2°C
Když není dobře nám, dospělým, nějak se s tím dokážeme popasovat. Když ale vidíme trpět své dítě, je to bolest, která je v podstatě nesnesitelná. Ale vydržet musíme – tak, jako mladá maminka Katarína.
Radostné děťátko
„Odmalička byl živé děťátko, všechno ho zajímalo, začal brzy chodit, zbožňoval být venku od rána do večera, i v zimních měsících dokázal prospat v kočárku dlouhé hodiny. Byl rád ve společnosti dospělých, dětí i zvířátek, které choval jeho pradědeček. Byl samostatný, rozumný a vnímavý a hlavně neustále usměvavý,“ vypráví maminka. Všechno se to začalo měnit koncem července 2019. „Janko začal být nervózní, uplakaný, vyžadoval víc a víc mé pozornosti, začal se bát, přestal jíst, začalo i noční pocení.
Byl pořád unavený a přestal se zajímat o věci, které ho dřív bavily a které měl rád,“ vzpomíná Katarína. Své mamince řekla: Mami, Janko má asi leukémii… "Mámu to hrozně vyděsilo. Četla totiž o leukémii na internetu a dozvěděla se, že jedním ze symptomů je i nepřirozená bledost. A bledý Janko byl. Na druhou stranu netrpěl třeba teplotami, což je další důležitý ukazatel." Tuhle děsivou variantu tedy Katarína zatím pustila z hlavy.
Velké trable
V srpnu 2019 ale klouček teploty začal mít. Rodiče tři týdny chodili po doktorech, byli na pohotovosti, pokaždé se ale dozvěděli, že je to jen viróza a že se nemají bát, že je syn jinak v pořádku. „Až za tři týdny mu odebrali vzorek krve a už jsme cestovali do nemocnice, nejdřív na dětské oddělení v Žilině a odtud nás převáželi do Banské Bystrice na kliniku dětské onkologie a hematologie." 3. září mu lékaři vzali vzorek kostní dřeně a následně diagnostikovali akutní lymfoblastickou leukémii.
„Do poslední chvíle jsem věřila, že to nic vážného nebude. Jenže to už Janko bojoval o život. Kostní dřeň byla napadená zhruba z 95 %. Začal se léčit, procházel jednotlivými fázemi chemoterapie. Po nejdůležitějším odběru kostní dřeně nám zavolali výsledek s tím, že máme přijít na příjem a že Janko bude zařazený do skupiny s vyšším rizikem (vysoko dávkovaná chemoterapie) a následovat bude transplantace kostní dřeně. Život se nám zhroutil dvakrát během pár měsíců,“ vypráví máma, která prochází peklem.
Šok a vztek
„Jak to zvládáme? Ani nevím, jak odpovědět. Když nám oznámili, že Janko má leukémii, můj pláč byl asi slyšet na celou nemocnici. Potom jsem už nevnímala nic. Nechala jsem partnera v místnosti s přednostkou kliniky a doktorkou samotného. Běžela jsem za malým, nemohla jsem tomu uvěřit. Několik dalších dní jsem brečela a brečela. Všechno jsem si vyčítala,“ povídá Katarína o asi nejtěžších okamžicích svého života.
Po jednom vyšetření, které Janko podstoupil, jí pan doktor řekl: „Klidně plačte, křičte, je to úplně normální, ale hlavně si nic nevyčítejte a neptejte se, proč můj syn... Odpověď nepřijde, věřte, že má celý život před sebou a my uděláme všechno, co bude v našich silách.“ Tehdy se psychicky nakopla a začala věřit ve svého syna. V to, že to zvládne. Slíbila mu, že při něm budou stát v dobrém i ve zlém.
Je to bojovník
„Velkou a nejdůležitější oporou nám byl tatínek Ján Bobek. Byl s námi nonstop. Janko to zvládal bez problémů, nezvracel, neměl alergické reakce. Měl jen problémy s chůzí. Bolely ho nožičky, takže jsme museli cvičit a nutit ho chodit. Teď jsme přešli na HR protokol, to už snáší hůř. Má afty v pusince, trpí nechutenstvím. Stále je ale velký bojovník, vždy se z toho nějak rychle dostane, a to mě posouvá dopředu. Každé jeho malé vítězství nad nějakou komplikací,“ snaží se být Katarína pozitivní a optimistická.
Chlapeček ale nechápe, že nemůže jít ven, že musí být pořád v pokoji. Je to pro něj prý někdy horší než chemoterapie samotná. Když vyjde z pokoje, alespoň na chodbu nebo do herny, je to jiný chlapec, šťastné dítě, kterému nic nechybí.
Nejhorší je bezmoc
Nejtěžší je podle Kataríny vidět své dítě trpět a neumět mu pomoct. „Ale on je bojovník od začátku a věřím, že všechno zvládneme až do úplného a hlavně úspěšného konce. Moc prosím lidi, aby si našli chvilku, zaregistrovali se v registru dárců kostní dřeně a nám věnovali modlitbu. Důležité je hlavně věřit. Kromě Jankova zdraví, jeho krásného úsměvu, nepotřebujeme nic…“
Na Janka a jeho rodinu se můžete podívat v naší fotogalerii:
Výzva: Malému Jankovi nebo jinému nemocnému se můžete pokusit pomoct i vy
Chcete pomoct? Klára Conková, manažerka marketingu Českého národního registru dárců dřeně, odpovídá na otázku: V čem je nejčastější potíž při shánění vhodných dárců?
Pravidla pro vstup, jako věkové rozmezí i požadavky na zdravotní stav, jsou poměrně přísná, a proto nemůžeme registrovat každého zájemce. Jde nám především o „kvalitu“ registru, nemůžeme takzvaně „jet“ na kvantitu. Zároveň je mezi mladými lidmi (na které samozřejmě cílíme nejvíce) ještě hojně rozšířen strach z jehly v kosti a následné bolesti. Nová, mladší metoda pomocí separace buněk z krve (jako odběr plazmy) ještě není rozšířená v povědomí veřejnosti.
O to se v posledních letech snažíme a doufáme, že tak odpadne při rozhodování mladých lidí, zda vstoupit či nikoli, faktor strachu. Krvetvorné buňky se používají pro léčbu pacientů s leukémií. Ročně jí v Česku onemocní několik set lidí, u dalších desítek lidí se objeví porucha krvetvorby. Za 25 let fungování registru se mění druhy leukémií, pro něž se transplantace jako léčba využívá, počty potřebných pacientů jsou ale stále podobné. Více na: www.kostnidren.cz
Snažíme se pomáhat! Magazín Blesk pro ženy přináší každý týden příběhy skutečných lidí a nyní oslovujeme i vás: Chcete se naučit vařit, toužíte po profesionálním focení, potřebujete finanční poradenství? Napište nám svůj příběh a my se 12 z vás pokusíme pomoci. Své příspěvky posílejte na eva.fridrichova@cncenter.cz
Nové číslo magazínu Blesk pro ženy seženete na novinových stáncích nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE.
