14°C
Hrozivé vzpomínky strašily Terezu Fergusonovou roky. Malé děvčátko, její mladší sestra, v náručí cizích lidí, mizí ve dveřích. Pamatuje si, že se na ni snažila dosáhnout, plakala, ručičky natažené, ale všechno bylo marné, prostě zmizela.
Dnes, čtyřicet let poté, sedí Tereza na zápraží svého domu v Indianě a popisuje ten neuvěřitelný řetěz událostí, který vedl k tomu, že se musela se sestrou rozloučit. Jejich rodný dům v Kentucky začal hořet a lehnul popelem. Jejich rodiče nepřežili a pět sourozenců bylo adoptováno různými rodinami. Za ty roky si k sobě našli cestu čtyři z nich, ale jejich nejmladší sestřička zůstávala stále nezvěstnou. „Myslela jsem, že už jí nikdy neuvidím a jediné co mi po ní zbude, bude ta vzpomínka,“ přiznala Fergusonová.
Její cesta začala minulé jaro, když pomocí Facebooku vyhlásila prosbu: Pomozte mi najít mou sestru. Výzva se začala šířit nejdříve po přátelích, sousedech a podobně a také pomocí ženy, která si říkala Hledající anděl. Ze začátku si Fergusonová myslela, že ten anděl, je pěkný blázen, ale nakonec se ukázalo, že Char Summersová, jak se anděl jmenoval vlastním jménem, se stala klíčovou postavou k rozluštění rodinné záhady.
Fergusonová dobře věděla, že byla adoptována a to se svou o rok starší sestrou Becky. Věděly, že měly ještě další sourozence, ale nevěděly přesně kolik. O svých biologických rodičích toho také moc nevěděly, jen to, že zemřeli v tajemném požáru. Měly o něm totiž pochyby, protože si říkaly, že to možná byla historka, kterou si adoptivní rodiče vymysleli, aby jim nemuseli říkat, že je rodiče nechtěli.
Nenechala si ovšem těmito pochybnostmi nijak zkazit dětství. Byla prý šťastné dítě, hrála volejbal a dělala roztleskávačku. Za muže si vzala svou lásku z dětských let a měli spolu tři děti. Udržovala stálý kontakt se svou starší sestrou, která bydlela nedaleko. Občas si říkala, co se asi mohlo stát s těmi ostatními sourozenci, ale většinou byla zaměstnána vlastním životem. Pracovala jako kadeřnice a potom jako dobrovolná zdravotnice.
Před patnácti lety se najednou v novinách objevil inzerát, ve kterém její sourozenci hledali jí a její sestru. „Řekla jsem manželovi, že nikam nejedu, bála jsem se,“ přiznala Tereza. „Co bych se dozvěděla, vůbec jsem nevěděla, kdo ti lidé jsou. Prostě strach z neznáma.“ Ale nakonec věděla, že musí překonat strach. S celou rodinou se nakonec vydala za svými příbuznými. V tu chvíli ale byla jeden uzlíček nervů.
Poznala tam svou druhou starší sestru Denu a staršího bratra Franka, který znal rodinnou historii. „Bombardovali mě takovým množstvím informaci, že se mi z toho až motala hlava a potřebovala jsem chvilku na to, je vstřebat,“ vyprávěla Tereza. Řekli jí, že jich bylo pět sourozenců, ale ta nejmladší, Raylene, kterou nemohou nikde vypátrat. Také jim vyprávěli dramatický příběh jejich rodičů.
V roce 1973 jejich otec pracoval na něčem pod domem, který byl v kopci, a snažil se urovnat podloží a nešťastnou náhodou spustil výbuch plynu, který vyhodil do povětří celý dům. Sám zůstal pod jeho troskami. Jejich matka nějakým zázrakem dokázala všech pět dětí zachránit, ale byla tak těžce popálena, že v nemocnici podlehla zraněním a z dětí se rázem stali sirotci, kteří potřebovali domov.
Tereze byly v té době čtyři roky a byla po Reylene, druhá nejmladší. Rodina a příbuzenstvo, si rozebrala děti po jednom. Bratr vyrůstal v Ohiu u strýce, sestra u babičky v Kentucky. Tři nejmladší děvčata šla do dětského domova. Terezu a její starší sestru si nakonec vzala jiná rodina, než nejmladší sestřičku.
Cele setkání bylo velmi emocionální. Poprvé například viděla společnou fotografii své původní rodiny. Žádné jiné fotky z tohoto období života nikdy neměla. Rozhodla se, že musí udělat vše pro to, aby našla svou nejmladší sestru.
Tak začal její facebookový hon. Nejprve se to bála někomu říct, nakonec se s tím že dala výzvu na sociální síť, svěřila manželovi. Ten se bál, že se jim budou ozývat samí blázni. Tereza úplně propadla honbě za sebemenší stopu. Přestala se úplně starat o domácnost a rodinu. Potkala během tohoto hledání spoustu bláznů, a proto když narazila na anděla Char Summersovou, považovala ji za jednu z nich. Nejdříve si jí zablokovala na svém účtu, ale Char si k ní našla novou cestu. Nakonec jí dala šanci.
Ukázalo se, že hledání lidí je jejím koníčkem už dlouho a že velice ráda řeší rodinné záhady a je velice úspěšná. Konečně se dopátrali k jisté ženě, která odpovídala tomu, že by mohla být ztracená sestra. Tereza ají přes facebook napsala zprávu, ve kterém se jí snažila všechno vysvětlit. „Musela jsem znít jako úplný blázen, „ přiznala. Žena nakonec souhlasila, že se sejdou a souhlasila i s testem DNA. Bylo to napínavé, ale nakonec se ukázalo, že nemají tu správnou osobu.
Nakonec přišel anděl s novými informacemi a našel další ženu, která taktéž zapadala do situace. Tereza se bála, že bude opět zklamaná, ale nakonec se znovu s touto ženou spojila přes sociální síť. Přistoupila na test DNA a tentokrát to byly ještě větší nervy, protože v laboratořích udělali chybu a výsledky přišly místo za týden až za dva. Ovšem čekání se vyplatilo, zkouška potvrdila na 99 procent, že jsou příbuzné.
Propojení mezi sestrami bylo až magické. Okamžitě si padly do noty a stali se nejlepšími kamarádkami. Celý příběh hledání sledovaly tisíce lidí na sociální síti a Tereza byla dojatá reakcemi, které následovaly po tom, co se jí podařilo i díky mnohým z nich sestru najít.
