Jsem rozvedená, mám dospívající dceru a momentálně jsem se svým životem i rodinným stavem nadmíru spokojená. S dcerou jsme si zažily své, bývalý manžel byl psychicky nemocný a odmítal se léčit. Své vnitřní peklo řešil alkoholem. Co všechno jsme s dcerou po boku bývalého muže prožily, by vydalo na román s hororovým nádechem. Po rozvodu se mi neskutečně ulevilo. Nyní je bývalý manžel v léčebně, ze které se jen tak nedostane. Půl roku po rozvodu totiž spáchal trestný čin.

Nečekané narušení životní rovnováhy

Já se po rozvodu přestěhovala zpět do Prahy, do čtvrtě, kde jsem předtím skoro dvacet let žila. Mám tu kamarádky, maminku i sestru s rodinou. Rychle jsem si našla práci. Učím na druhém stupni a jsem už tři roky moc spokojená.

Vztah zatím nehledám, po rozvodu jsem se dávala velmi dlouho dohromady, a nejen já, ale i dcera. Nyní jsme obě v relativní pohodě a užíváme klidu, bezpečí a zázemí, které  máme. Křehkou rovnováhu mi však narušuje jeden poněkud urputný tatínek, který se do mě patrně bezhlavě zamiloval a kterého není jednoduché odmítnout.

Příběh čtenářky: Toužím se vyspat se svým ex, i když má novou rodinu a dítě!

Onen muž je také rozvedený a má lehce problematického syna, kterého má ve střídavé péči. Jako otec funguje ukázkově, navíc je členem školské rady a také se angažuje v naší městské části. Tomuto muži jsem padla hned při prvním setkání do oka. Třídní schůzky u nás probíhají formou konzultací, a tak každému rodiči, který má zájem, poskytnu jistý čas, abychom probrali, co je potřeba. On byl poslední na řadě a já tehdy nerozvážně udělala velkou chybu, které dodnes lituji.

Udělala jsem chybu, které dodnes lituji

Nechala jsem se ve své naivitě doprovodit domů mužem, jehož syna učím. Měli jsme stejnou cestu, a tak na mě jednoduše po konzultaci počkal, než si sbalím věci, a vyrazili jsme. Příjemně jsme si cestou povídali a nakonec se i zastavili v cukrárně pro zákusky domů. Než nám dezerty zabalili, dali jsme si rychlou kávu. Vše jsem vnímala naprosto přátelsky, on bohužel jinak. Povídali jsme si nejprve o jeho synovi a o situaci ve škole, pak o rozvodech i obtížích rodiče, který vychovává dítě bez partnera. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že se do mě onen tatínek zamiluje.

V osmnácti zjistila, že nemá vaginu. Její přítel jí přispěje na operaci

Vše trvá už rok. Nejprve jsem si tak trochu myslela, že je to jen starostlivý otec a trochu podivín, když byl schopný mi dvakrát týdně volat a snad každých čtrnáct dní sjednávat osobní schůzky. V naší škole jsou rodiče vítáni, a tak jsem se mu pochopitelně snažila vyjít vstříc.

Po čase mi však bylo hodně nepříjemné, že měl tendence mi stále něco nosit a probírat se mnou věci, které se vůbec netýkaly syna. Nicméně atmosféra na škole je taková, že se snažíme jakékoliv zapojování a zájem rodičů podporovat. Několikrát jsem se už ze schůzky vyvlékla, ale obecně je mi hodně nepříjemné se z čehokoliv vymlouvat.

Jeho náklonnosti si všimly i kolegyně

„Ten chlap je z tebe naprosto paf!“ řekla mi jednou kolegyně, když onen otec odešel. Nechápala jsem, jak to myslí, a tak se rozpovídala. Údajně je naprosto evidentní, a nevšimla si toho jen ona, že se do mě ten muž zbláznil. Prý na mě hledí jako na svatý obrázek, a měla bych ho vidět, než zaklepe na kabinet! Upravuje se, ošívá, kontroluje účes… Vyvedlo mě to z míry. Časem jsem se začala dovídat, že se na mě na různých místech vyptává, chválí mě, zmiňuje mě.

Příběh čtenářky: Mám únavový syndrom a manžel se chce kvůli tomu rozvést

Nicméně lásku mi onen muž nikdy přímo nevyznal. Mnohokrát mi řekl, že jsem úžasná a krásná žena, několikrát se mě snažil pozvat na večeři. Stále mi nosí nějaké drobné pozornosti. Ty se snažím odmítat, nepůsobí to dobře na ostatní kolegy a rodiče. Jak ale taktně říci muži, se kterým budu ještě dva roky v kontaktu – bez toho, že bych se ho nějak dotkla – že o něj nemám zájem a svůj pohled na věc určitě nezměním?

Je na něm něco divného

Onen tatínek mě fyzicky naprosto nepřitahuje, také mi trochu nahání strach jeho vytrvalé dvoření a zájem, někde vzadu mi bliká varovná kontrolka, že je na něm něco divného.

Možná mám i trochu obavy – přiznávám, že po mých životních zkušenostech asi trochu paranoidní – aby se mi po odmítnutí nějak nemstil. Vlastně mužům moc nedůvěřuji, vždy když mi někdo zkazil životní klid a štěstí, tak to byl nějaký muž – děda, táta, bývalý manžel. Nevím, jak z toho ven.

Saša (36), ilustrační foto

Kolik milenců je už moc? 10, 20 nebo 30? Čtenářky se nám svěřily!

Milujete smažák? Pak pro vás máme hodně špatnou zprávu!