Příběh čtenářky Báry: Vzali jsme se čtyřikrát. Co svatba, to dítě | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky Báry: Vzali jsme se čtyřikrát. Co svatba, to dítě

25. ledna 2014 | 06:00

Když si pětačtyřicetiletá Bára v devatenácti letech brala o čtyři roky staršího Mirka, měla pocit, že už nikdy nebude šťastnější. Že potkala lásku na celý život. Osud s ní a jejich vztahem ale cvičil doslova veletoč.

Navždy? Navždy!

Svatba musela být tak trochu narychlo, protože Bára byla těhotná a chtěla se vdávat v těsných šatech. „Říkala jsem si, že to musí být róba jako pro princeznu, vždyť svatba je jednou za život, tak to stojí za to. Mamka měla svoji krejčovou, vybraly jsme nádherné hedvábí, šaty jsem si prakticky sama navrhla. Povedly se fantasticky, byla jsem nadšená. To jsem ještě netušila, jak rychle mě celé to okouzlení přejde,“ vzpomíná Bára. Každopádně dodnes si prý přesně pamatuje, jak se chvěla, když si s Mirkem řekli své ANO. Ani jeden z nich tehdy neměl zdání, co bude následovat.

...
Italská domácnost

„Nikdy jsem nepotkala chlapa, který by mě tak vzrušoval, jako Míra. Vzpomínám si, že i těhotenství jsem docela protrpěla, protože milování nebylo tehdy tak intenzivní, Mirek se bál, že bychom dítěti nějak ublížili. On byl na tom stejně. Nemohl mě vidět ani si svlékat kabát, aby ho nenapadly myšlenky na sex. Když to tak probírám, nechápu, jak jsme mohli normálně doma fungovat a vychovávat děti, protože jsme pořád souložili,“ směje se Barbora. Ale nepřibývalo jen velkých zážitků v posteli. Stále častěji se partneři hádali kvůli prkotinám. „Naše domácnost byla šílená Itálie. Chvíli mlácení talířema, pak hned milování. Syn Pavel mi dodneška říká, že si z dětství pamatuje hlavně křik a pak zamčené dveře v ložnici.“

láska
Rozvodem to neskončilo

Přestože Bára i Míra patřili k sobě, a prý to oba dobře věděli, po třech letech manželství přišlo to, co muselo: rozvod. „Nešlo to vydržet. Co je vám platné, že někoho k smrti milujete, když se pořád hádáte a doma není chvíle klidu? Rozhodla jsem se, že to skončím. Podala jsem žádost a do půl roku jsme byli od sebe,“ vzpomíná šarmantní výtvarnice. Už v den, kdy se rozcházeli u soudu, ale tušila, že právní rozlukou vlastně nic nekončí. A měla pravdu: „O půlnoci zvonil telefon. Volal Míra. Prý všechno dobrý, ale jestli by nemohl přijít. Prý mě chce. Okamžitě a bez váhání jsem souhlasila. I já jsem po něm toužila, jako snad nikdy v životě.“

Kdyby věděla, že ho z té postele je tak nedostane, tak se tak pitomě neraduje!
Další pokus

Po celý následující půlrok se bývalí manželé spolu vídali jako milenci. „Míra se normálně staral o Pavlíka, přispíval i na domácnost, nebyly žádné potíže, nebyly dokonce žádné hádky. Jen s námi nebydlel. Našel si místo na lékařské ubytovně, kousek od nemocnice, kde pracoval jako doktor. V noci za mnou nechodil jen v době, kdy měl noční,“ říká Barbora. Po půlroce bez sporů a scén, které byly dřív na denním pořádku, se zase Bára s Mirkem vzali. „Na úřadě to nikoho nepřekvapilo. Paní z matriky říkala, že se to stává dost běžně.“

Nejdřív klid a pak zase dokola

Svatba se tentokrát uskutečnila velmi komorně. Jen ženich s nevěstou,  svědkové, a syn Pavlík. V té době už byla Bára zase těhotná. „Ze začátku to bylo príma, asi jsme si oba dávali pozor na to, abychom to nějak zase nepokazili. Když se narodil další syn, začalo to znovu. Ne že bychom hůř zvládali početnější rodinu. Neměli jsme ani žádné větší finanční potíže. Jen jsme si jednoduše zase začali nějak lézt na nervy. Moc to neumím popsat, ale v noci vášeň jako hrom, a přes den samé zadrapování a natahovačky, společný názor jsme kromě sexu měli snad jen na to, že oba milujeme svoje děti. Začala jsem brát prášky na uklidnění. Po roce jsem požádala o rozvod podruhé. Pomoc s dětmi mi slíbili naši i sám Míra. Před tím, než jsme šli zase k soudu, mi ale řekl, že už se ženit nebude.“

B uďte šťastní, plňte si své sny a touhy, ať nemusíte litovat
Zoufalství, radost, svatba, dcera…

Nelhal. Kluky si sice poctivě bral, platil i alimenty a ještě o hodně víc navrch, ale naše telefony se týkaly jen technických věcí. Najednou jsem si, za osamělých večerů uvědomila, že bez něj nemůžu být. Napsala jsem mu dopis a nechala ho u kolegy v práci. Za dvě hodiny volal, že je taky úplně na dně, a že zase přijde. Že mě miluje a nemůže si pomoct. Zkrátím, to, svatba byla potřetí. To už se na nás na matrice koukali jako na exoty a dokonce oddávající zastupitel radnice upozornil na to, že manželství není holubník. Takhle to přesně neřekl, ale bylo to jasné. Za měsíc po třetí svatbě jsem zase byla v tom a narodila se dcerka, manželova princeznička. Vypadalo to,  že to konečně dáme. Pak ale přišla rána. Dostala jsem anonym, že Míra spí s nějakou sestřičkou a já na něj uhodila. Přiznal se, ale tvrdil,  že to byl jen úlet něco prý popil a stalo se to jen jednou. Řvala jsem jako šílená, vyhodila jsem ho z bytu, a za dva měsíce podal žádost o rozvod on. Tak, a byli jsme u soudu potřetí.

Strach o dítě

Vídali jsme se minimálně. Když přijel pro děti, čekal dole v autě. Když jsem malé zvazovala botičky, když pak s bratry běžela dolů za tátou, třásly se mi ruce a hodiny jsem probrečela. Zhubla jsem o deset kilo. Jednou dcerka dostala těžký zápal plic. Doma jsme léčbu nezvládly a musela do nemocnice. S Mírou jsme u ní proseděli hodiny. Vím,  že je to jako z blbýho filmu, ale najednou mě vzal za ruku a řekl, že mě chce zpátky a tentokrát už fakt navždy.

Čtenářka Bára má opravdu komplikovaný milostný život.
Počtvrté

Na čtvrtou svatbu jsme pozvali šedesát lidí a já byla zase těhotná. Když se pak narodil zase syn, byly jsme s mužem neuvěřitelně šťastní. Slíbili jsme si, že už z dětí, ze sebe, ani z nikoho kolem, nebudeme dělat blbce, a i kdyby cokoli, budeme spolu. Jako manželé. Klape nám to. Milujeme se. Držte nám palce, ať to vydrží, „směje se Bára, vypadá krásně a pak jen tak špitne, že si zítra ráno bude dělat těhotenský test. Prý jí to týden mešká…

Autor: rie