Zmizeli beze stopy: 5 dětských osudů, které dodnes děsí Česko
Zmizeli na cestě do školy, k babičce, jen o pár ulic dál, nebo dokonce doma. Jedno mají společné: Od chvíle, kdy je někdo viděl naposledy, uběhly roky a jejich příběhy zůstávají stále bez konce. Policie čas od času obnoví pátrání, objeví se nová svědectví, ale jistá odpověď nepřichází. Připomeňme si pět dětských případů, které dodnes tíží českou veřejnost.
Ivana Košková: Odjela na kole a od té doby ji nikdo neviděl
Byl červenec 1997, prázdninové odpoledne, které mělo být úplně obyčejné. Čtrnáctiletá Ivana Košková vyjela na kole z Příšovic za tetou do nedalekého Svijanského Újezdu. Plánovala si, že u ní přespí, aby mohla další den na brigádu; sběrem rybízu si hodlala vydělat na brusle. Cesta měla být krátká a známá, přesto tam nikdy nedorazila. Ještě u hřbitova, zhruba dva kilometry od domova, ji zahlédla spolužačka. Mávly si na pozdrav a Ivana zmizela za kopečkem. Jenže její nepřítomnosti si toho dne nikdo nevšiml. Tetě o návštěvě předem neřekla a rodiče ji večer nepostrádali. Až další ráno se rodina probudila do hrůzného zjištění, že Ivana není doma. Policii o pohřešování informovali až tehdy. První reakce vyšetřovatelů působila v očích rodiny laxně – předpokládalo se, že mohla odjet ke kamarádce, nebo dokonce k „příteli“. Pátrání se naplno rozběhlo až později, což blízcí považují za ztracený a s největší pravděpodobností klíčový čas.
Ivana KoškováAutor: archiv BleskuRoky plynuly, stopy chladly a případ se stal jednou z bolestných nevyřešených záhad Liberecka. Až na jaře 2025 se na scéně objevil nový svědek a specializovaný tým Tempus se rozhodl případ znovu otevřít. Koncem dubna zahájili policisté spolu s hasiči rozsáhlou akci v katastru obce Pěnčín, asi tři kilometry od místa, kde byla Ivana naposledy spatřena. Prohledávali skládku, okolí domů a na jedné zahradě v Albrechticích dokonce bagrem rozkopali septik. Právě zde dříve bydlel muž, kterého vyšetřovatelé už na počátku zařadili mezi prověřované osoby. Nyní se k němu vrátili jako k podezřelému. Muž už z obce dávno odešel a dům má nové obyvatele, které přítomnost kriminalistů překvapila. Uvádí se, že policisté ze septiku vytáhli úlomky kostí, které by mohly být lidské, ale i zvířecí. Na místě to nešlo určit, proto se teď čeká na odbornou analýzu.
Vyšetřovatelé za ta léta prověřili řadu hypotéz: Od nehody s následným ukrytím těla a kola přes únos spojený s návštěvou provozovatelů kolotočů a pouťových atrakcí, kteří byli tehdy na pivních slavnostech ve Svijanech, až po tajemného Patrika z Ivanina sešitu, jenž mohl být předmětem dívčích snů, ale i možným vodítkem. Nechyběly ani temné teorie o mezinárodním sexuálním obchodu či jiných násilných trestných činech. Žádná z verzí se nikdy nepotvrdila. Přesto policie opakuje, že jediný nový důkaz by mohl případ znovu posunout a snad po letech přinést odpovědi na otázky, které stále bolí.
Honzík Nejedlý: Ke kamarádovi nikdy nedošel
V sobotním odpoledni 17. ledna 1998 vyrazil devítiletý Honzík z Prahy‑Podolí zahrát si hry na počítači ke kamarádovi jen pár set metrů od domova. Po cestě ho potkal jeho dětský lékař, kterému řekl, že jde za kamarádem; byl posledním, kdo Honzíka viděl. Rodiče kontaktovali policii ještě téhož večera, ale oficiální pátrání bylo vyhlášeno až o tři dny později. První noc bez aktivního zásahu byla ztracena; policie dlouho prověřovala rodinu a variantu únosu nezačala řešit včas. Záchranné jednotky se psy byly nasazeny až později. Sbírání stop bylo potom sice systematické (policie použila vrtulník s termovizí, zapojila se i říční policie a Interpol), ale neúspěšné. V hledání se angažovala i široká veřejnost. Rodina nabídla i finanční odměnu – původní částka symbolických 100 000 Kč později dosáhla výše až 1 milionu korun, nicméně žádné vypovídající informace se neobjevily.
Jan NejedlýAutor: Alexandr Malachovský / CNC / ProfimediaNeobvyklou stopu přinesl muž působící v rakouském gay klubu v Linci. Tvrdil, že Honzíka znal, a nabízel informace při setkání na Václavském náměstí za výměnu peněz. Policie však scénu s výjezdovkou, houkačkami a uniformami podle rodiny nezvládla – muž se nakonec neukázal a celá varianta ztroskotala na špatné taktice zásahu. Na internetových fórech i v médiích se objevovaly spekulace o pohybujících se podezřelých v okolí podolského stadionu, o možném unesení. Nikdy ale nedošlo k žádnému konkrétnímu odhalení.
