Čtenářka Eva: Během operace jsem mluvila s andělem! | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Eva: Během operace jsem mluvila s andělem!

30. prosince 2014 | 06:00

Hned po narození lékaři zjistili, že má Eva vrozenou srdeční vadu, a tak velkou část dětství strávila běháním po vyšetřeních u různých kardiologů. V pubertě se potíže začaly stupňovat a nakonec byla nevyhnutelným řešením náročná operace. Termín byl stanovený na konec listopadu. Eva na sále strávila několik dlouhých hodin, ale vypadalo to, že všechno dobře dopadlo a už bude jen lépe. Ale...


Druhý den za mnou přišli rodiče, a když viděli moje zubožené tělo napojené na hadičky, maminka jen těžko zadržovala slzy. Den ode dne se ale můj stav zlepšoval. Lékař mi dokonce slíbil, že mě před Vánocemi pustí do domácího léčení. V nemocnici se mi špatně spalo, často jsem večer nemohla zabrat a zdály se mi hrůzostrašné sny.

Kašlala jsem krev

Jednou jsem se zase strachy vzbudila celá zpocená. Najednou jsem zakašlala. V puse jsem ucítila zvláštní sladkou chuť. Uvědomila jsem si, že krvácím. Popadla jsem župan a běžela chodbou za sestrou. Oznámila jsem jí celkem klidným hlasem, že vykašlávám krev. Sestřička mi ještě stihla říct, ať si jdu zase lehnout, že zavolá lékaře. Pak jsem již bezvládně padla k zemi. Co se se mnou dělo dál, netuším.

Zvláštní sen

Zdál se mi velmi zvláštní sen. Viděla jsem svoji mámu, jak mě přivádí na svět, potom babičku, jak mě drží za ruku a jdeme poprvé do školy. Pak jsem procházela tunelem a kolem mě se odehrávala další scéna - tentokrát jsem v osmé třídě, stojím před školou, moji spolužáci mi berou aktovku, házejí si s ní a vysypávají věci. Potom vidím sama sebe u maturity, v nemocnici na vyšetření a později už na operačním stole a pozoruji lékaře, jak mě operují. Blížím se na konec tunelu, do očí mi proniká stále jasnější světlo. Stoupám po nekonečně dlouhých schodech a najednou se přede mnou objeví postava s bílými vlasy v dlouhém rouchu a ptá se mě: „Evo, chceš jít nahoru?“ a rukou ukazuje na schody. „Nebo se chceš vrátit dolů, odkud jsi přišla?“ Odpovídám bez zaváhání: „Chci se vrátit.“ Bílý „duch“ se jen pousmál, kývl hlavou a zmizel. A já se probrala.

Zpátky v životě

Ležela jsem napojená na infuzi a nade mnou se skláněla paní doktorka se slovy: "Evičko, jsem ráda, že jsi zase zpátky. Už jsem přestávala věřit, že tě probereme. Můžeme být rádi, že to nebyla hlavní tepna v plicích.“ Vyvalila jsem na ni oči a snažila se srovnat si všechno v hlavě. Dodnes jsem přesvědčená, že jsem se setkala se svým strážným andělem, a jsem šťastná, že mi dal život druhou šanci. Rozhodně si ho teď budu co nejvíc vychutnávat.

Čtenářka Eva

Autor: red