Začalo to nenápadně, bolestí v podbřišku. Trochu jsem krvácela, ale přišlo mi to jako doznívání periody. Pak už byla bolest k nevydržení. Tak jsem si došla k doktorovi.

Náhrada za doktora

„Paní, jste v přechodu s tímhle já nic neudělám,“ usmála se na mě paní doktorka. Byla jsem trochu nervózní, protože normálně chodím k doktorovi. Tentokrát si ale prý musel něco vyřídit a proto za něj zaskakovala tahle mladá žába.

Dala mi prášky na bolest, a vyprovodila mě s mnoha, velmi „upřímnými“ úsměvy. Dva dny jsem musela pracovat z domova. Bolest sice přešla, ale krvácela jsem dál. Přece nebudu vyšilovat, říkala jsem si, a trpěla jsem dál.

Tělo to už nevydrželo

Po prolenošeném víkendu jsem se opět vydala do práce. V metru se to stalo. Sesunula jsem se k zemi. Probudila jsem se až v nemocnici a byla jsem v šoku. Matně jsem si pamatovala, že jsem ze sanitky volala dceři, plakala a bála jsem se, že zemřu. Chudák, musela být vyděšená.

Málem jsem zemřela

Podstoupila jsem zákrok, při kterém mi byl odebrán plod. Plod, který se vyvíjel ve vaječníku a byl starý tři měsíce. Proto ty bolesti, proto to krvácení, proto…
„Sakra, řekla, že jsi v přechodu! Jak tohle mohla dopustit!“ Rozčilovala se dcera. „Málem jsi nám umřela, mami. A já málem taky. Strachy.“ Začala mě objímat a vytýkala mi, že jsem jí narychlo diktovala číslo své životní pojistky, kontakty na právníky atd.

Dítě už nechci

Je mi pětačtyřicet let. Když jsme se s partnerem před pěti lety pokoušeli o miminko, nešlo to. A najednou? Bohužel, že jsme na to nepřišli dřív. Dnes už ho mít doopravdy nebudeme a já ani nechci. Takovou hrůzu, že by to mohlo dopadnout stejně… Stejně mě už čeká vlastně jenom ten přechod…

Čtenářka Kateřina