2°C
Paní Božena Dardová, rozená Pomahačová, se narodila 19. listopadu 1928. Její rodina patřila mezi Čechy, které přilákaly do jihoevropské země v roce 1907 přísliby různých úlev a možnosti levnějšího nákupu půdy. Otec po úraze na kladenském dole už nemohl pracovat jako horník a vyučil se malířem pokojů. Tím se v Chorvatsku následně živil. Maminka paní Boženy pracovala jako švadlena.
V Malé Ludině a okolních vesnicích žilo více českých rodin. Vznikl zde i Český dům, kde rodiny spolu slavily české tradiční svátky a hrálo se ochotnické divadlo. Vznikla také soukromá česká škola, kterou podporoval československý stát. Vlastenectví potvrdili Češi také v roce 1938, kdy se chtěli připojit ke všeobecné mobilizaci a vydali se na konzulát. Tam však byli na několik dní uvězněni, protože je chorvatské úřady podezřívaly ze spojenectví se Srby.
Sílící nacistická agrese proti Jugoslávii a následný vznik Nezávislého státu Chorvatsko daly Čechům pocítit nepřízeň fašistického režimu, který je chtěl prohlásit za Chorvaty. V červenci 1941 byly české školy uzavřeny, menšinové spolky rozpuštěny a jejich funkcionáři uvězněni. "Někteří Chorvati Němce přivítali. Věřili, že jim pomohou odtrhnout se od Bělehradu. Slíbili jim samostatné Chorvatsko a Srbsko, že spadnou pod německý protektorát," vypráví paní Božena.
Dne 17. dubna 1941 se Jugoslávie rozpadla na několik částí. Chorvatští ustašovci určili území dnešního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny jako svůj stát. Srbsko bylo rozděleno mezi několik států.
V roce 1944, během války, se Božena Dardová vdala. Bylo jí šestnáct let. Také manželova rodina pocházela z Čech. Do jejich novomanželského života brzy vstoupily válečné události. V okolních lesích se ukrývali uprchlíci, kteří byli pronásledováni ustašovci a nacisty. Jednou na ně narazil manžel paní Boženy se svým otcem. Živili se jako kováři a do lesa jezdili pro dřevěné uhlí. Uprchlíci je požádali o panty a závěsy ke dveřím.
Mučení manžela
Mezi uprchlíky byl však také nasazený agent, který je oba udal ustašovcům. Manžel paní Boženy skončil v koncentračním táboře v Jasenovci, kde byl mučen. "Píchali mu při výslechu špendlíky pod nehty. Ustašovec si mu přitom sedl na ruku, aby necukal, a můj muž mu prokousl přes kalhoty zadek. Hrozně ho za to zmlátili," vzpomíná pamětnice.
Paní Božena se svou rodinou sbírala podpisy od svých chorvatských sousedů, aby dosvědčila, že se její muž ničeho nedopustil. To však nebylo nic platné. Z úřadu se jí dostalo odpovědi, že je její manžel nebezpečný pro "veřejný pořádek". Z koncentračního tábora mu později pomohl právník najatý v Záhřebu.
Strach měli však také obyvatelé Malé Ludiny a dvou sousedních obcí: Velké Ludiny a Vidrinjaku. V lesích zmizeli dva němečtí vojáci a nacisté měli podezření, že je zabili partyzáni. Udělali tak na místní vesnice zátah. "Přišli Němci a odvedli celou naši rodinu. Tenkrát jsme si mysleli, že nás odvedou stejně jako lidi z Bosny do koncentračních táborů. Bála jsem se, že nás postaví ke zdi a každého z nás zastřelí," vzpomíná paní Božena.
Nikdo se v ničem nevyznal
Proti nacistům však vystoupil jeden místní, který uměl německy. Podle vzpomínek paní Boženy řekl, že jestli se jejich lidem něco stane, budou okolní lesy plné partyzánů. Pár hodin po proslovu byli všichni propuštěni. "Nikdo se v tom tehdy nevyznal. My jsme se v tom museli proplétat a žít," vypráví pamětnice.
Mezi válečné oběti se zapsal její švagr, který pomáhal partyzánům. Vozil jim oblečení a obilí. Jeden ze sousedů ho udal a ustašovci ho zabili. Rodina tchyni odvedla a vojáci později její dům vyrabovali. "Žili jsme v neustálém strachu a nebezpečí," dodává paní Božena.
Přišli z horšího
Po válce se většina Čechů z Malé Ludiny a okolních vesnic vrátila do Československa. Mezi nimi byla také rodina Boženy Dardové. "Už nezbyli žádní krajani, tak jsme taky šli. Stěhovali jsme koně, krávu, králíky, slepice, do toho jsem měla devítiměsíční dítě a starší dceru," vypráví pamětnice.
Přestože se vrátili do komunistického režimu, svého rozhodnutí rodina nikdy nelitovala. Vnímala politické procesy, byla proti popravě Milady Horákové, ale ve srovnání s válečnými útrapami v Chorvatsku to prý bylo pořád lepší. "My jsme přišli z horšího," uzavírá vyprávění Božena Dardová.
Připraveno ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum a sbírkou Paměť národa. Připojte se ke Klubu přátel Paměti národa a pomozte najít a zachovat další skutečné příběhy. Čtěte i další příběhy 20. století a podpořte Paměť národa charitativním během.
