4°C
Měl to být osud. Hope se se Stevem potkala už čtyři roky předtím, než spolu začali vůbec chodit. Vedla terapeutickou skupinu pro závislé na alkoholu a drogách, kam musel Steve docházet kvůli řízení pod vlivem. V tu chvíli v něm neviděla nikoho jiného než jednoho ze svých svěřenců.
O čtyři roky později šla Hope ven se svými přáteli, a kde se vzal, tu se vzal: Steve. Jenže ona zrovna nebyla v tom nejlepším citovém rozpoložení a celý večer mu vlastně plakala nad svým bývalým přítelem. Jeho to ale neodradilo a hned druhý den jí zavolal a pozval ji na rande. První schůzka byla romantická, Hope z ní šla do kolen a naprosto podlehla kouzlu bývalého hokejisty.
Pár měsíců štěstí
Tak spolu začali randit, když se u Steva objevily první zdravotní problémy. Cítil bolest v zápěstí, což lékaři přisuzovali právě bývalým zraněním z hokeje. Když se bolest začala objevovat i v jiných částech těla, cítil slabost i v nohou. Což je jedním z hlavních příznaků ALS, neboli amyotrofické laterální sklerózy. Nemoci, která postihuje centrální nervovou soustavu, kdy je člověk postupem času úplně paralyzován, zachovány mu však zůstanou mentální schopnosti.
A právě amyotrofickou laterální sklerózu Stevovi diagnostikovali jen pár měsíců poté, co s Hope začal chodit. Svou nepříliš optimistickou budoucnost jí sdělil s tím, že samozřejmě pochopí, když se s ním rozejde, protože to není žádný život – s mrzákem. Jenže Hope o tom nechtěla ani slyšet. "Já nikam nepůjdu," byla její okamžitá reakce. A to bylo také poprvé, co spolu hovořili o svatbě.
"Když tedy nechceš odejít, vezmeš si mě?" požádal svou lásku Steve o ruku. Ani na chvíli neváhala, čímž vyrazila dech především svým přátelům, kterým několik let tvrdošíjně opakovala, že ona se rozhodně nikdy vdávat nebude. Jenže člověk míní, život mění.
Oba byli naivní
V říjnu 2011 se tedy vzali. Na svatební cestu odjeli na Belize, kde jim zaplatili líbánky jejich přátelé. V tu chvíli ještě Steve mohl chodit a jen občas mu musela Hope pomoci. "Oba jsme ale byli naivní. Vůbec jsme nevěřili, že nemoc bude postupovat tak rychle," říká Hope.
Zpočátku to skutečně vypadalo celkem jednoduše. Bolest tišily léky a zdálo se, že vše dokážou překonat. Jenže po pár měsících už Steve nebyl schopen sám pohybu, a tak skončil na invalidním vozíku. Ani to je ale neodradilo od toho, strávit spolu krásný aktivní život, a tak začali cestovat po celých Spojených státech, byť bezbariérově.
Komunikace pomocí očí
I tak ale Hope pořád svého muže miluje, i když je péče o něj práce na plný úvazek. Pořád je to, podle ní, ten Steve, do kterého se zamilovala. Když to jen jde, tráví spolu čas venku, Steve může komunikovat pomocí očí.
Průměrná délka života u lidí s ALS nemocí, na kterou zemřel třeba také Stanislav Gross, je 2 až 5 let. Lékaři ale stále nemají léky, které by dokázaly člověka uzdravit, ačkoliv jsou stále prováděny nové a nové studie.
