V civilizované společnosti je incest tabu, takže se vlastně všem těm nenávistným hlasům není co divit. Na druhou stranu platí, že dříve než začnu soudit, je dobré si o dané situaci něco zjistit. Jako v případě pětadvacetiletého spisovatele Samuela Leightona-Doreho. Už pár let žije se svým partnerem, fotografem a designérem Bradley Tennantem, a teď uvažují o dítěti.

Chci, aby mělo mé geny!

Jenže protože chtěl, aby jejich společné dítě neslo i jeho geny, rozhodl se spisovatel požádat svou sestru o trochu netradiční laskavost. Zeptal se jí, jestli by jim nedarovala vajíčka. V takovém případě, kdy by sperma pocházelo od Bradleyho a vajíčka od Samuelovy sestry, by v dítěti byl kus každé rodiny. Dítě by pak odnosila nějaká třetí osoba.

"Je to jediná cesta, kterou se můžeme vydat, pokud chceme mít spolu biologicky dítě," říká Bradley. Nechtějí se do akce pouštět okamžitě, ale výhledově. Je to pro ně otázka pár let. Zatím zjišťují, co vše je nutné kolem toho zařídit. "Je přece logické, že chcete mít dítě s člověkem, kterého milujete, ne?" ospravedlňuje své myšlenky spisovatel. 

Sourozenecká výpomoc

Nicméně i když na dítě ještě teď nespěchají, o možnosti, že by mu s tím "píchla" jeho sestra Bronte, mluvil už dříve, když dospěl a začal uvažovat nad tím, co bude jednou dělat, až zatouží po dítěti. "Myslím, že je tím nápadem nadšená. Vždy jsme k sobě měli dost blízko a dost pro sebe navzájem znamenáme. Řekl bych, že je ráda, že bude ještě o trochu více součástí mé rodiny," říká Samuel. 

Jako máma ale brána nebude. Její bratr by rád, aby ji případně dítě vnímalo jako něco jako "výjimečnou tetu" nebo "kouzelnou vílu". Sám si je vědom toho, jak moc důležitá pro člověka a jeho osobní rozvoj je přítomnost ženy v životě. Proto by byl moc rád, kdyby to byla právě ona. 

Vždy se najdou blbci

Naštěstí podporu nemá pouze ve své sestře, ale i v rodičích. "I když tomu možná někteří nechtějí uvěřit, naši to vzali v pohodě, bez problémů. Horší možná bude, co na to širší rodina, ale uvidíme," nechává otevřené myšlenky na své další příbuzné. Ačkoliv rodiče se s formou, kterou se stanou prarodiči, smířili docela v pohodě, rozhodnutí mladého spisovatele leží v žaludku nejednomu pisálkovi na sociálních sítích, ze kterých se mu dostává opovržení. 

"Bohužel, vždycky se najdou blbci, kteří budou číst pouze titulky, nikoliv celé články. Dostal jsem několik opravdu negativních zpráv na Facebooku i Instagramu. Naštěstí to vyvážily ty pozitivní," říká.