Nedostatek průkazných svědectví a důkazů přetrval přes desetiletí. Celou tu dobu se syna snažil hledat i jeho otec, který roku 2014 podlehl rakovině, aniž by získal odpověď na otázku, co se s Honzíkem stalo. A jeho rodina to neví dodnes. Od ukončení vyššího věku Honzík z databáze pohřešovaných zmizel – typický osud archivovaného případu bez vrácení do veřejného hledání. Podle policistů by byl případ znovu otevřen, pokud by se objevil jakýkoli nový důkaz. Honzíkovo zmizení tak zůstává jedním z nejbolestivějších a symbolických nevyřešených případů v historii české kriminalistiky.
Michaela Patricia Muzikářová: Holčička, která do školy nedorazila
Míše bylo dvanáct a v mrazivém lednu 2017 měla před sebou obyčejný školní den. Škola byla jen kousek, pár minut pěšky od bytu v ústecké čtvrti Klíše. Jenže tam nikdy nedošla. Zmizela, jako by se po ní zem slehla. Ještě pár dní předtím napsala na Facebook děsivý vzkaz: „Nesnáším je, nesnáším. Koho? Mámu a toho.“ „Tím“ myslela přítele své matky, Otakara S., jednorukého muže s temnou minulostí. Policie se k němu brzy upnula jako k hlavnímu podezřelému. Podle oficiální verze měla Míša 11. ledna ráno vyrazit do školy. Jenže nikdo ji už po odchodu z domu neviděl. Zajímavé je, že matka ji vlastně neviděla ani večer předtím; vrátila se pozdě z práce a myslela si, že dcera spí. Ráno odcházela v pět, aniž by zkontrolovala, zda Míša opravdu leží ve své posteli. Mohla tedy zmizet už v noci. Její mobil se naposledy přihlásil na Facebook 10. ledna ve 21.30. Do školy si ho obvykle nebrala, takže to tehdy ještě nepůsobilo podezřele. Jenže během prohlídky bytu se našlo něco, co vyšetřovatele znepokojilo – biologické stopy, konkrétně sperma, a to nejen na Míšině prostěradle, ale dokonce i na čistém prádle v jejím pokojíku.
Michaela Patricia MuzikářováAutor: Policie ČRRozjela se obrovská pátrací akce. Policisté, dobrovolníci, psovodi – ti všichni prohledávali okolí domu, lesy, skládky, garáže i střechy. Z Německa přijel speciálně vycvičený pes na hledání dětí. Stopa vedla po známé cestě do školy… a pak náhle končila. Jako by ji někdo odtamtud odvedl. Hlavní podezřelý Otakar S. měl za sebou obžalobu z pohlavního zneužívání jiné dívky, Míšiny kamarádky. Podle svědků Míšu neměl v oblibě a ona jeho také ne. V minulosti se o něm šířily příběhy o uspávacích lécích, plynu puštěném v bytě a násilných sexuálních praktikách. Čtyři dny po Míšině zmizení se pokusil o sebevraždu. Nevyšlo mu to, nicméně o devatenáct dní později už ho našli oběšeného v pronajatém bytě u Plzně. Napsal dva dopisy na rozloučenou, ale ani v jednom se nepřiznal. Policie už nikdy nenašla jiného podezřelého. V kufru jeho auta se objevily Míšiny školní pomůcky. Přesto nebyl nikdy obviněn; důkazy proti němu byly nepřímé a klíčová svědkyně, Míšina matka, o některých okolnostech lhala. Sama později přiznala, že ji k tomu Otakar donutil. Předpoklad kriminalistů je, že Míša už nežije a její tělo se nikdy nenašlo.
Pátrání bylo v září 2017 odloženo, ale platí, že pokud přijde nový tip, případ se znovu otevře. V dubnu 2021 tak policisté prohledávali jímku na Plzeňsku, ale bez výsledku. Míša tedy dodnes zůstává v databázi pohřešovaných.
Jan Štefuca: chlapec, kterého odnesla voda
Byl březen 2005, jaro se probouzelo, ale v Podkrušnohoří se tohle probuzení neslo ve znamení silných povodní. Pětiletý Honzík Štefuca žil s rodinou v Jirkově na Chomutovsku. Byl to obyčejný kluk, který rád běhal venku s kamarády. Jenže jedno odpoledne skončilo tak, že už se nevrátil domů. Podle jediného svědka, tehdy jedenáctiletého kamaráda Jirky, si oba hráli poblíž Podkrušnohorského přivaděče – rychlého, ledového proudu, který byl tou dobou hodně rozvodněný a nebezpečný. Házeli do něj krabice, dívali se, jak je unáší proud. Honzík uklouzl. „Podával jsem mu ruku, ale stáhl mě do vody,“ plakal později Jirka. Kolemjdoucí ho vytáhli z proudu o kilometr dál. Sotva se nadechl, křičel: „Je tam ještě kamarád Honzík!“ Ale Honza už zmizel pod hladinou. Rozběhlo se okamžité pátrání.
