2°C
Letošní čtrnáctý únor nebyl pro grafičku Sarah Chrisyu dnem lásky, květin a čokoládových srdíček. Byly tomu totiž tři roky, co zemřel její otec. Od jeho smrti nenašla odvahu postavit se čelem celé situaci a truchlení uzavírala do imaginárního šuplíku, který nerada otvírala, protože bolest ze ztráty byla obrovská.
Po třech letech si ale řekla, že už nastal čas se s otcovou smrtí vyrovnat. A zároveň mu vzdát hold. Udělala to opravdu nečekaným způsobem. Vzala tátovy fotky z dovolené v australském Melbourne a rozhodla se je znovu nafotit v identických pozicích.
„Ačkoli jsem v Melbourne roky studovala, nikdy jsem si neudělala čas, abych si sem s tátou udělala výlet,“ píše na svém blogu Sarah. Když v minulém prosinci dokončila magisterské studium, měla ještě měsíc volna na cestování před návratem domů. Tento čas využila právě k nafocení snímků.
Projekt, který si vymyslela, byl pro ni velmi emotivní a plný vzpomínek. Připomínal jí dobu, kdy měla tatínka ještě blízko. Zároveň popisuje, že napodobování póz na místech, kde se fotil, jí pomohlo propojit se s otcem novým zvláštním způsobem. Chodila po ulicích, kde před pár lety chodil on, dívala se na budovy a památky jeho očima.
Celý projekt má být i poselstvím pro ostatní, aby si uvědomili, že nikdy nevědí, kdy mohou o své rodiče přijít stejně jako Sarah. Sama přiznává, že až nyní si uvědomuje, o kolik se ochudila, když si na tátu nenašla čas dříve. Proto čtenáře svého blogu nabádá: „Vezměte rodiče na výlet, cíleně vyhledávejte společné zážitky, zkoušejte nové věci, foťte se a pište si deník. Já jsem sice nyní v jednom rámečku se svým tátou, ale pořád to jsou dvě fotky.“
