spíš překáží. Postava Alžběty Čeňkové byla navíc napsána podle jeho manželky Magdaleny Dietlové, což přidalo seriálu osobní nádech a autentický citový rozměr.
Ze seriálu Nemocnice na kraji městaAutor: ČSFDSledujte rubriku Prostě fenomén!
-
Související články
Snadné, rychlé a rozhodně nezapomenutelné. Takhle by se daly popsat svatby v Las Vegas. Přestože …
Tygr z Mompracemu a legendární pouťová trika, které prostě muselo mít každé dítě, jinak se na něj …
Od premiéry prvního dílu kontroverzní reality show Výměna manželek letos uplynulo už 20 let. Pořad, …
V devadesátých letech minulého století přišla vlna nezávislosti a fantazie se rvala vpřed jako divý …
Discoland Sylvie. Noční klub, který se stal v devadesátých letech kultem a za jednu noc dokázal vydělat …
Lucie Bílá si vždycky přála velkou rodinu. Její touha po více dětech se nenaplnila, svému jedinému …
Klíčová slova:
byli jednou dva písaři, Alexandr Dumas starší, Píseň pro Rudolfa III., Tři spory, seriály, Jaroslav Dietl, nemocnice, herec, Alexandre Dumas starší, Miroslav Horníček, projekt, Nemocnice na kraji města, režisér, Karel Höger, Česko-Slovenská filmová databáze, Vladimír Menšík, Jiří Sovák
Diskuse ke článku
.
