Líbání s klukem se jí příčilo

Krásná blondýnka, která připomíná panenku Barbie, v pubertě zjistila, že ji kluci doslova odpuzují. „Vnímala jsem spíš hezké holky, ale tehdy jsem to neřešila ještě nějak sexuálně. Kluci mi děsně nadbíhali, patřila jsem prý mezi nejhezčí holky na střední škole,“ vzpomíná Dáša a pokračuje: „Jednou jsem si, jen ze zvědavosti, dala rande. Ten kluk se mi docela líbil, ale rozhodně mě nepřitahoval, cítila jsem jen sympatie. Nic víc. Když mě začal líbat, nevydržela jsem to, bylo mi z toho úplně špatně. Tak jsem se vymluvila a známost skončila dřív, než začala.“

V té době už se jí moc líbila spolužačka z maturitního ročníku. „Byla to taková vysoká, černovlasá kočka a já jsem si uvědomila, že bych s ní chtěla být i fyzicky – líbat se, hladit, prostě s ní chodit a být s ní jako s přítelkyní. Ona ale měla kluka, takže to bylo ztracené. Stejně bych si netroufla jí to nějak naznačit.“

Láska v utajení

Ani v práci, po maturitě, nenašla Dáša dalších pět let odvahu oslovit jakoukoliv ženu, která by se jí líbila. „Já se vlastně strašně styděla, že jsem na ženský. Taky jsem si nedovedla představit, jak by mohla nějaká holka zareagovat, kdybych to na ni zkusila. Bylo mi mizerně, cítila jsem se osaměle. Naši jsou takoví, že by to nikdy nepochopili. Hlavně máma by mě určitě zatratila,“ vypráví Dagmar svůj smutný příběh. Nakonec našla odvahu na seznamce.

Čtenářka: Náš vztah se málem rozpadl potom, co muž zůstal na mateřské

Rodiče tlačili na pilu

Léta utíkala a na Dášu rodiče čím dál víc tlačili s vdavkami. „Jsem zbabělá, nedokážu si prosadit svou a odolávat tlaku okolí. Podlehla jsem a s totálním sebezapřením jsem začala chodit s klukem, kterého mi naši vlastně dohodili. Je fajn, mám ho docela ráda, ale jen jako kamaráda. Začala jsem chodit k psychiatrovi, který mi sice moc nepomohl, ale alespoň mi napsal antidepresiva, takže to všechno o trochu líp snáším,“ říká Dáša se slzami v očích.

Vaše dítě zemřelo, nalhali jí v porodnici. Po 41 letech však syna objevila živého

Přes veškerou snahu je Dáša ve skutečnosti stále čím dál zoufalejší. „Nechci zklamat a zničit rodiče ani manžela, nechci se stát terčem pomluv a bůhvíčeho od okolí, tak zatím stále předstírám. Jsem si ale jistá, že to už dlouho nevydržím. Hraji někoho úplně jiného, než kým doopravdy jsem. Strašně si vyčítám, že jsem se nechala rodiči uvrtat do manželství a že jsem nepřiznala barvu. Jestli se to jednoho dne provalí, bude to opravdový malér pro nás pro všechny."

"Prostě jsem udělala chybu, která se mi tragicky vymstila. Kdybych mohla vrátit čas, rozhodla bych se jinak. Řekla bych pravdu a mohla bych volně žít a dýchat,“ dodává Dáša s tím, že sama sebou bývá jen na internetu – asi před měsícem se na síti seznámila s lékařkou Pavlou a píšou si každý den.