S Kamilem jsem se seznámila, když jsem jako praktikantka trávila léto na dětském táboře. Mě bylo šestnáct a jemu třiatřicet. Věkový rozdíl byl sice značný, ale mi imponovalo, že se o mě takový muž zajímá. Tehdy mi připadal skvělý, zábavný a neskutečně mužný, netušila jsem, že je to jen jakýsi převlek, pod kterým se skrývá slaboch, násilník a muž, který byl závislý na alkoholu, marihuaně nebo sázení.

Vztah jako na houpačce

Začala jsem s Kamilem chodit ve druháku na střední škole a vydrželo nám to čtyři roky. Tedy abych byla přesnější, jemu vydrželo 4 roky držet si mě u sebe za pomoci metody cukru a biče. V té době jsem měla velké problémy se svým otcem a náš bouřlivý vztah rodiče unavoval natolik, že mi dovolili každý víkend trávit u Kamila a nakonec se s ním i sestěhovat do jedné domácnosti. Tušili sice, že Kamil není tím pravým, ale nic nezmohli, protože já jsem od nich utíkala právě k němu. Během oněch 4 let se se mnou Kamil hned pětkrát rozešel, nikdy mě ale nenechal na pokoji a nejpozději za 3 dny mě chtěl zpět. Když se to stalo poprvé, týden jsem nedokázala jíst, zhubla jsem deset kilo a psychicky jsem se zhroutila.

Kamil mi sice tehdy oznámil, že mě nemiluje, ale o tři dny později mi začal moc co noc telefonovat, prosit po zprávách o setkání a odpuštění, až jsem podlehla. Vrátili jsme se k sobě, ale do dvou týdnů už mě zase opustil, tentokrát protože jsem si zlomila nohu a nechtěla jít na výlet na Petřín. Nechápala jsem, byla jsem naštvaná a rozhodnutá vymazat jej ze svého života. Jenže za další dva týdny už jsem byla zase u něj. A tak náš vztah pokračoval ve zvláštním duchu několik let. Po všech peripetiích jsme se nakonec spolu nastěhovali do bytu po mé babičce. V den, kdy si Kamil nastěhoval věci, jsem byla s kamarádkou na výstavě a najednou, jakoby mě polilo horko a do srdce mi někdo zarazil nůž. Pamatuji si, že jsem si musela sednout a v hlavě mi jako na poplach křičela jedna jediná věta „Nechci s ním bydlet“. Odpověděla jsem si na ní v duchu ale tím, že už se nastěhoval a já to nemohu zvrátit. Zklidnila jsem se a zážitek vytěsnila z mysli.

Domácí teror

Naše soužití pro mě ale bylo nesnesitelné. Tehdy jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání a měla tak mizerný plat, že na obyčejné tričko jsem si šetřila jako by mělo stát majlant. Kamil sice práci měl, ale na domácnost přispívat odmítal s tím, že platí nájem ve svém bytě, který se chystá rekonstruovat a právě na rekonstrukci musí šetřit. Vysvětlil mi to, jako by to bylo logické a já jsem to tak i vzala. Mnohem více mi začalo vadit jeho každodenní popíjení v hospodě, pitky s kamarády, ze kterých se vozil domů taxíkem a od vchodu mi volal, abych taxi zaplatila ze svého. A já hloupá tehdy šla, abych měla klid. Poslední kapkou pro mě byl fakt, že jsem zjistila, že si Kamil na rekonstrukci bytu půjčil 80 tisíc korun, které propil a utratil za marihuanu. V té chvíli ve mně bouchly saze a Kamila jsem vypakovala. Jak snadné, říkala jsem si. Má se kam vrátit, byt ve kterém spolu bydlíme, je mého otce a tak není důvod, proč by měl být problém s rozchodem. Kamilovi jsem sbalila kufry a doufala, že vše proběhne v klidu. Tehdy dorazil domů opět opilý, podíval se na kufry a bez jediného slova je začal vybalovat uklízet věci zpět do skříně. Koukala jsem na něj jako opařená a nezmohla se na jediné slovo.

Peníze nebo život

S Kamilem jsem se snažila během dalšího půl roku rozloučit ještě několikrát. Přizvala jsem si na pomoc kamaráda se kterým jsme tvrdili, že spolu chodíme, ale i tento pokus se minul účinkem. Kamil se jen pousmál, nazval mě kurvou a šel se dívat na hokej. Během hádek, které byli na denním pořádku, zvláště, když byl Kamil opilý,  se mě snažil k poslušnosti přimět vynuceným sexem. Křičela jsem tehdy na něj, že ho udám za znásilnění, ale s klidem mi vysvětlil, že když spolu chodíme, není to znásilnění. Nevěděla jsem co dělat, bála jsem se svěřit rodině, styděla jsem se říci o tom kamarádkám, až mě to napadlo. Kamil potřeboval peníze, ty jediné mě mohly zachránit. A tak jsem si v bance půjčila, co nejvíce to šlo a obálku s hotovostí předala Kamilovi za to, že ode mě odejde pryč. Nikdy nezapomenu na ten třpyt v jeho očích, když obálku otevřel, více jak 50 tisíc mu udělalo očividně radost, takže slíbil, že konečně tenhle vztah ukončíme. Požádal mě jen o to, že u mě zůstane až do konce týdne, protože jeho byt se musí uklidit. Souhlasila jsem a byla ráda, že už to bude za mnou, tři zbývající dny to přeci zvládnu. Ve čtvrtek ale Kamil přišel s tím, že se mu vlastně odcházet nechce a já se zhroutila. Připadala jsem si na pokraji všech sil a měla jsem pocit marnosti.

Nová barva na vlasy

Neměla jsem už sílu cokoli dělat a jediné, co jsem si přála, bylo umřít. A tehdy mě moje kamarádka vzala ke kadeřnici, bylo mi jedno, co budu mít na hlavě a tak jsem svolila k čemukoli a zavřela oči. Když jsem je opět otevřela, měla jsem místo dlouhých vlasů v barvě myšího kožíšku, krátké zrzavé mikádo. Stala jsem se nepřehlédnutelnou a také jsem byla nabitá novou energií. Nikdy bych nevěřila, že vlasy mohou udělat tolik na lidské psychice a nejen na mojí. Když mě totiž viděl Kamil, okamžitě vstal, řekl, že ze všeho nejvíc nesnáší zrzky a odešel. Co nezmohly peníze, najednou zařídila nová barva na vlasy. Kamila jsem pak viděla už jen jednou, když si přišel pro zbytek věcí, já jsem si potom změnila číslo telefonu a doufala, že ho nenapadne se někdy vracet.