Jan ŠtefucaAutor: Policie ČRHasiči, policisté, psovodi i dobrovolníci pročesávali okolí. Prohledávaly se břehy, přilehlé terény i samotný přivaděč. Proud byl silný a voda kalná. Ani několikadenní snaha nepřinesla žádnou stopu. Přitom tehdejší jarní vody si už o den dřív vyžádaly život jiného člověka, vodáka, který se utopil na rozbouřené Sázavě. Nebezpečí bylo reálné a smrtící. Policie od začátku pracovala s verzí nešťastné náhody – pád do vody a utonutí. Jenže bez těla nebo jakékoli hmotné stopy není možné nic potvrdit. Rodiče zůstali uvěznění mezi nadějí a bezmocí. Případ se tak ani po letech neuzavřel. V březnu tohoto roku uběhlo 20 let od jeho zmizení, ale Honzík je stále v databázi pohřešovaných.
Valerie Kvasničková: Nebezpečí může číhat doma
Případ Valerie Kvasničkové začal vyplouvat na povrch v srpnu 2018 a hned od začátku byl ještě podivnější než jiné. Policie vyhlásila pátrání po šestileté Valince, nicméně s informací, že reálně zmizela už na podzim předchozího roku. Teprve půl roku po jejím zmizení tak začalo pátrání, když na podivné okolnosti upozornil její příbuzný. Zprvu se romská rodina, kde se o děti starala babička Soňa, jevila jako relativně bezproblémová, ale rychle se začala odkrývat hrůzná realita. V roce 2016 zemřel syn Soni Kvasničkové, a protože péči o děti jeho žena nezvládala, požádala o jejich svěření do své péče právě otcova matka. Nepoháněla ji ale láska, nýbrž snaha o finanční obohacení (byla zadlužená a měla exekuce). Vnoučata pravidelně týrala, především právě malou Valerii. Svazovala ji, bila, přivazovala k topení či záchodové míse, tahala za vlasy, házela s ní o zeď, nechávala ji bez jídla (holčička z hladu jedla toaletní papír) a opakovaně jí fyzicky ubližovala. Valinku viděli její bratři naposledy poté, co bila zbita. Ležela v posteli, skláněla se nad ní babička. Ráno pak holčička nemluvila a vypadala, jako když spí...
Valerie KvasničkováAutor: Policie ČRPřestože sociální pracovnice rodinu několikrát kontrolovala a Valinka tam chyběla, žádný problém nezaznamenala. Babička tvrdila, že Valerie bývá ve školce, ale tam už reálně od října 2017 nebyla. Když Valerie zmizela, babička přicházela s různými verzemi, kde je: v Německu v léčebně, v dětském domově, u paní, kterou měla její vnučka v oblibě. Ukázalo se ale, že se připravovala na odcestování do Německa. Zdá se, že věřila, že se nikdo po vnučce nebude ptát. Valeriini bratři vzpomenuli i skutečnost, že když jim na Vánoce přinesla návštěva dárky, Valinčiny nechala babička rozdělit mezi ně s tím, že ona už je nebude potřebovat. Musela tedy vědět, že dívka už se nevrátí. Navíc se odhalila i skutečnost, že stejně jako týrala svá vnoučata, týrala v 80. letech také své tři děti – a byla za to ve vězení.
Policie prověřila více možností, co se s Valinkou mohlo stát. Přiklání se ale k verzi, že je mrtvá. Protože se nenašlo tělo, nemůže z její smrti nikoho obvinit. Babička Soňa Kvasničková tak byla odsouzena na osm let vězení „jen“ za týrání, opuštění dítěte a zpronevěru sociálních dávek (pobírala je i v době po zmizení vnučky). Sociální pracovnice, která rodinu kontrolovala a nezaznamenala ani týrání dětí, ani Valinčino zmizení, byla odsouzena k pětiletému podmíněnému trestu za zanedbání svých povinností.
-
Související články
Zahrada jednoho nenápadného domu v Albrechticích na Liberecku se nyní proměnila v dějiště mrazivého …
Vražda ženy z videopůjčovny ve Šternberku na Olomoucku byla středeční půlnocí promlčena. Kriminalistům …
Byl nezvykle teplý 17. leden 1998, když vyrazil tehdy devítiletý školák Honzík Nejedlý za svým kamarádem. …
Ivana Košková z Příšovic na Liberecku beze stopy zmizela v létě 1997. Nyní, po 28 letech, přichází …
Na dvě desítky pátracích akcí po pohřešovaných zaměstnaly od začátku roku policisty v Pardubickém …
Na konci ledna roku 2006 byl v Durychově ulici v pražské Lhotce zastřelen podnikatel a údajný šéf …
Klíčová slova:
ztracené děti, nevyřešené případy, honzík nejedlý, ivana košková, michaela patricia muzikářová
Diskuse ke článku
.
