2°C
Na partnera jsem měla štěstí. Hledala jsem dlouho. A nakonec jsem ho potkala náhodou, když jsem upadla v parku na kolečkových bruslích a on mi přispěchal na pomoc. Nejenže mě zvedl, ale hned mě i pozval na kafe. Poměrně rychle jsem vytušila, že si budeme rozumět, protože máme hodně společných vlastností. V případě tchána jsem ale tak dobře nepochodila.
První setkání
Když jsme po třech měsících chození jeli poprvé na návštěvu k Tomášovým rodičům, byla jsem nervózní, bála jsem se, abych zapůsobila správně. Mně se to zřejmě povedlo, ale Tomášův otec mě šokoval. Koukal na mě jako mlsný kocour, pořád vyhledával příležitost, aby se mě mohl nenápadně dotknout. Bylo to trapné a vrcholně nepříjemné.
S rozpaky jsem se dívala na Tomášovu maminku, ale ta si držela kamennou tvář. Jako ženská jsem si ale byla vědomá toho, že senzorem vycítila, že je její muž rozverný až moc. Když jsme odjížděli, měla jsem tendenci své dojmy na Tomáše vychrlit, ale nakonec jsem raději mlčela. Nechtěla jsem dělat problémy.
Sama s otcem
Druhé setkání s budoucím tchánem už bylo o poznání horší. Zastavili jsme u Tomášových rodičů náhodou, když jsme projížděli neplánovaně kolem. Tomáš šel hledat něco do garáže, jeho maminka byla na cvičení a já zůstala s jeho otcem sama. A on si ke mně sedl a začal mi klást nemístné otázky. Třeba jestli spolu s Tomášem spíme a jak často. Vyděšeně jsem se na něj podívala, snažila se nevybouchnout a běžela jsem se schovat na záchod. Vylezla jsem až ve chvíli, kdy se vrátil Tomáš zpátky.
Trapné loučení
"Co se stalo?" zeptal se Tomáš, když mě uviděl. Vystřelila jsem ze sebe, že nic, že jsem jen unavená. Jeho otec taky nic neříkal. Opět jsem usoudila, že se k tomu před Tomášem raději nebudu vyjadřovat, ale na jeho tatínka jsme se nemohla ani podívat. Tajně jsem ovšem doufala, že teď už si dá pokoj.
Oplzlá esemeska
Když Lence přišla SMS od jejího tchána, bylo jí na zvracení.
Autor: Shutterstock.com
Ale nikoliv. Druhý den v noci mi přišla esemeska. "Božsky voníš a jsi nádherná, chtěl bych si sáhnout..." V tu chvíli jsem těžce překonávala dávicí reflex. Co je to za prase?, běželo mi hlavou. Všechno ve mně vřelo, ale říkala jsem si, že si reakci musím promyslet. Vztah s Tomášem jsem si zkrátka kazit nechtěla, věděla jsem, že lepšího chlapa nenajdu a že on za svého vypečeného otce bohužel nemůže.
Když emoce vychladly, napsala jsem mu zprávu, ať mi dá pokoj, nebo že esemesku ukážu jeho manželce i Tomášovi. A on? Asi se lekl. Neodpověděl. Když jsme k nim pak jeli na další návštěvu, znovu jsem se klepala nervozitou jako ratlík. Nevěděla jsem, jakou dohru celá akce bude mít. Ale teď už to šlo dobře. Tchán se mi vyhýbal pohledem, mizel mi z cesty. Mám snad konečně klid.
Lenka, Klatovy
