9°C
Evelyn se narodila 13. prosince, avšak dlouhý život jí sudičky do vínku nedaly. To ale rodiče i lékaři věděli už ve dvacátém týdnu těhotenství, kdy z testů vyšlo najevo, že holčička přijde na svět s chromozomální abnormalitou. Její mozek nebyl dostatečně vyvinut, byl zcela hladký, dýchací cesty příliš úzké, stejně jako srdeční aorta.
Rodiče si svou malou vymodlenou holčičku neužívali příliš dlouho. Evelyn zemřela po čtyřech týdnech, 10. ledna. Byla příliš slabá, než aby byla schopna sama dýchat, a tak jakmile ji odpojili od respirátoru, už se nenadechla. V tu chvíli ji v náručí držela Charlotte a obě holčičky objímal Attila.
Studená postýlka
V nemocnici pak rodičům povolili, aby s dcerou zůstali až do pohřbu, který se měl konat 26. ledna. Tedy šestnáct dnů od smrti Evelyn. K tomu účelu jim zajistili postýlku s chlazením, aby tělo bylo v konstantní teplotě. Zároveň jim povolili, aby s holčičkou chodili ven na procházky. Nakonec si mohli dceru vzít na čtyři dny domů. Když byli venku s kočárkem, lidé se jich samozřejmě na dceru ptali. Vždy říkali, že jen tvrdě spí.
"Vím, že se to pro spoustu lidí může zdát divné, ale potřebovali jsme strávit trochu rodinného času s naší holčičkou a ještě ji pomazlit," vysvětluje své pohnutky jedenadvacetiletá Charlotte. Myslí si, že právě toto jí pomohlo smířit se s její smrtí a vnímat to lépe, než kdyby ji nechala zemřít samotnou v nemocnici, napojenou na přístroje, a nemohla se s ní tak pořádně rozloučit.
Ačkoliv si o tom můžeme myslet cokoliv, nesluší se pro nás mladé rodiče soudit. Každopádně tohoto činu by byl schopen asi málokdo.
