11°C
Nikdy jsem nebyla ani velký pijan, ale čas od času jsem to uměla rozjet. Víkendy vínko nebo frisco, během týdne maximálně skleničku jednou za dva nebo tři dny. Prostě žádná katastrofa. Jenže jsem to ze dne na den změnila.
Devět dní jsem držela detox, během kterého se samozřejmě nesmí ani kapka alkoholu. Nebyl to žádný problém. Takhle krátkou dobu zvládne každý. Jenže desátý den se mi pořád nějak nechtělo vracet se k alkoholu zpátky. A to mě drží skoro dva měsíce. Na otázku "jak to můžeš vydržet?" krčím rameny. Nic nedržím, prostě se mi nechce pít. A už je to tu, jsem divná.
To jsme si jednou dali mátový čaj…
Kromě toho, že jsem divná, se mnou prý není žádná legrace. Když jsem se snažila pozitiva nepití vysvětlit svému muži, zasmál se. „No jo, ale nebudeš mít zážitky. Žádná historka přece nezačíná slovy: To jsme si takhle jednou dali mátový čaj... Vždycky je to: Vypili jsme litr rumu a..." Na tom něco bude. Po mátovém čaji opravdu člověk nepadá ze židle, nemusí ho táhnout z hospody dva kumpáni ani neskončí v posteli s někým, koho nikdy neviděl. A co je mnohem horší, blábolivé řeči opilců vás nepobaví, ani když se opravdu hodně snažíte.
Z kola ven
Jednoduše se dá říct, že ve chvíli, kdy přestanete pít, jste z kola venku. Trochu podivín, trochu nepřítel a trochu suchar. Zvlášť na mejdanu. Zajímavé je, že mně opravdu nevadí, když kolem mne lidi popíjejí. Fakt je mi to jedno. Nedělalo mi problém sedět čtyři hodiny o vodě v mostecké hospodě s pivní partou. Bonus byl, že jsem je pak všechny mohla v noci odvézt domů.
Stejně tak jsem bez problémů zorganizovala víkendovou oslavu narozenin. A sledovala jsem, jak pivka a vínka mizí v našich hostech. Nechalo mě to klidnou. Co mě ale štve, je, že většině běžných popíječů připadám divná já. Vzhledem k tomu, že jsme národ s třetí nejvyšší spotřebou alkoholu na osobu, vlastně mají pravdu. Nevadí, zůstanu si divná, dokud mě to bude bavit. A jak to máte s alkoholem vy?
