2°C
Bylo to krásné odpoledne. Můj muž se zvedl z křesla u domácího krbu, nalil víno naší dospělé dceři a druhou skleničku podal budoucímu zeti. Dívala jsem se na ně s láskou i dobrým pocitem, že těch dvaatřicet let, které jsem své rodině věnovala, stálo za to. Možná si v té dnešní pohodě ani nevšimnou, že mizím do vedlejšího pokoje. Beru do ruky madlo svého sbaleného kufru, vracím se do obýváku a klidným hlasem oznamuju: „Drahá moje rodino, odcházím. Miluju jednoho muže, chce se mnou žít a já s ním. Čeká na mě před domem, omlouvám se.“
Konečně volná
Nevím, co se dělo u krbu potom. Nasedla jsem do auta a Slávek mě vezl k sobě. Konečně…
Slávek je moje láska. Znám ho stejně dlouho jako svého muže – potkali jsme se jen o dva měsíce později, než jsme se dali právě s Honzou dohromady. O prázdninách na vysokoškolské brigádě, kam se mi vůbec nechtělo. Ani on nebyl volný, chodil tenkrát s Tamarou. A tak jsme kolem sebe těch čtrnáct dní na bramborách jen tak kroužili a tušili, že tohle nebude jen tak… Občas jsme si pak zavolali, napsali si z výletu, potkali se na chodbě ve škole, zašli na kafe. Žádné drama, spíš takové kamarádství s otazníkem. Za dva roky jsem se vdala za Honzu a do roka se nám narodila Eliška. I Slávek se pak oženil, jasně že s Tamarou, a taky si rychle pořídili rodinu.
První milování
Čtrnáct let trvalo, než jsme se poprvé milovali. Tím se otevřela naše velká milostná epopej, která nabírala na síle a nechtěla se zastavit, i když jsme se o to oba mnohokrát pokoušeli. Slávek to nakonec doma neustál, přiznal barvu, ve čtyřiceti se rozvedl a čekal, že i já… Ale mně chyběla odvaha bourat jakž takž fungující rodinu. A tak jsem vedla dvojí život plný strachu, výčitek a morální kocoviny. A pak Slávek onemocněl a nějakou dobu se léčil. V Benešově. Když se odtamtud jednou vrátil, vzal mě za ruku a řekl: „Miláčku, jsem už moc dlouho sám. Nestačí mi vidět tě jednou za čas a dovolenou nechci dál trávit s kamarády. Dana, víš, ta doktorka z Benešova, za kterou jezdím na kontroly, je vdova a trochu se do mě zakoukala. Můžu se k ní prý nastěhovat. Vím, bylo by to pro mě řešení na klidnou druhou půlku života, ale já stojím o tebe, lásko, miluju tě. Jen už nemám sílu na tajné schůzky. Chci s tebou žít. Teď.“
Dál to znáte. Odjela jsem domů, prožila tři bezesné noci a připravila oslavu zasnoubení své dcery.
Největší překvapení
Už je to půl roku. Můj vysněný, krásný a plný život! Všechno se srovnalo, po padesátce se vztahové výkyvy řeší s větším pochopením a úctou ke svobodě druhého. Vážím si svého muže, že mi dokázal odpustit, a Slávka miluju ještě víc než dřív. Jsme nejlepší milenci i nejlepší kamarádi. Jsem mu vděčná za to, že na mě tak trpělivě čekal, i za to, že mi pomohl odejít z manželství, které pro mě i Honzu znamenalo víc povinnost než radost. Jen jsem to měla udělat dřív. Dřív než můj Slávek potkal tu doktorku. Za pár dní se k ní stěhuje…
Čtenářka Mirka
