Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Polojasno 9°C

Dcera napodobuje fotky svého otce, aby se vyrovnala s jeho smrtí

1. března 2016 | 06:00

Každý se se smrtí rodičů vyrovnává po svém. Kdo nezažil, nemůže bolest a prázdnotu pochopit. Grafička Sarah ztratila před třemi roky náhle svého otce. Až nyní našla odvahu se s jeho smrtí smířit a zvolila si pro to opravdu originální projekt.

Letošní čtrnáctý únor nebyl pro grafičku Sarah Chrisyu dnem lásky, květin a čokoládových srdíček. Byly tomu totiž tři roky, co zemřel její otec. Od jeho smrti nenašla odvahu postavit se čelem celé situaci a truchlení uzavírala do imaginárního šuplíku, který nerada otvírala, protože bolest ze ztráty byla obrovská.

...
Autor: www.Good lcuk, Sarah.com

Po třech letech si ale řekla, že už nastal čas se s otcovou smrtí vyrovnat. A zároveň mu vzdát hold. Udělala to opravdu nečekaným způsobem. Vzala tátovy fotky z dovolené v australském Melbourne a rozhodla se je znovu nafotit v identických pozicích.

...
Autor: www.Good lcuk, Sarah.com

„Ačkoli jsem v Melbourne roky studovala, nikdy jsem si neudělala čas, abych si sem s tátou udělala výlet,“ píše na svém blogu Sarah. Když v minulém prosinci dokončila magisterské studium, měla ještě měsíc volna na cestování před návratem domů. Tento čas využila právě k nafocení snímků.

Projekt, který si vymyslela, byl pro ni velmi emotivní a plný vzpomínek. Připomínal jí dobu, kdy měla tatínka ještě blízko. Zároveň popisuje, že napodobování póz na místech, kde se fotil, jí pomohlo propojit se s otcem novým zvláštním způsobem. Chodila po ulicích, kde před pár lety chodil on, dívala se na budovy a památky jeho očima.

...
Autor: www.Good lcuk, Sarah.com

Celý projekt má být i poselstvím pro ostatní, aby si uvědomili, že nikdy nevědí, kdy mohou o své rodiče přijít stejně jako Sarah. Sama přiznává, že až nyní si uvědomuje, o kolik se ochudila, když si na tátu nenašla čas dříve. Proto čtenáře svého blogu nabádá: „Vezměte rodiče na výlet, cíleně vyhledávejte společné zážitky, zkoušejte nové věci, foťte se a pište si deník. Já jsem sice nyní v jednom rámečku se svým tátou, ale pořád to jsou dvě fotky.“