Bylo mi tehdy devatenáct. V kurzu angličtiny, kam jsem dvakrát v týdnu docházela, jsem se zamilovala do lektora. Hodiny s ním byly zábavné, jeden vtípek střídal druhý, po výuce jsme všichni společně chodili na pivo. Dozvěděla jsem se o něm, že je pár let ženatý, je mu pětatřicet a vychovává spolu se ženou pětiletou dceru.

Ani to mi však nezabránilo, abych jeho kouzlu naprosto propadla. Snažila jsem se svoje poblouznění před ostatními tajit, nechtěla jsem, aby se o tom dozvěděl on. Nejspíš to na mně ale bylo vidět. Když jsme si všichni vyšli pár dní před Vánocemi jako obvykle po škole na pivo, přisedl si ke mně a řekl, že si všiml mých obdivných pohledů.

Měla jsem tehdy v sobě asi tři piva, takže jsem se mu bez váhání přiznala, že jsem se do něj zamilovala. On mi hned začal vyprávět, že ve vztahu se ženou není už dlouho šťastný, prý mají problémy a uvažují o rozvodu. Je z toho prý zdrcený, bojí se, aby nepřišel o dceru.

Pod stolem, aby to nikdo neviděl, mě vzal za ruku a okomentoval to slovy, že jsem moc hodná, když jsem ho vyslechla. Z hospody jsme šli už spolu, u mého domu jsme se dlouho vášnivě loučili. Ještě v noci mi od něj přišla esemeska, prý je moc rád, že mě poznal, a děkuje mi za to, že si se mnou mohl o svých soukromých věcech promluvit. A jen tak mimoděk dodal, že jsem moc krásná…

A byla jsem ztracená. Několikrát jsme se sešli, pomilovali, dvakrát jsme byli na víkendu na horách. Prostě nádhera. Když mi asi po čtyřech měsících vášnivé lásky přišla zpráva, že se rozcházíme, nerozuměla jsem tomu. Prý se rozhodl zkusit ještě jednou svoje manželství zachránit, hodně mu záleží na dceři.

Moje zoufalství neznalo mezí, přestala jsem jíst, spát, učit se. Všichni kolem byli ze mě nešťastní. A pak jsem ho jednou zahlédla ve městě s manželkou, byla krásná a on ji držel kolem pasu, líbal do vlasů, smál se s ní. Tak jako ještě před pár týdny se mnou… Přišla jsem domů a spolykala dvě plata mamčiných léků na spaní, k tomu jsem si lokla vína. Chtělo se mi brzy spát…

Probrala jsem se za pár dní v nemocnici. Mamka u mě seděla, tiskla mi ruku a plakala. Proč jsem to prý udělala, proč jsem se nesvěřila, co mě trápí? Bylo štěstí, že se ten den vrátila z práce o pár hodin dříve, protože ji bolela hlava. Jinak bych tu už nebyla. Dnes jsem zase vyrovnaná holka jako dřív a je mi naprosto jasné, že takhle bych se už podruhé rozhodně nechovala. Žádný chlap za to nestojí!

Čtenářka Simona

psycholog

Autor: psycholog na zavolanou