9°C
Na úvod musím vysvětlit, že můj partner má dvě dcery se dvěma ženami – jednu si vzal, druhou ne. A ty dvě se proti němu spřáhly a dělají mu ze života peklo. Mě z toho bohužel nehodlaly vynechat. Jak to začalo? Smůlou pro mě bylo, že jeho exmanželka bydlí ve stejné vesnici. Když jsem se poprvé objevila u něj doma, okamžitě začala slídit kolem jeho obydlí pod záminkou, že Karla chce vidět jejich společná dcera Pavlína. Bylo mi ale na první pohled jasné, že jí zvědavost nedá spát, že si mě chce „očíhnout“. A od toho okamžiku jsem ji nemohla setřást.
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat
Jednou, když byl partner navštívit druhorozenou dceru v jiném městě a já hlídala zrovna jeho první, volal mi, abychom se domluvili, kde se později všichni sejdeme. Řekl mi, že máme jet vlakem, který odjíždí za hodinu. Tak jsme vyrazily.
Když jsme se blížily k nádraží, řekla Pavlína nečekaně: „Ahoj, mami…“ Byla jsem v lehkém šoku. Druhá ex tu první totiž neprodleně informovala o tom, co slyšela od Karla, který telefonoval v její blízkosti. Okamžitě se mi začala představovat a ve vteřině se zeptala: „Víte vůbec o Kamile (druhá expartnerka)?" Odpočítávala jsem netrpělivě minuty, kdy přijede vlak, byla to šílená situace. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.
Nátlak z její strany se začal stupňovat, když se mi narodil syn. Kam jsem se v naší vesnici hnula, tam najednou byla. Několikrát mě „náhodou“ dostihla autem, vždycky se mi snažila něco podsouvat. A já se raději klidila. Pak už jsem si cíleně vybírala trasy, u nichž bylo nejméně pravděpodobné, že mě tam „vyčíhne“. Připadala jsem si jako šílená paranoička.
Možná není tak hrozná?
Partner mě před svými bývalými ženami varoval. Zdůrazňoval, že je mám ignorovat. Jenže když se nám do života vloudila krize, nezachoval se ke mně zrovna hezky. Zrovna když jsem byla u rodičů, protože jsem nevěděla, co bude dál, a cítila se zraněná a opuštěná, zazvonil mi telefon. Zvedla jsem ho. K mému údivu to byla jeho první exmanželka.
Vůbec jsem nechápala, kde sebrala moje číslo. Opět telefonovala pod záminkou, jestli nevím, co je s jejich Pavlínou, že ji měl Karel vrátit, a ještě to neudělal. A pak už začala: „A kdybyste chtěla, můžete se někdy se mnou a Kamilou sejít, abyste si vyslechla naši verzi. Je mi jasné, že to teď mezi vámi není růžové, nám dělal taky hrozné věci…“ Měla jsem z toho nepříjemný pocit a Karlovi to raději zavolala. Ten mi ale hrozně vynadal, co se s ní vůbec bavím.
Druhý telefonát
Říkala mimo jiné, jak je ráda, že se o její Elišku hezky starám, když je u nás. A tak jsem si myslela, že třeba chce jen zpětnou vazbu o své dceři v období, kdy ji máme my, protože partner s ní komunikovat odmítal. To jsem se ale přepočítala. A bohužel se pitomě chytla.
Začala mi psát s větší a větší intenzitou a nabádala mě, abych esemesky mazala, aby je Karel nenašel. Mně už to pak začalo být velmi proti srsti, protože zkrátka nešlo jen o dceru, chtěla vědět detaily o našem soukromí, pořád na něj nadávala. My jsme ale mezitím partnerskou krizi překonali, lezlo mi krkem, že mu pořád nasazuje psí hlavu. Chtěla jsem se Karlovi přiznat, jenže jeho reakce jsem se bála. Tak jsem raději mlčela.
Otevřený konec
Pak začaly nátlak stupňovat obě. Vyžadovaly po mně spojenectví a evidentně si myslely, že Karla s mou pomocí zničí, oberou o majetek. To se mi už absolutně příčilo. Začaly mi dokonce vyhrožovat, že u soudu použijí moje esemesky. Tak jsem si zablokovala telefon. Co bude následovat, nevím. Vyděsilo mě, že někdo může přemýšlet tak zákeřným způsobem a zastírat bezcitný záměr sladkými řečmi. Bohužel jsem se svou neuvážeností a naivitou nechala vmanipulovat do situace, která mi způsobí ještě řadu nepříjemných chvil… Ony mi to zadarmo nedají, to jsem si jistá.
