2°C
Mladý pár už měl domluvený termín svatby, celá rodina vztah schvalovala a podporovala. „Víte, byla to taková ta dvojice, která k sobě prostě patří na první pohled. On fešák, ona hezká jako obrázek, oba studovali na stejné fakultě lékařství. Akorát že on chtěl být kardiolog, a ona zase dětská lékařka,“ vzpomíná rodinná přítelkyně Milana a Zdeny, paní Vlaďka. Mladí bydleli kousek od Prahy, do školy jezdívali vlakem. „Byla toho roku tuhá zima a pamatuji si, že Milan měl tehdy pořádnou chřipku. Bylo po zkouškovém období, Zdena byla vždycky poctivá studentka a bezdůvodně by nevynechala žádnou přednášku.“
Osudné uklouznutí
Začínal březen, ale všude bylo plno sněhu. Zdena toho osudného rána spěchala do školy jako jindy. Cest na nádraží byla pro ni zavedená a dobře známá trasa. Akorát, že v ten den měla kvůli něčemu zpoždění, tak prý hodně spěchala. Na kolej, odkud jí odjížděl vlak, nešla normálně podchodem jako jindy, ale přecházela po kolejích. Nikdo nikdy přesně nezjistil, jak se to přihodilo. Zdeňka nejspíš uklouzla na zledovatělé koleji a špatně upadla. Obě nohy jí přejel vlak. Tehdy to jen zázrakem přežila, ale o obě nohy přišla.
Nevěsta na vozíku.
Protože Milan patřil v malém městě mezi nejlepší partie, brousily si na něj zuby spousty mladých ženských. „Byl to opravdu hezoun, navíc studoval na doktora, to víte, chodit s ním chtěla leckterá. Když se stalo to strašné neštěstí s jeho snoubenkou, nikdo nevěřil, že by spolu dál chodili. Najednou ho holky viděly zase jako nezadaného mládence, kvůli kterému stojí za to se rvát,“ říká paní Vlaďka. Ale Milan, přestože byl po Zdenině tragédii dlouho v šoku, žádnou nehledal. Naopak, ještě víc k ní citově přilnul. „Svatbu tehdy odložili jen a jen kvůli Zdenině rehabilitaci. Milan ani nechtěl ani slyšet o tom, že by se jí vzdal jen kvůli tomu, že bude navždy odkázaná na invalidní vozík.“
Láska bez výhrad
Mladí se asi rok od nehody opravdu vzali. „Kolikrát jsem přemýšlela nad tím, co Milana vedlo k tomu, že si Zdenu vzal. Byla to stále stejně hezká a jiskřivá dívka, ale stejně, co si budeme povídat, vozík je vozík… Jednou jsem našla odvahu se ho na to zeptat. Řekl mi, že si dali slovo. Byla to jiná doba, on byl skaut, všechno co řekl, myslel vážně, žádné hrátky nebo podfuky. Ono je to taky přes padesát let zpátky,“ dodává paní Vlaďka.
Staré časy? Jiná morálka?
Milan a Zdena spolu měli tři děti. „Jsou to kluci a všichni tři jsou doktoři. Přestože Milan možná během života musel odolávat nejedné nástraze, protože ženy mu stále nadbíhaly, zůstal věrný svojí lásce. Přinejmenším jsme se nikdy nikdo nedozvěděli, že by měl nějakou milenku. Když na to teď vzpomínám, říkám si, že taková láska už snad ani neexistuje. Opravdová, napořád, věrná a čistá. Asi to bylo možné tehdy, za starých časů. Dneska kolem sebe vidím spíš přesný opak – nevěru a rozvody. Rozvedla jsem se i já sama a moje dcera. Několikrát jsem se během života přistihla, že Zdeně vlastně závidím. Přišla sice o nohy, ale zůstala jí láska na celý život. Kdo umí posoudit, co je víc?,“ dodává paní Vladimíra.
