Jednou jsem měla schůzku s kamarádkou v kavárně, ale onemocněl jí syn, a tak musela odjet. Zůstala jsem sama u stolku s medovníkem. U protějšího stolu seděl pěkný třicátník a díval se na mě. Před pár týdny jsem se rozešla s přítelem a nehodlala jsem si s nikým začínat.

Za chvilku mi servírka přinesla sklenku bílého, kterou jsem si neobjednala. Naznačila mi, že je od muže, který sedí naproti. Poděkovala jsem mu gestem. Sympaťák přišel s otázkou, zda si může přisednout. Souhlasila jsem, ale na nějaké seznamování jsem opravdu neměla náladu. Ta se mi však brzy zlepšila.

Ten sympaťák, jmenoval se Karel, byl tak vtipný a milý společník, že jsem se začala usmívat, bezstarostně se bavit a fl irtovat. V jeho krásných čokoládových očích jsem se úplně topila.

Karel pracoval jako obchodní zástupce jedné pojišťovny a v kavárně čekal na klienta, který mu na poslední chvíli zrušil schůzku. Naše posezení se protáhlo na dvě hodiny. Vyměnili jsme si telefonní čísla a rozloučili se dlouhým polibkem. Do rána mi napsal několik textovek plných komplimentů. Bylo mi krásně a zamilovala jsem se.

Po druhé schůzce mi Karel napsal esemesku, že mě miluje. Brzy jsme spolu začali chodit a za pár měsíců i bydlet. Sex s ním byl něco nadpozemského. Karel byl rozvedený a ženám se líbil, ale já jsem si z konkurence nic nedělala. To však bylo velmi naivní.

Po nějaké době jsem přišla na to, že mě podvádí. Sice se vymlouval, ale nevěřila jsem mu. I když tvrdil, že nelže, odstěhovala jsem se od něj. Zařekla, jsem se, že ho už nikdy nechci vidět. Po dvou měsících jsme se náhodně potkali ve městě a Karel mě odvezl domů. Když jsem vystupovala z jeho auta, pohladil mě po stehně, já se na něj podívala a byla jsem ztracená.

Na všechna svoje předsevzetí jsem hned zapomněla. Začali jsme se vášnivě líbat a skončili u mě v posteli. Ráno mi Karel řekl, že mě nikdy nepřestal milovat. Rozhodla jsem se náš vztah obnovit. Bylo to ještě krásnější než na začátku. Občas jsem přemýšlela, jak bych zareagovala, kdyby mě opět podvedl. Rozhodla jsem se, že bych další nevěru už neřešila.

Po roce jsem znovu tušila, že má milenku. A i když mě to velmi trápilo, ignorovala jsem to. Uklidňovala jsem se tím, že se nakonec vždycky večer vrátí ke mně. Nepátrala jsem po důkazech a ani nebudu. Ztratit ho by pro mě znamenalo mnohem větší peklo než se smířit s tím, že má jinou. A tak raději předstírám, že žiju ve sladkém nevědomí…

Čtenářka Zuzana

psycholog

Autor: psycholog na zavolanou