14°C
Nejhorší na tom všem je, že případů každoročně přibývá, a že těch ktří se přiznají je jen určité procento. Spousta dalších se stydí nebo na základě výhružek raději drží jazyk za zuby a nese si své trauma tiše do dospělého života, kde možná stejně jako Dylan, najde odvahu se přiznat.
Nejčastější mýty o sexuálním zneužívání dětí
Dítě většinou zneužívá někdo cizí, nejčastěji jde o pedofila.
Zneuživatelem může být kdokoli, a to jak muž, tak žena. Největší riziko hrozí dítěti ve vlastní rodině, často je zneužíváno osobou, kterou důvěrně zná. Faktem je, že asi jen desetina agresorů souzených za sexuální zneužití dítěte trpí skutečně pedofilní sexuální poruchou. Pravý pedofil, tedy člověk, kterého sexuálně přitahují děti, s dítětem nesouloží, jeho aktivity končí většinou u mazlení.
Člověk, který sexuálně zneužívá dítě, je blázen nebo se jedná o mentálně zaostalou osobu, případně alkoholika.
Jen málo pachatelů prokázaného sexuálního zneužívání trpí nějakou psychózou či mentálním defektem, většina je za své chování plně odpovědná. Co se alkoholu týče - ten sice v mnoha případech hraje svoji roli jako prostředek k odbourání zábran u pachatele, ale skutečně na alkoholu závislých zneužívajících osob je jen malá část z celkového počtu.
Sexuální zneužívání se týká především dospívajících dívek.
K nejvíce ohroženým skupinám, co se sexuálního zneužívání týče, patří děti ve věku 3-6 let a ve věku 12-15 let. Až čtvrtina případů, u kterých je prokázáno sexuální zneužití, se týká chlapců, kteří jsou nejčastěji zneužiti cizím mužem, většinou jde o homosexuální atak. U dívek je nejčastějším pachatelem příbuzný, otec, nevlastní otec, strýc, dědeček, vlastní či nevlastní sourozenec.
Sexuálně zneužívané jsou hlavně děti z nižších socioekonomických vrstev.
Pravda je taková, že k sexuálnímu zneužívání dochází v rodinách, u kterých by nás něco takového ani nenapadlo. Navenek mohou působit jako zcela fungující rodiny mající slušnou životní úroveň po všech stránkách, za zavřenými dveřmi se však odehrává možná nejen sexuální zneužívání, ale i jiné formy zátěže a ohrožení dětí.
Zneužívané dítě se nikomu nesvěří, protože se mu zneužívání líbí.
Sexuálně zneužívané dítě prožívá mnoho protichůdných pocitů, stresujících a matoucích, přičemž některé formy sexuálního zneužívání mohou být dítětem vnímány jako příjemné. To ovšem nesnižuje závažnost počínání pachatele, z jehož strany je navíc dítě vystavováno často psychickému nátlaku v podobě zastrašování, vyhrožování, citovému vydírání ("nebudu tě mít rád, když…"). Pokud je dítě zneužíváno opakovaně, postupně se přizpůsobí, ale prožívá obrovský vnitřní boj, případně hledá únikové cesty, které souvisejí s rizikovým chováním (drogy, alkohol a podobně).
Kde hledat pomoc
Svěřit se dětskému lékaři dítěte.
Zavolat na linku 158.
Zavolat na některou z krizových linek, které zaručují anonymitu:
- Linka důvěry Dětského krizového centra: 241 484 149 (nonstop)
- Linka bezpečí: 116 111 (nonstop)
- Rodičovská linka: 840 111 234
- Vzkaz domů (dítě na útěku): 800 111 113
- DONA linka (osobám ohroženým domácím násilím): 251 511 313 (nonstop)
- Bílý kruh bezpečí (oběti i svědci trestných činů): 257 317 110 (nonstop)
- Linka psychopomoci (podpora v psychické krizi): 224 214 214 (nonstop)
Kontakty na různé typy služeb a konkrétní pomoc ve svém regionu najdete na portálu Ohrožené dítě.
Čerpáno z: http://www.sancedetem.cz
