Neděle 22. prosince 2024
Svátek slaví Šimon, zítra Vlasta
Oblačno 4°C

Spala jsem s kamarádčiným mužem, když ona byla v porodnici: Nikdy jí to neřeknu!

foto je ilustrační
11. července 2016 | 06:00

Alkohol sice není omluva, ale v určitých chvílích nám přece jen zatemňuje mozek. Své o tom ví i čtenářka Michaela, která, opojená mnoha skleničkami, podlehla manželovi své kamarádky. A do smrti si to nepřestane vyčítat.

Já a Ivana jsme byly nejlepší kamarádky už od střední. Seděly jsme spolu od prvního dne v lavici, společně chodily na volejbal a později na diskotéky. Moc jsme si chtěly najít i stejnou práci, ale to se nám bohužel nepovedlo. Já jsem šla po škole ještě na nástavbu, Ivana nastoupila jako sekretářka v jedné firmě.

Pan Dokonalý

Právě tam se potkala s Tomášem, kolegou. Zjevně to mezi nimi zajiskřilo. Nejdřív byli na několika schůzkách a pak – jak jsme to dělaly vždycky – proběhla ta "testovací", během které se s nimi jako náhodou potkám, na chvíli si přisednu a kritickým okem nejlepší kamarádky zjistím, jestli v tom není nějaký háček.

Z Tomáše jsem byla od začátku nadšená, byl pozorný, galantní, milý a hlavně – mohl na Ivaně oči nechat. Už po pár minutách jsem byla přesvědčená, že ti dva byli stvořeni jeden pro druhého. Z jedné skleničky s nimi byly nakonec čtyři. Báječně jsme se bavili a já Ivaně další den telefonovala, že si nemohla vybrat lépe.

Do roka a do dne

Asi po půl roce společného randění přišla Tomášova nabídka společného sestěhování a s ní i žádost o ruku. Já jsem v té době byla nezadaná, Ivana na mě měla čím dál míň času, protože ho trávila se svým miláčkem, a musím přiznat, že jsem trošku žárlila. Přesto jsem ale z jejich zasnoubení měla velkou radost a samozřejmě jsem Ivaně slíbila, že jim půjdu za svědka.

Brali se do roka od zásnub a akorát včas. Ivana už byla totiž ve třetím měsíci těhotenství. Já mezitím zkusila vztah se dvěma muži, ale nikdy z toho nebylo nic víc. Už jsem ztrácela naději a navrhovala Ivaně, že jejího Tomáše naklonujeme.

Ivanino těhotenství probíhalo v pohodě a oba se na miminko těšili. Jediné, na co Ivana absolutně neměla chuť, byl sex. Několikrát se mi svěřila, že od momentu, kdy na testu objevila dvě čárky, měla panickou hrůzu se s Tomášem milovat a během těhotenství se to nezlepšovalo. Když jsem se opatrně snažila naťuknout, jak to zvládá Tomáš, jen se bezstarostně smála. Ve svém muži měla podporu a chápal, že hormony udělají s ženou své.

V té době mě nekolikrát napadla ta jedovatá myšlenka, proč ona má všechno a já nic? Ale většinou se mi hned povedlo ji zapudit – je to přece moje nejlepší kamarádka, nebudu na ni trapně žárlit!

Zatmění mysli

Ivana porodila přesně na termín nádhernou zdravou holčičku, kterou se s Tomášem rozhodla pojmenovat Michaela – po mně a po Tomášově mamince. Brečela jsem dojetím a slíbila Tomášovi, že se za nimi večer stavím v baru na zapíjení.

Přišla jsem asi o hodinu později, všichni už měli něco popito, tak jsem do sebe rychle naklopila tři panáky vodky, abych je dohnala, a objednala si drink. Nakonec jsme bar zavírali my dva – já a Tomáš. Což byla ta osudová chyba. Vzali jsme si napůl taxíka, ale jeho nakonec napadlo, že si dáme ještě panáka na rozloučenou u mě doma.

Tam ze sebe najednou začal soukat, jak je na Ivanu pyšný, že to všechno tak zvládla a že má nádhernou dceru. Při tom mě ale držel za ruku a provinile také vykládal, jak už devět měsíců neměl sex, jak z toho šílí a že tak nádherné ženské, jako jsem já, prostě nemůže odolat.

Alkohol, závist a laciné lichotky zafungovaly přesně tak, jak se dalo čekat, a my jsme skončili v posteli. Po dvou hodinách vášnivé soulože ode mě doslova utekl a já prožila nejhorší noc svého života. Co jsem to Ivaně udělala? Jak jsem jí to mohla udělat zrovna dneska??

Konec dobrý?

Dnes je to 5 let a Ivaně s Tomášem se před týdnem narodil chlapeček. Tentokrát jsem na zapíjení nešla. I když Ivana je stále moje nejlepší kamarádka a s celou rodinou se často stýkám, nechci už mít jedinou příležitost takto selhat. S Tomášem jsem se o tom nikdy nebavila a doufám, že se to Ivana nikdy nedozví. Ale výčitky budu mít do smrti.

Autor: red